Květnový rozhovor s námi vedl jablonecký Lukáš Vitebský. Na jaře je jedním z dorostenců s nejvyrovnanějšími výkony, což předvedl například na CEYOCu (2x první místo) nebo o uplynulém sprinterském víkendu, kdy bral stříbro v kategorii H16. Jak se na sprinterský víkend chystal?  Jaká náhoda ho přivedla k orientačnímu běhu a co ho čeká v nejbližší době? Přejeme příjemné čtení.

Ahoj Lukáši, jak se Ti vede? 

Ahoj, spíš nic moc. Musím chodit do školy, což není nějak extra zábavný, radši bych místo toho někde trénoval….  

O víkendu proběhlo MČR ve sprintu a sprintových štafetách, jsi spokojený se svými výkony? 

S výkonem jsem docela spokojený. Stříbro je super, ale přijde mi, že jsem mohl běžet o něco lépe běžecky. Celý minulý týden jsem se cítil trochu nemocný, a i po doběhnutí sprintu mi nebylo moc dobře. Asi by to tedy mohlo být ještě trochu lepší. V neděli jsme podle mě mohli být na bedně, ale bohužel to nevyšlo., skončili jsme do desítky, což je taky dobrý. Se svým nedělním výkonem jsem ale spokojený, žádnou větší chybu jsem neudělal.

Na MČR ve sprintu v Čáslavi bral Lukáš stříbro v kategorie H16 Foto: Jiří Čech

Před dvěma týdny jste s TSM měli speciální soustředění zaměřené pouze na sprintové disciplíny, jak se ti líbilo? Popsal bys nějaký trénink, který Tě zaujal? 

Soustředění bylo super a líbilo se mi, akorát počasí nic moc a taky mě po soustředění zase trochu bolely okostice, se kterými mám dlouhodobě problémy. Bylo to mé první soustředění zaměřené jen na sprint. Vyzkoušeli jsme si něco nového a naučili se dovednosti ohledně sprintů. Stále je v kalendáři mnohem více lesních závodů než sprintů, takže podle mě je potřeba na sprinty trénovat víc, protože je neběháme tak často.  

Z tréninků mě zaujal třeba had ve městě. Sice to byl poměrně lehký trénink, protože je mnohem jednodušší běžet v tom vyznačeným území ve městě (jasné linie) než v lese. Myslím ale, že je to dobrý trénink na vnímání svého okolí a hlídání si věcí kolem sebe v rychlém tempu. 

Ještědské TSM mělo speciální sprintové soustředění. Lukáš ocenil hlavně tzv. sprintotech. Foto: Katka Kašková

Na jaře jsi zářil na CEYOCu (2x první místo v individuálních disciplínách), co bylo klíčem k úspěchu a jak se Ti líbily slezské terény? 

Upřímně ani nevím, díky čemu se mi ty první dva závody tak povedly, protože přes zimu jsem stejně jako v minulém roce nemohl kvůli zraněním moc běhat, místo běhání jsem dva měsíce jsem chodil do nemocnice. Ještě před CEYOCem jsem si myslel, že nic nezaběhnu, protože nemám pořádně natrénováno. Myslím si, že se mi ty závody povedly asi díky tomu, že jsem se přes zimu snažil zlepšit v mapě, protože je to moje slabší stránka.  Navíc jsem se naučil lépe koncentrovat, což je taky hodně potřeba.  

Lesní terény CEYOCu byly hezčí, než jsem původně čekal. Sprint se dost lišil od klasického městského sprintu, na který jsme zvyklí. Díky tomu, že byl mapově trochu jednodušší jsem měl právě šanci i já. 

Vítězství na klasice bylo Lukášovým druhým trumfem na CEYOCu 2019. Foto: Jan Picek

Máš nějaký tip pro ostatní, jak se soustředit na důležité závody? Co děláš před závody ty sám? 

Dlouho jsem právě s tímto měl problém. Právě kvůli tomu, že jsem se v lese nesoustředil dostatečně na mapu, jsem pak dělal chyby. Mně osobně pomáhá, když se zapnu do závodního myšlení už před vyběhnutím. Klidně stačí jen v koridoru ty 3 minuty. Snažím se soustředit jen na závod a nemyslet na nic jiného. Představuji si, jak bych chtěl ten závod běžet, co bych při závodě měl dělat a co při závodě budu dělat. Taky si vybavím, jak jsem běžel závod, který se mi povedl a co všechno jsem při něm dělal…takový malý předzávodní rozbor.  

