Pořadatelé víkendových závodů vybavili notnou část závodníků v elitních kategoriích svazovými GPS přijímači, a tak nám umožnili udělat analýzu obou nejlepších kategorií. Vyplatilo se vše chodit rovně, nebo snad vše obíhat? A bylo vůbec co obíhat? Čtěte dál a dozvíte se!

H21E: 13,7km, 650m převýšení, 30 kontrol. Už samotné převýšení budí respekt! Počet kontrol pak nevyhnutelně znamenal, že prostor na obíhání údolí moc nebyl. V analýzách se bohužel neobjeví GPSka Jana Procházky, jejíž záznam při tvorbě analýzy nechtěl spolupracovat… Ale postupně. Pojďme vzít postupně momenty, které rozhodovaly závod. Hned v úvodu pány čekalo nemilosrdné borůvčí, které velmi omezovalo rychlost pohybu. Hned na jedničku mírně ztratil Ondra Semík. Dvaceti vteřinová chybka ale nebyla na sto minutovém závodě nijak zásadní. Navíc to byla jen taková rozcvička. Od dvojky dále už následovala pravá divočina Jizerských hor.

Nejrychlejší variantu objevil Miloš Nykodým, který zvolil jistější obíhačku po cestě a zvládl si pohlídat dohledávku.
To se naopak nepovedlo Danu Hájkovi. Ztratil tak hned v úvodu přes 3 minuty.

Trojka byl naopak ryze transportní postup s těžší dohledávkou. Nejvíce rozhodovala vhodně zvolená stopa přes údolí plné popadaných stromů. Spodní stopa Máry Mináře byla o 40 vteřin rychlejší než horní stopa Jana Petržely.

Následoval první kopcovitý postup. Nejlépe si s ním poradil Jan Procházka, naopak mírně ztratil Miloš, který šel závěr skrz hustník.

Pátá a šestá kontrola byly další transportní kontroly, na kterých si bylo potřeba pohlídat odběh a dohledávku. Na pětku chyboval Marek Minář, který odběhl zpět na trojku a svou chybu si uvědomil až za pasekou. Na šestku ztratil druhý muž celkových výsledků – Miloš Nykodým – dohledávající kontrolu trochu výše než měl. Po dvou seběhových postupech přišel na řadu další uphill. Základem úspěchu bylo rychlé dosažení prvního kopce aniž by člověk šlapal moc borůvek. Ideální (a navíc přímou) stopu našel Miloš Nykodým, kterého na postupu porazil jen Jan Procházka.

Po krátkém přesunu na osmou kontrolu přišla další volba. Kdo měl tu smůlu, že měl dost otevřenou mapu a našel volbu zprava, ztratil dost času. Naopak nejlepšího mezičasu dosáhl Ondra Semik, který využil u přímého postupu každý metr dostupné cesty.

Na dalších 3 kontrolách se z pohledu výsledků nic zajímavého nedělo. První zajímavou volbou druhé třetiny trati tak byla až kontrola č. 14, která se zdála být poměrně jednoduchá. Ale i přesto na ní dokázal vyrobit Miloš Nykodým víc než dvouminutovou chybku.
Nejdelším postupem celého závodu byla kontrola číslo 17. Nejrychleji si s ním poradil Jan Petržela. Jeho exkurze přes Karlov mu přinesla dvacetivteřinový náskok na Jana Procházku. Na Miloše Nykodýma pak necelých 40 vteřin. Na GPS analýze je pak pěkně vidět, jaký je rozdíl v závěru přímé varianty. Tomáš Dlabaja se odhodlal seběhnout údolí dolů a pak ho zase zpět vyběhnout, což ho stálo nemalé množství času.

Od 18. kontroly dále pak pokračovala série kratších postupů v kamenito-skalnatých pasážích. Již z mezičasů je vidět, že si závodníci na terén zvykli a tak se postupně dokázali vyvarovat dalších větších chyb. Za zmínku tak stojí pouze chyby Jana Procházky na 20. kontrolu, kterou hledal o 2 minuty déle než ostatní favorité. Stejně tak si na 24. kontrolu vystřihl chybu Jan Petržela.

V jeho podání to však znamenalo, že Miloš Nykodým odkrojil jednu minutu z Ňufova dvouminutového náskoku. Za zmínku pak ale stojí vyvrcholení souboje o třetí místo mezi Janem Procházkou a Pavlem Kubátem. Tento souboj se rozhodl na předsběrce. Pavel Kubát tam ztratil důležitých 20 vteřin, které již cestou na sběrku ani do cíle nedokázal nabrat zpět.

Pořadí v cíli:

1. Jan Petržela (PHK) 100:19
2. Miloš Nykodým (ZBM) 101:54
3. Jan Procházka (PGP) 103:06
4. Pavel Kubát (PHK) 103:23

Na závěr přikládáme analýzu souboje o vítězství. Miloš byl na klasice o minutu lepší fyzicky, na volbách však dostal víc než 2,5 minuty a znamenalo to pro něj třetí místo.

Stejnou analýzu nabízíme i pro dvojici Petržela – Procházka.