Na poslední předprázdninovou kofolu vyrazíme s trutnovským rodákem Honzou Bendákem. Víte, že studuje produktový design? Víte, že jeho přezdívka Hašlerka/Bonbón vůbec nevznikla na orienťáku a víte jaký je jeho tajný orienťácký sen? Pokud ne, přečtěte si následující rozhovor.

Ahoj Bonbóne, máš se?
Ahoj Jančo, mám se fajn.

Docela by mě vlastně zajímalo, jak si ke své originální přezdívce přišel…
To ale není vůbec zajímavý, fakt (smích – pozn. red.). Když mi bylo tak dva a půl roku, učil jsem se lyžovat a v půjčovně lyží mi tenkrát prodavač nabídl bonbón (byla to hašlerka) a mně prostě zaskočil v krku. Ani druhý den mě nadšení pro lyžování nepřešlo a na svah jsem znovu vyrazil. Nepřešlo to ani prodavače, který mi prý říkal už jenom Hašlerko. Bonbón už je jenom zjednodušení, které vzniklo po zmatcích způsobených velkou nabídkou názvů cukrovinek.

Co víkendové MČR na krátké trati v Lipnici nad Sázavou, jak na něj budeš vzpomínat?
Jako na další mistrovský middle, který byl strašně zábavný, jen se to zas nějak nepovedlo a skončil jsem v poli poražených. Tentokrát ještě s bolavým kotníčkem a s nápisem VZDAL na výčtu.

Doufejme, že podobné obsazení stupňů vítězů uvidíme i na JMS ve Finsku Foto: Petr Kadeřávek

Za pár týdnů Tě čeká Tvé první juniorské mistrovství světa ve finském Tampere. Jaké máš směrem k JMS očekávání?
Těším se. Na severu mě to dost baví, tak jen doufám, že mi to ty lesy kolem Tampere neznechutí. Žádný cíl vyloženě nemám. Snad jenom jeden. Ten je dlouhodobý… porazit Bandasku (Dan Vandas – pozn. red.), třeba na klasice. Jó, to by se mi líbilo (smích – pozn. red.).

Na kterou disciplínu se nejvíce těšíš?
Před rokem bych řekl hned klasiku, teď spíš middle. Štafety mám též hodně rád, a jestli bude sprint i v lese (a měl by být), tak si ho taky užiju. Ale za top disciplínu považuju rozhodně long.

Kdo a jak Tě vůbec k OB dovedl?
Dovedl jsem se k němu vlastně sám. Dříve jsem běhal atletiku, ale po nějaké době jsem se začal poohlížet po něčem jiném. Bavilo mě běhání po lese a orienťák z toho vzešel přirozeně. Byl jsem se podívat na závody u Trutnova, kde mně Pavel a Alka Petrželovi vzali pod křídla a já s nimi začal jezdit na tréninky. Velkou úlohu v začátcích hráli samozřejmě mamka s tátou.

Honzovou další vášní jsou hory Foto: archiv JB

Krom toho, že jsi výborný orientační běžec, studuješ produktový design. Jak Tě napadlo věnovat se právě tomuto oboru?
Mně to bavilo, jsem si kreslil.

Ve své studijní kariéře budeš dále pokračovat na VŠ v Brně. Bylo těžké obstát u talentových přijímacích zkoušek, kolik „soupeřů“ si musel porazit tady?
Jo, docela bylo. Soupeřů dostatek, přijatých pár. Nervozita taky, trvalo to dva dny. Asi jsem se zalíbil asistentovi ateliéru, když jsme na talentovky zvolili stejnou značku obuvi.

Když už jsme u soupeřů… běháš v silném ročníku 1998 (Hirš, Sýkora, Vandas…). Je těžké se prosadit a bereš to jako výhodu nebo nevýhodu, že Vás běhá tolik dobře?
Jako výhodu. Kvalitní porovnání a větší motivace. Slzy radosti jsou potom z úspěchu o to slanější.

S kamarádem a soupeřem Jáchymem Kavalírem. Foto: archiv JB

U čeho si nejvíce odpočineš?
Tyjo. Teď jsi mě zaskočila. Já odpočívám tak rád, ale vůbec nevím u čeho nejradši. Každý rok v létě u Jáchyma na chatě je to ale nejlepší.

Tvoje předchůdkyně Terka Čechová by se ráda dozvěděla: Zajímá mě, jak je Bonbón zodpovědný a ráda bych se dozvěděla, na kterém soustředění šel spát nejpozději v noci.?
Zodpovědný doufám jsem, spolehlivý ne. Jakékoli védéčkové soustředění bylo pokaždé hodně divoké. Ale na úvodním ve Studnici se to s kytarou protáhlo fakt dlouho do rána.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!

Úvodní foto: Anna Auermüllerová