Také je důležité je být v klidu, protože jinak člověk udělá mnohem víc chyb a většina z nich je úplně zbytečná. Uvědomil jsem si (ale to už je docela dlouho), že se musím víc dívat do mapy a jít na jistotu, kontrolovat si terén, abych věděl, kde jsem. Když jsem byl mladší, tak jsem totiž běhal docela hodně stylem „na tušáka“.… 

Jak ses vlastně se ségrou-dvojčetem Eliškou dostal k orientačnímu běhu, kdo a jak Vás k němu přivedl? 

K orienťáku jsem se společně s mojí sestrou dostal, když nám bylo necelých šest let. Byli jsme na operaci nosních mandlí a mamka potkala v nemocnici naši současnou trenérku Magu Rýdlovou, protože tam její dcera byla taky na operaci nosních mandlí. Začaly se spolu bavit a mamka zjistila, že Magda trénuje orienťák, který ona sama částečně dělala na střední škole, když nemohla v létě lyžovat, což byl její hlavní sport. Rozhodla se, že nás tam zkusí přihlásit. 

Lukáš má doma i zlatou medaili z MEDu 2018 v Bulharsku (zleva: Vitebský, Chaloupský, Mareček). Foto: Marek Cahel

Běháte ještě někdy s Eliškou spolu? Přeci jen v dorostu už se výkonnostní nůžky mezi holčičí a klučičí kategorií začínají výrazněji rozevírat… 

Dřív jsme s Eliškou občas ještě běhali spolu, třeba když jsme měli jít individuální trénink, ale pak se jí už moc nechtělo a celkově ji přestal bavit orienťák. Teď už se k němu zase částečně vrátila, ale každý z nás už má i jiný tréninkový plán. 

Ve Vaší kategorii je Vás opravdu mnoho a skupina těch nejlepších je široká. Bereš to jako výhodu nebo nevýhodu? 

Tak nějak obojí. Částečně to vnímám jako nevýhodu, protože je samozřejmě mnohem těžší dosáhnout dobrého výsledku, ale zároveň je to i dobrá motivace. Navíc se v kategorii skoro všichni známe, tak je pak na závodech alespoň větší sranda. 

Ve volném čase rád fotíš (viz), jak ses k tomu dostal? 

Popravdě ani přesně nevím. Taťka o tom docela hodně věděl a měl foťák, navíc i někteří naši známí fotili. Tak jsem si jednou prostě řekl, že to zkusím a pak mě to najednou začalo bavit. Snažil jsem se, aby moje fotky byly pořád lepší a lepší, začal jsem si o tom zjišťovat poměrně hodně informací, koukal jsem se na různý fotografy a jejich fotky a když jsem mohl, tak jsem prostě fotil. 

Makro fotky jsou nejčastějším tématem Lukášových fotek. Foto: LV

Proč zrovna tématika makro fotografií? 

Protože na landscape fotky bych potřeboval jinou výbavu. Hlavně jiný objektivy, bylo by to drahý a na to focení zatím nemám tolik času, takže nevím, jestli by to nebylo zbytečný. Navíc mám docela rád tenhle styl fotek a focení. Dokáží zachytit věci, kterých si normálně nevšímáme a nevěnujeme jim takovou pozornost. Ale nefotím jen makro, snažím se fotit i jiné fotky, když to jde. 

Můžeme se těšit, že se z Tebe v budoucnu stane nový Kade nebo lidé (orienťáci) nebudou v tvém hledáčku asi vůbec? 

To ještě nevím. Řekl bych, že by mě to bavilo, protože bych mohl spojit dohromady dvě věci, které mě baví.  Nevím ale, jestli budu mít v budoucnu vůbec čas na orienťák, kvůli vysoké škole, kterou bych chtěl studovat. Navíc pokud bych si měl vybrat mezi focením a orienťákem, vyhrálo by běhání. Určitě bych to chtěl v budoucnu alespoň zkusit. 

Máš ještě nějakou další oblíbenou aktivitu, které se ve volném čase věnuješ? 

Ani ne. Ale teď si dělám řidičák na motorku, tak doufám, že ho udělám a budu moct jezdit. 

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě! 

 Úvodní foto: OOB TJ Tatran Jablonec nad Nisou