Kdysi velký moravský klub KOB Směr Kroměříž má ve svém středu talentovanou rodinku Dittrichových, která je schopná stoupnout si na bednu nejvyšší v plné polní (ŽA Hrabová, vítězství ve 4 kategoriích).  Míša, kterou jsme pozvali na dnešní rozhovor, je nejstarší ze tří sourozenců Dittrichových. V loňském roce vyhrála žebříček A v kategorii D16, pomohla k bronzové medaili české štafetě mladších dorostenek na ME dorostu v Bulharsku a doufejme, že další skvělé výkony a krásné úspěchy jsou ještě před ní.

Ahoj Míšo, jak se máš nyní uprostřed zimy? Užíváš si sněhové nadílky nebo už toužebně očekáváš jaro?

Ahoj, mám se skvěle. Už očekávám první závody, kde se zase po zimě uvidím se všemi  těmi fajn lidmi. Sněhové nadílky si zatím moc neužívám. Letos totiž u nás ještě pořádně nesněžilo a teď tady žádný sníh ani není.

Míša ani v zimní přípravě nezahálí, Foto: archiv MD

Běháš za oddíl KOB Směr Kroměříž, mohla bys nám tento klub trochu představit?

Kroměříž je takový malý oddíl na Moravě. Dříve měl oddíl dost členů a pořádal hodně závodů. V současné době nás moc není, na závody jezdí kolem 15 lidí. Většinou jezdí jenom moje rodina a pár dalších nadšenců k tomu.

Orienťáku se věnuje celá Tvá rodina (bráška Matouš, ségra Lucie, mamka Andrea i táta Pavel). Například  na ŽA v Hrabové jste ve svých kategoriích vyhráli všichni až na Matouše (v 8 letech běžel příchozí) … Hecujete se navzájem?

Často se hecujeme o nejrychlejší společný postup nebo o doběh do cíle.

Chodíte společně trénovat?

Občas chodím běhat společně se ségrou nebo jde se mnou taťka. Mamka mi už moc nestačí a Matouš je ještě malý. Všichni společně chodíme jen jednou týdně na oddílový trénink do tělocvičny.

Orienťácký klan Dittrichových, zleva Míša, Matouš, Lucie, mamka Andrea a táta Pavel Foto: archiv MD

Kdo Tě vůbec k našemu sportu přivedl?

Orienťák dělali už dřív oba rodiče, takže ho dělám už od mala.

V loňském roce se Ti podařilo vyhrát Žebříček A kategorie D16. To je asi největší důkaz Tvé všestrannosti v disciplínách OB, ale přeci jen… která z disciplín Ti sedí nejvíce a proč?

Nejvíc mě baví lesní disciplíny hlavně klasika. Sprint je na mě docela rychlý a nedokážu se rychle rozhodnou kudy jít. Při krátké mi přijde že jsem v lese jen chvilku. Proto mi nejvíc vyhovuje klasika.

Doma máš také medaili z MEDu (štafety). Co všechno se Ti vybaví, když řeknu Veliko Tarnovo?

MED byl hrozně super. Zážitků mám určitě nespočet. Ráda vzpomínám na prostor sprintu a tu atmosféru. Byla tam skvělá parta lidí, se kterou nebyla nuda. Tak hlavně i na všechny ty okamžiky ve volném čase mezi závody a tréninky.

Bronz na MEDu – Veliko Tarnovo, Míša uprostřed Foto: Marek Cahel

V závodě na klasické trati jsi udělala velikou chybu. Z čeho pramenila? Byla to nervozita, neměla jsi svůj den nebo je za tím ještě nějaký jiný důvod?

Moc jsem se nedívala na buzolu a hlavně jsem v mapě přehlídla jedno údolí. No a u toho vedlejšího údolí jsme tu kontrolu celou dobu hledala.

Tvým trenérem je luhačovický Marek Cahel, jak Vaše spolupráce probíhá? Vidíte se často naživo nebo spíše spoléháte na výdobytky moderní techniky (e-mail, FB, Whats’up…)?

Moc často se nevídáme. Přes zimu se vidíme většinou na soustředěních a po zbytek roku na závodech. Takže nezbývá nic jiného než si psát přes internet.

Již 3x ses zúčastnila mládežnické olympiády (2x letní, 1x zimní). Nyní se uvažuje, že by OB mohl být na olympiádě v Paříži v roce 2024. Byla by Tvoje motivace větší nebo stejná, pokud by to dopadlo?

Bylo by to určitě zajímavé, ale je to až za dlouho. Moje motivace by byla nejspíš stejná.

Momentka z CEYOCu Foto: Jiří Čech

Nyní má nejoblíbenější otázka: co dělá Míša Dittrichová ve volném čase, když zrovna neběhá?

Když zrovna neběhám, dělám jiné sportovní  aktivity. Přes zimu jezdíme často na běžky nebo na lyže a v létě na kole. Jinak nic moc nedělám. Když mám volné odpoledne, často to dopadne tak, že i s učením si lehnu do postele (smích – pozn. red.).

Sezóna LOBů je v plném proudu, první závody v OB budou aktuální za měsíc a kousek, jaké cíle si Ty sama dáváš na letošní rok?

Jestli budu zdravá a všechno půjde dobře, tak bych  ráda jela na MED. A potom nějaké dobré umístění z MČR.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i životě!

Taky díky!

Úvodní foto: Jiří Čech