Těsně před Jarním pohárem jsme na kofolu pozvali jednoho z pardubických dvojčat Roudných – Martina. V loňském roce vyhrál Žebříček A v kategorii H18, během roku posbíral celkem 3 medaile z domácích šampionátů a na MEDu v bulharském Velikem Tarnovu obsadil v nabité konkurenci kvalitní 10. místo ve sprintu. Jak probíhala jeho zima, co mu chybělo a jaké úspěchy přeje silnému pardubickému dorosteneckému týmu do let budoucích?

Ahoj Martine, jak se máš? 

Ahoj, mám se výborně.  Sezóna začíná a je pravda, že balení věcí na závody už mi pomalu začínalo chybět.

Martinův zlatý doběh na MČR na krátké trati – Chlébské, Foto: Petr Kadeřávek

Zimní přípravné období je za námi, jsi spokojený s jeho průběhem, vyhýbaly se ti zdravotní či jiné lapálie?

Zima mi, díky mnoha soustředěním (jak s JRD tak s klubem), utekla rychle. Sice jsem občas postrádal motivaci nazout boty, vzít čelovku a vyběhnout do mrazivé tmy, ale myslím, že můžu být s přípravou spokojený. Mám trochu štěstí, že mě krom těžké rýmičky a lehkého kašlíku nepostihlo nic závažného (ťuk, ťuk), takže jsem ani neměl žádný tréninkový výpadek.

Jezdíš přes zimu hodně na běžky nebo jsi věrný běhu?

V Pardubicích i v nejkrutějším období zimy je sněhu maximálně po kotníky, takže se dá v pohodě běhat všude, ale přesto si rád nabourám běžecký stereotyp a zajedu s rodinkou do Orlických hor nebo na pár dní  do Jizerek. Kdo to v Orličkách zná, tak musí uznat, že z pod Homole na Deštnou to je vážně srdeční záležitost. Tuhle zimu jsem najezdil jen něco okolo 300 km, takže jsem pořád spíš věrný běhání, než běžkám.

Generace, kterou máte v Pardubicích (Janča Peterová, Anička Kopecká, Honza Rusin, Ondra Volák, tvůj brácha), je opravdu silná. Kam až míříte?

Jako dorostencům se nám při štafetách a družstvech celkem dařilo, takže doufám, že si ještě spolu v budoucnu někdy zaběháme. Někdo z vypsaných určitě míří 12. července na štafety na Juniorském mistrovství světa, někdo jiný zase ve stejném datu o 800 kilometrů jinde na Mistrovství galaxie. Každopádně většina zakončujeme studium na střední škole a je brzo říkat, jaké bude mít kdo ambice na příští rok.  Za sebe mohu jen říct, že tomu dám co půjde.

Parta kolem Martina Roudného si běží s obrovským náskokem pro titul dorosteneckých mistrů ČR družstev. Foto: Jan Polášek

A co je stmelovacím prvkem nám (zejména trenérům) prozradíš? 

Určitě brát společné výsledky s nadhledem, nebýt naštvaný na někoho, že pokazil štafety, vždyť všichni děláme orienťák pro radost. Dále velký počet oficiálních i neoficiálních soustředění, prosmátých rozborů a užitých večerů.

Máš dvojče Vaška, se kterým jste si hodně podobní. Jak dlouho trvalo trenérům Vás od sebe rozpoznat a máte nějakou dobrou příhodu s prohozením (třeba ve škole u písemek,…)?

Pro trenéry to až tak velký oříšek nebyl, protože na společné tréninky chodil jen jeden z nás (smích pozn.redakce). Chvilku to trvalo, ale oproti učitelům ve škole, kteří si nás pletou i po osmi letech, to bylo skoro okamžitě. Naposledy, co si nás někdo prohodil, bylo při doběhu prvních úseků štafet na Jarním poháru, ale už jsem si na to zvykl a beru to s úsměvem.

Úkol pro čtenáře – poznáte na fotce Martina od Vaška? Foto: archiv MR

Letos se přesouváš do kategorie juniorů, jak se na to těšíš?

Už to není tak citelná změna jako přesun do staršího dorostu, ale pořád tam nějaký ten kilometr navíc je. Nejvíc se těším na nové soupeře a taky na dospělácké štafety, kde se budu moci porovnat s domácí špičkou.

V loňském roce jsi absolvoval dvě nejdůležitější dorostenecké mezinárodní akce (MED, JEC), jak jsi byl spokojený se svými výkony?

Z Bulharska i ze Švýcarska jsem si přivezl pěkné výsledky, se kterými jsem spokojený. Sice to nebylo úplně to, v co jsem doufal, ale žádný propadák to nebyl. Myslím, že je to pro mě dobrá motivace pro letošní rok a snad i celá sezóna ukázala, že jdeme s trenérem Davidem Procházkou správnou cestou.

Kterého z nich si nejvíce vážíš a proč?

Nejvíce si vážím asi 10. místa ze sprintu na MEDu, kde jsem, až na jednu malou chybku, která mě připravila o lepší umístění, zaběhl moc pěkný závod.

Martin si dobíhá pro 10. místo na sprintu. Foto: FB EOYC 2018

Na čem musíš v tréninku makat a co Ti jde naprosto přirozeně?

V samotném tréninku si žádných problémů nejsem vědom. Spíš bych měl zamakat na tom, co po tréninku následuje, jako regenerace, protahování a psaní si tréninkového deníku.

U čeho odpočíváš a regeneruješ?

Ve volném čase, který se mi poslední dobou docela zkrátil, se snažím být offline.  Taky teď trávím víc času než bych chtěl s učením a četbou na maturitu.

Poslední otázka je taková výhledová, čeho bys chtěl v letošním roce dosáhnout?

Hlavním cílem je určitě JWOC v Dánsku, kde bych se chtěl podívat do první dvacítky. Dále jednotlivá MČR a pěkně umístění v Žebříčku A. Mimo orienťák určitě úspěšně odmaturovat a snad i přežít první rok na vejšce, jestli se nade mnou někde slitují a přijmou mě.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!