Pozvání na květnovou kofolu přijala jedna z dalších nadějí našeho sportu Anička Karlová. Na jaře roku 2018 už má za sebou úspěšnou reprezentaci na CEYOCu, bronz z Tiomily i další bronzovou medaili z MČR ve sprintu. Jaké bylo rozbíhat tak důležitý závod jako je Tiomila, na jaký nástroj Anička hraje a kdo s ní chodí běhat? Níže se to dozvíte, přejeme Vám příjemné čtení.

Ahoj Aničko, jak se máš takhle z jara?
Ahoj, mám se skvěle. Začíná jarní sezóna a já nejsem naštěstí zraněná ani nemocná.

Před necelým měsícem jste spolu s Kačkou Blažkovou, Honzou Nechanickým a Šimonem Marečkem získali třetí příčku na Tiomile v závodě dorostenců. Jaké to bylo, co je Tvůj největší zážitek z toho dne?
Mezi nejlepší zážitek patří určitě start s velmi napjatou atmosférou a pak určitě doběh naší štafety. 3.místo byl naprostý šok a neuvěřitelné překvapení. Vůbec by mě nenapadlo, že bychom mohli tak skvěle uspět.

Běžela jsi první úsek, bylo obtížné naladit se na to psychicky? Běháš první úseky ráda?
První úseky běhám poměrně často, takže při nich nejsem tolik nervózní. Rozbíhat na 10Mile bylo ale úplně jiný kafe. Startovala jsem navíc z první řady a to s velkou nervozitou a vědomím, že je za mnou asi 350 lidí. Najedou zbývalo 30 sekund do startu a já se uklidnila a docela se na ten závod i těšila.

Anička členkou bronzové štafety v dorosteneckém závodě Tiomila 2018 Foto: Jan Picek

A jak jste to oslavili?
Slavili jsme hlavně v cíli, kdy jsme byli ještě všichni omámeni tím výsledkem. Vyhlášení pak bylo už jen taková třešnička na dortu.

V dubnu ses také velmi úspěšně (zlato z klasiky, stříbro z middlu) zúčastnila CEYOCu v maďarském Csákváru. Jak se Ti tam líbilo?
Moc jsem si to tam užila. Byla tu skvělá parta, se kterou rozhodně nebyla nuda. Maďarské terény jsou velmi jedinečné. Moc se mi líbí, ale občas je to pěkný bordel.

Byly pro Tebe terény v Maďarsku hodně nové a proč?
Maďarské terény jsem už jednou navštívila, takže jsem si myslela, že to pro mě nebude žádná novinka. Pořádně jsem se ale mýlila. Terény CEYOCu vypadaly totiž úplně jinak. Ve štafetovém závodu byla celá mapa světle zelená. Klasika a krátká trať byla už mnohem hezčí. Les byl čistší a více zde vynikaly vrstevnicové tvary.

Úspěšná účast na CEYCu Foto: Jiří Čech

Máš nějaký oblíbený typ tréninku?
Baví mě mapové tréninky, které jsou něčím zpestřené. Např. mapa bez cest, vrstevnicovka, koridory. Samotné běhání mě opět baví nejvíce s nějakým zpestřením: výběhy do kopců, rychlé rovinky.

Na „internetech“ jsem zjistila, že krom orienťáku se věnuješ i hraní na klarinet. Jak dlouho a proč zrovna tento nástroj?
Ještě před klarinetem jsem hrála šest let na zobcovou flétnu a chodila zpívat do sboru. V páté třídě (10 let) jsem si jako další nástroj zvolila klarinet. Vybrala jsem si ho hlavně kvůli jeho barvě zvuku a protože je to velmi složitý nástroj.

Také jsem zaznamenala Vašeho domácího mazlíčka – psa plemene papillon. Běhá s Tebou někdy?
Samozřejmě, že běhá. Sice se ji ne vždy chce, ale jinak je to pes, který miluje pohyb a uběhne se mnou i deset kilometrů. Protože je to malý psík, může s námi jezdit na všechny závody a nejsou s ním velké problémy.

Psí kamarádka a spoluběžkyně Cora. Foto: archiv AK

Jaký cíl máš letos z pohledu orientačního běhu?
Určitě bych si chtěla udržet licenci A a moc bych si přála, nominovat se na MED. Také bych chtěla uspět v závodech MČR. Uvidíme, co z toho se povede.

A nějaký další sny, které si letos plánuješ splnit?
Asi zvládat dobře školu a neskončit s klarinetem, i když na něho nemám tolik času. A nakonec bych si přála, aby mě orientační běh stále bavil a abych ho dělala hlavně pro radost.

Držím palce, ať vše vyjde. Správný směr v lese i životě!
Děkuji.

Úvodní foto: Jiří Čech