Petr Klimpl, dlouholetý předseda sekce OB Českého svazu orientačních sportů, dříve také předseda celého svazu, předseda soutěžní komise sekce OB, předseda, vůdčí osobnost a trenér mládeže pardubické Lokomotivy, ředitel pardubického úřadu práce a šéf opozice v pardubickém zastupitelstvu. To je jen částečný výčet funkcí, které aktuálně zastává. Jak to všechno zvládá na takto vysoké úrovni? Jak vidí některé z otázek směřování českého OB, které byly otevřeny na konferenci sekce OB v Kraskově? Jak hodnotí aktuální vývoj světového OB a rozdělení MS na lesní a sprintové? A na co se ho ptala Unni Strand Karlsen v roce 2008 v pardubické nádražce? Na to všechno a mnohem více “Béďa” odpověděl v exkluzivním rozhovoru pro O-news.cz.
Celkem tradiční obrázek na závodech. Foto: Petr Kadeřávek.
Náš rozhovor děláme na konferenci o dalším směřování českého OB, která právě skončila. Jak to tedy vidí Béďa?
Určitě tady zazněla celá řada dobrých nápadů a námětů, teď je to otázka právě toho dát je dohromady, dostat je do legislativy a hlavně na to najít lidi. Mluvili jsme zde o metodikovi ve spojení s juniorskou reprezentací, už jsme o tom uvažovali loni, nakonec jsme zvolili metodika na půl úvazku. Právě toť je otázka, jestli dva metodici, jeden metodik… Finančních prostředků máme relativně dost, ale musíme si rozmyslet, jak je efektivně vynaložit.
Kolik hodin nebo spíše minut netrávíš doma u počítače? Zejména se ptám proto, že jsme u tebe zvyklí, že vždy bleskově reaguješ na všechny emaily a dotazy, ať se jedná o brzké ráno, tak pozdní večer.
Nikdy jsem si to neměřil. Zhruba před 20 lety jsem si psal kolik hodin věnuji orientačnímu běhu měsíčně, vycházelo mi tak 200-240 hodin včetně víkendů.
A máš vůbec čas na nějaké jiné aktivity krom orientačního běhu?
Pochopitelně, že mám. Já to mám rozdělené vlastně do pěti oblastí. Jedna je rodina, jedna je práce, jedna je malý orienťák, protože trénuji skupinu dětí od devíti do dvanácti let, kterých teď máme asi 60. Pochopitelně je netrénuji sám, ale je nás teď pět trenérů, máme tréninky dvakrát týdně a pravidelně každou sobotu pro ně máme nějakou akci. No a potom je velký orienťák a nakonec mám komunální politiku, kde jsem šéfem opozice v pardubickém zastupitelstvu (jak napsali v regionálním tisku), takže to mi také občas zabírá čas. Ale já jsem člověk, který musí dělat několik činností najednou, protože já kdybych měl jenom poslouchat, tak u toho usnu. Takže, když mi spadne někde mail (denně jich je tak 70-80), tak to musím vyřídit hned, pak to smažu. Proto se někomu zdá, že jsem u toho mailu poměrně pořád, ona to tak pravda ale není.
Béďa, jak ho moc neznáme: šéf opozice v Pardubicích. Foto: Tomáš Kubelka (Deník)
Stále platí to, co jsi říkal Radovanovi v rozhovoru pro Časopis OB v roce 2005, že denně potřebuješ 10 hodin spánku a odpoledne si dáš 2 hodinky šlofíka?
Tak trošku stárnu, už je to tak těch 9 hodin, no a odpoledne si šlofíčka dávám…
V práci?
To nebudu říkat (smích – pozn. red.).
Velmi dlouho komentuješ české závody, nicméně si osobně myslím, že třeba letos jsi minimálně dvakrát mohl ovlivnit průběh závodu. Konkrétně na MČR štafet družstev, kdy jsi Jana Flašara (PGP) upozornil na vynechání kontroly, resp. jsi opakovaně hlásil, že bude štafeta PHK diskvalifikovaná kvůli tomu, že si Denisa Kosová nevyzvednula GPS. Uvědomil sis to pak třeba zpětně, že jsi mohl ovlivnit boje o medaile?
Tak případ Flašar, tam když jsem uviděl, že se vrací, tak mě mrzelo, že jsem to vypustil, ale když jsem si to zpětně analyzoval, tak jsem dost možná zregulérnil celý závod, protože kdyby doběhl do cíle ve vedoucí skupině, tak štafeta SK Praga by pokračovala vpředu a ten závod by byl daleko více ovlivněn než tím, že bojovali někde kolem 10. místa. Nemáme totiž nikde v řádech, že lze odvolat štafetu, která je diskvalifikována. Ale jak říkám, mrzelo mě to. A co se týká Denisy Kosové, my jsme si dávali s Markem Vobrem (spolukomentátor MČR družstev – pozn. red.) velký pozor, co říkáme. Citovali jsme přesně z pokynů, že může být diskvalifikovaná.
