Je tu Nový rok a s ním i novoroční sloupek předsedy ČSOS Radana Kamenického. Přejeme příjemné čtení a za celou redakci O-News.cz, aby byl rok 2020 ještě lepší než ten předchozí.

Novoroční a taky trochu Silvetrovský sloupek

Bývala to moc hezká tradice. Silvestr, co Silvestr let osmdesátých, se kadovská hospoda měnila v bujarou sešlost orienťáků z Adamova, z Brna, z Hradce, ze Zlína, i z jiných částí republiky. Zábava pod taktovkou Tondy Věžníka, kytara Karla Truhláře a jeho evergreeny ze Starců na chmelu, hity Semaforu i folkařů let sedmdesátých… Zábava, smích a taky trocha toho Kadovánku. A přestože se jednalo o závěr roku, nikdo tam – věřte nebo nevěřte, nikdy nebilancoval rok předchozí, nevyhodnocoval naběhané kilometry, nezaobíral se pásmy tepových frekvencí, neřešil dosažené výsledky. Stejně tak tam nezněla žádná předsevzetí do roku příštího. Žádné výkonnostní cíle, žádné tréninkové plány, žádné ambice. Jen radost, prožívání přítomného okamžiku, zpěv, smích, pohoda. Že bych pojednal svůj „novoroční sloupek“ také tak? Bez bilancování, bez předsevzetí? Ale jak vyjádřit radost z přítomného okamžiku, když všude kolem sebe vidíme tolik průšvihů? Kůrovec. Dálnice D1. Soustavné lhaní a manipulace pánů z Hradu a ze Strakovky. Rusáci. Číňani. Místo sněhu jen bláto. Máme se z čeho se radovat? Ale určitě ano – prožili jsme přece Vánoce. Tichá noc, přesvatá noc. Betlém. Rozsvítilo se světlo do temnot. Láska. Přátelství. Mír. Pokoj lidem dobré vůle! Bude zase dobře. Jenom chtít a s vírou ve světlou budoucnost za tím jít.

A proto – konec pesimismu! Kůrovcová kalamita pomine a narostou nám nové krásné tmavozelené hustníky. Estébáci, ruští a čínští trollové odejdou na „pravdu boží“. Přijde mráz (ne ten z Kremlu), napadne sníh a vyrazíme do zářivě bílé lyžařské stopy.

Takhle je to správně! Jen tak dál!

Myslivci a lesůpáni zjistí, že naším primárním cílem není plašení srnců a jelenů a také srnek a laní (aby to bylo genderově vyvážené). Státní úředníci pochopí, že rozhodujícím kritériem pro podporu sportu nemusí být olympijský vers. neolympijský a kolektivní vers. individuální, že podporu si zaslouží především „zdravé“ sporty s celoživotním dosahem, a to bez ohledu na zájmy lobistů z největších, nejpopulárnějších a nejkomerčnějších sportovních svazů. Pochopí též: že smyslem sportu není jen sklizeň medailí, že než vyhazovat prachy za monstrózní sportovní arény s neskutečně vysokými pořizovacími a provozními náklady, je lépe podporovat skromnější sportovní aktivity, pro které tady v tom našem středoevropském ďolíku máme přírodní podmínky. Média prozřou a přestanou nás krmit šokujícími, či dojemnými příběhy hvězd z prostředí komerčního sportu a začnou informovat i o úspěších ve sportech nenápadných. Tělocvikáři ve školách zjistí, že než rozhodit dětem florbalky a hodinu tělocviku trávit v uzavřeném prostoru s hladinou hluku mnoha decibelů, může být příjemnější blbnout s dětmi venku a třeba i s mapou. I proto se nám hustota o-klubů zvýší ve všech regionech, zvláště v těch, kde nám zůstala zdravá příroda a lesy. A čeští orienťáci budou vozit další a další medaile ze světových šampionátů.

Že bych se zbláznil? Nebo se stal jurodivým prorokem? Možná. Ale co kdybychom si navzdory mému záměru psát bez bilancování a předsevzetí – alespoň jedno maličké předsevzetíčko dali? A zkusili každý z nás alespoň nepatrnou měrou – tou masarykovskou „drobnou mravenčí prací“ přispět ke splnění mých (možná bláznivých) vizí.

A hlavně: nezapomínejme se ani v příštím roce divit kráse světa, protože to za to stojí – a zazpívejme si s Jiřím Suchým a s Karlem Truhlářem. Tak jako kdysi na Kadově:

… o vlasy už nestará se jéjejé
a diví se světa kráse jéjejé
vidí plno jiných věcí, a to za to stojí přeci
a to za to stojí přeci jéjéjé

PF 2020 Radan