Právě, že v pokynech bylo “může”. Já nemám přesně záznam, ale evokovalo mi to, že jste říkali, že bude diskvalifikovaná…
Že, může být diskvalifikovaná, to jsme tam právě citovali. No a třetí případ, ke kterému ještě byly připomínky, že jsme při doběhu posledního úseku popisovali dění na GPS. Tam jsme jednak věděli, že závodníci jsou na opačné straně hřbetu, že tam sice něco je slyšet, ale jenom šum a nakonec si myslím, že tento popis toho co se děje v lese, ten závod naopak velmi zdramatizovalo. No a ten člověk, který běží, i kdyby to slyšel, tak musí být pod tlakem. Na světových závodech se toto děje.
Přesuňme se teď zpátky ke konferenci o českém OB. Zaujala mě otázka, na které se možná trochu neshodneme, a sice proč by neměly být vypisovány kategorie příchozích na závodech typu MČR či celostátního žebříčku?
MČR je podle mě jasné. Viděli jste někdy na MČR v atletice závod pro příchozí? Viděli jste někdy v biatlonu závod pro příchozí? Nebo v běžeckém lyžování? To jsou podobné sporty a nic takového tam není. Orienťák je možná specifický, ale my máme pro příchozí spousty závodů, které se konají v oblastech, vícedenní… Je jich 170, jenom oficiálních závodů, kde jsou vypsané kategorie příchozích, je jich tedy dostatek. Podle mě to dělá hlavní závody více neregulérní. V letošním roce třeba na klasické trati se na semifinále dobíhalo takovou úzkou lávkou, všichni to tedy mohli skákat i jinde, ale právě tam šla celá řada příchozích a veteránů a nemohli se tam potom další závodníci dostat. Mám i takový příklad, před třemi lety se skoro neodstartovalo MČR na krátké trati, protože tam bylo tolik nepříjemností a změn v kategorii příchozích, že výpočetní technika nebyla skoro schopná organizovat mistrovství. Je tam celá řada důvodů, no a v neposlední řadě ten, že nám ty závody rostou početně do takových počtů, že se dostáváme do problémů s majiteli lesa, s CHKO apod.
Komentování. Foto: Petr Kadeřávek.
V roce 2010 jsi v jednom z rozhovorů uvedl, že jsi příznivcem rozdělení mistrovství světa na lesní a sprintové. Nicméně současné stanovisko svazu v této věci bylo negativní. Tak by mě zajímalo, zda se tvůj pohled na věc za ta léta změnil, nebo jestli jsi byl na svazu přehlasován?
Nene, naopak. Ta otázka, kdy jsem odpovídal “ano”, zněla na rozdělení sprintového mistrovství světa a klasického lesního v jednom roce, nikoli ob rok. Tento model, který byl v tuto chvíli schválen, se mně tedy vůbec nelíbí a jsem jeho velkým odpůrcem. Už jenom z toho důvodu, že IOF v tuto chvíli (když tedy nepočítám Trail-O, kde systému soutěží vůbec nerozumím) sdružuje lyžařský OB a MTBO a oba tyto sporty mají mistrovství světa každý rok a rozděluje se tam pět sad medailí. To znamená, že každý ten závodník může být za dva roky desetkrát mistrem světa. A vlajková loď, kterou je pěší orientační běh, tak tam může být tedy podle nových pravidel mistrem světa maximálně šestkrát. Když jsem to říkal představitelům IOF, tak se na mě zlobili a dívali divně. Nejde mi o to, že by mělo být tolik titulů mistra světa, naopak, že by to mělo být zrovnoprávněno. Ale co mě vedlo v tom roce 2010 k tomu, abychom měli samostatné sprintové MS a samostatné lesní disciplíny, je rozvoj orientačního běhu po celém světě. V Hong Kongu umím udělat MS sprintové, ale neudělám tam klasickou trať, protože tam není prostor. Ale to co jsme zvolili, díky tomu, že bylo málo pořadatelů, tzn. jeden rok v lese, jeden rok ve městě, mi připadá jako krok opravdu nesprávným směrem.
Takže kdyby byl dostatek pořadatelů, tak ty bys byl třeba pro, aby byly dvě mistrovství světa ročně, tzn. třeba na jaře sprintové a v létě lesní?
V létě lesní a podle toho, kde by se konalo, tak sprintové. Plavání také má mistrovství světa v krátkém a dlouhém bazénu, atletika má halové a normální mistrovství světa.
Sice se bavíme o nějaké situaci, která teď není zrovna na stole, ale nemyslíš, že by potom těch vrcholů pro reprezentanty bylo hodně? Když jsem tady teď zaslechl, že se chystá Akademické Mistrovství Evropy…
…to mi mimochodem přijde také velmi zcestné.
Ale když se podíváme, že máme Mistrovství Evropy, Mistrovství světa, Akademické Mistrovství Evropy, Akademické Mistrovství světa, Světové hry a teď druhé mistrovství světa, tak připravit se na každý ten vrchol by bylo pro reprezentanta velmi obtížné.
No ale dostali bychom se k tomu, po čem se údajně volá, a to je specializace. Specializace závodníka na kratší a delší tratě. V atletice také neběhá ten samý člověk patnáctistovku a maraton.
Zpátky do Čech. Letos je v prosinci valná hromada svazu, která je volební, nebudeš se ucházet opět po dvanácti letech o funkci předsedy svazu?
Rozhodně se nebudu ucházet o funkci předsedy svazu, protože mě baví orientační běh. Na lyžích i na kole sice umím jezdit, ale ty dva sporty mi k srdci nepřirostly. No a ten, kdo vládne Českému svazu orientačních sportů, se musí objevit i na těchto disciplínách a já vzhledem k tomu, že letos mám odběháno 65 o-závodů a chtěl bych i nadále tento počet alespoň udržet, tak bych chtěl jezdit jenom po těch orienťákách.
Děkuji moc za rozhovor!
Za málo.
Rozhovor skončil, ale…
“Jo Picánku, ještě k tomu Flašarovi… My jsme totiž jeden takovýhle případ měli, v roce 1999 na druhém úseku byla jedna štafeta disk, absolvovala vlastně celý závod ve vedoucí skupině a hrozně ten závod ovlivnila. Říkám, možná jsme začali přemýšlet o tom, jestli odvolat, neodvolat.. Dodatečně, když jsem si to analyzoval, vůbec mě nenapadlo tady to, ale jenom že prostě v tom orientačním běhu je tolik různých náhod, tolik různých variant… My, když jsme pořádali v roce 2008 Mistrovství světa, kde jsem byl předseda organizačního výboru… -To ono se to moc neví, oni všichni si myslí, že to dělal Brko Zdráhal, nakonec jsem to poslední půl rok řídil já.- …tak přijela Unni Strand Karlsen a seděla v Pardubicích v nádražní restauraci. To ona už byla hezky udělaná, už to nebyl takovej pajzl (ta restaurace, ne Unni – pozn. red.). A ptala se. Tady Lenka u toho seděla…” “Já jsem překládala,” vstupuje do hovoru s úsměvem dcera Lenka Klimplová. “První otázka: z čeho mám největší strach? A já říkám úplně ze všeho! Protože jeden jedinej člověk z těch 300 lidí, když provede něco blbě, tak můžeš mít připravené všechno sebelíp, ale podělá se ti celé mistrovství. Nepřijede ti jeden autobus někam, pojede auto s mapami na start a bude mít poruchu… Třeba teď na Mistrovství Evropy jsme tohle neměli, ale když bylo MS juniorů v roce 2000 a jelo se na klasiku do Toulovcových maštalí, tak jedna sada map jela takhle a druhá sada jela tam zase takhle. Já ten náš sport pořád porovnávám s atletikou, jak jsem ti říkal. A když budeš dělat MČR v atletice na stadionu, no tak těch náhod oproti OB je méně. Včera jsem běžel závod, vy jste tam nebyli ještě v té době, ale málem mě zajela houkající Policie České republiky, protože tam nahoře na tom vysílači bylo nějaké napadení a přes les, normálně tou lesní cestou, jsem na ní vylezl a jelo tam policejní auto! No takže, může se stát, cokoliv… Jedem!”
Na MS v Olomouci (2008). Foto: Petr Kadeřávek
Rozdělovat, či ne, a jak, toť složitá otázka, sám nevím, co by mohlo být nejlepší … jen bych chtěl opravit jednu faktickou chybu v rozhovoru – MS v LOB je odjakživa jen jednou za dva roky, ne každoročně, takže se může člověk stát mistrem 5x za 2 roky (v sudé roky je naopak Světový pohár). Bude se to ale taky měnit, člověk se bude moci stát mistrem 8x za 2 roky: “From 2020 the World Ski Orienteering Championships is organised every year. In one year the programme shall include Middle distance, Long distance, Extra Long distance (mass start) competitions, and a normal Relay. In alternate years the programme shall include Sprint, Pursuit, Middle distance (mass start) competitions, and a Sprint Relay. The programme shall also include an opening ceremony, a closing ceremony and adequate model events and rest. From 2020 the World Cup is organised every year.”