Sympatická sedmnáctiletá rodačka z Vamberku běhající v dresu OK 99 Hradec Králové Adéla Vandasová je prvním posezónním úlovkem pro tradiční rubriku “na kofole s”. Letošní sezónu zakončila famózně – ziskem dvou zlatých medailí z MČR a skvělým 7. místem na klasické trati  na JECu ve Francii. Co obdivuje na svém starším bráchovi Danovi, jak to bylo s její taneční kariérou a co bere jako svou nejsilnější stránku v orienťáku? Příjemné čtení.

Ahoj Áďo, jak se máš takhle po sezóně?

Mám se skvěle, užívám si volna, ale zároveň mě mrzí, že už skončila.

Doufejme, že v příštím roce bude Áďa oporou českých barev jako na JECu ve Francii. Foto: Marek Cahel

Už jsi zahájila posezónní odpočinek? Jak relaxuješ?

Zahájila. Myslím si, že odpočívat mi jde ze všeho nejlíp (smích pozn. redakce). Aktuálně nic moc nedělám, protože na to nemám čas. Stále doháním školu a na jiné odpočinkové aktivity nezbývá moc času.

Letos je za Tebou velmi úspěšný rok. Vyhrála jsi žebříček A, MČR na klasické trati i MČR štafet spolu s Míšou Metelkovou a Terezou Kosovou. Na JECu ve Francii jsi dosáhla vůbec nejlepšího českého individuálního výsledku – 7. místo na klasické trati. Co ty sama bereš jako svůj TOP výkon?

Z této sezóny jsem nadšená. Nečekala jsem, že se mi bude takhle dařit. Celkově si vážím každého úspěchu, ale kdybych měla něco vypíchnout, tak bych vybrala víkend MČR na klasice a klasiku na JECu. Vždycky jsem si přála medaili z MČR a tentokrát se zadařilo. Závod na klasické trati na JECu beru taky za hodně solidní výkon, i když vím, že jsem tam udělala nějaké chyby. Byla tam velká konkurence a já jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost se s nimi porovnat.

Máš nějakou zajímavou historku z cesty nebo průběhu JECu ve Francii? Přeci jen to nebyly závody úplně za rohem …

Cesta autem byla celkem dlouhá, ale díky tomu, že tam byla super parta, tak nám to uteklo. Nemám asi žádnou extra historku (spíš si teď na žádnou nevzpomínám), ale odnesla jsem si spoustu zážitků. Třeba to, že jsme měli každý den k večeři předkrm, hlavní chod a dezert.

Zvířátka na MČR 2017 – poznáte je? Foto: Petr Kadeřávek

Na MČR družstev jsme tě mohli netradičně vidět na prvním úseky s kluky. Jaké to bylo a jak jsi spokojená se svým výkonem?

To byla sranda. Mohla jsem si vybrat buď 1. nebo 5. klučičí úsek. Jelikož našemu družstvu o nic nešlo, tak jsme rozhodli, že poběžím první úsek. Se svým výkonem nejsem vůbec spokojená, protože jsem udělala strašně moc mapových chyb. Kdybych to šla čistě jako o den dříve, tak bych možná mohla přiběhnout v kontaktu se zadní částí balíku. Kluci běhají podstatně rychleji, takže se to nedá srovnávat, ale byl to super zážitek a moc mě to bavilo. Zkusit se má přece všechno.

Každý rok překvapujete na MČR v nějakém novém oblečku (2017 – zvířátka, 2018 – popeláři, 2019 – retro…). Kam na nápady chodíte a kdo ti pomáhá s tak skvělými převleky jako byla panda?

Vždycky to vymýšlíme na poslední chvíli a bereme jakýkoliv nápad, který se dá takhle narychlo zrealizovat.  Co se týče kostýmu pandy, tak ten mi pomáhal vyrábět taťka, protože je na tyhle věci šikovný.

Vím, že jsi dřív tančila. Jaký typ tance to byl a věnuješ se tomu ještě nebo svým uměním nás oslníš už jen na banketech a O-Gala?

Když jsem byla hooodně malá, tak jsem toho dělala celkem dost. Vyzkoušela jsem si všechny možné druhy tance. Chodila jsem na balet, moderní balet, lidové tance, latinsko-americké tance a nakonec na hip hop/street dance. Sice jsem toho hodně vystřídala, ale v ničem nevynikám. Bohužel už v ničem  ani nepokračuji, protože na to není čas. Na O-Gala se moc těším, bude to moje premiéra, takže jsem na to zvědavá, jaké to bude (smích pozn. redakce).

Jedním ze sportů, kterým se Áďa v dětství věnovala, byl moderní balet. Adélku najdete nahoře jako hlavní postavu. Foto: archiv AV

Stíháš krom orienťáku ještě nějaký další koníček nebo zábavu?

Momentálně se snažím skloubit školu s orienťákem. Už jen to je pro mě obtížné, protože ve škole končím  každý den celkem pozdě. Jinak když už nějaký ten volný čas je, tak si jdu zaplavat. V létě jezdím na kole, v zimě jezdíme s rodinkou na běžkách a občas si s bráchou zahrajeme na vesnickém kluzišti hokej.

Patříš mezi tradiční účastníky tábora v Krčkovicích. Nyní už tam jezdíš jako praktikantka, baví tě to? Co bylo fajn na roli účastníka a co na roli vedoucí?

Baví mě to moc. Každý rok se na tábor těším. Když jsem tam jezdila jako dítě, tak  mě bavilo to, že jsme to více prožívali. Každý chtěl vyhrát, takže jsme do každé hry šli s plným nasazením. I když to bylo fyzicky náročné, tak jsem si to vždy s těmi lidmi užila. Letos jsem tam byla poprvé jako praktikantka. Výjimečně byly dva velké tábory (pro věkovou skupinu 11-16 let, pozn. redakce) a já jsem jela zrovna na ten méně početný. Říkala jsem si, jaké to bude v tak malém počtu. Nakonec se z toho vyklubal úžasný tábor. Bylo to více na pohodu a mnohem blíž jsme se s dětmi poznali.

Od kolika let vlastně orienťák děláš a kdo to s ním ve vaší rodině táhne nejdéle?

Orienťák dělám od malička, asi už od školky. Úplně nejstarší orienťák v naší rodině je děda, ale jinak taťka je taky dlouholetý držák v OB.

V orientkách už od školky… Foto: archiv AV

Tvůj starší bratr Dan už má za sebou první rok v elitní kategorii dospělých. Má nějakou sportovní vlastnost, kterou u něj obdivuješ a ráda bys ji u sebe vylepšila?

Celkově je pro mě Dan velkou inspirací. V OB toho hodně dokázal. Obdivuji na něm jeho vytrvalost a zapálení. Líbí se mi, jak je orienťákem už od malička nadšený a že to dokáže dělat tolik let tak intenzivně. Všechno dělá kvalitně. Já sama jsem měla menší problém se zapáleností zhruba před 2 lety. Chtěla jsem s orienťákem skončit, ale naštěstí mě to začalo strašně moc bavit, takže jsem zůstala. Baví mě to hlavně kvůli lidem. To, že se s nimi každý víkend uvidím.

Co je naopak tvou silnou zbraní v závodech, v čem si věříš?

Uf… to je těžká otázka. Asi zatím nemám žádnou silnou stránku. Nejraději mám long, který mi jde ze všech disciplín nejlépe. Ale kdybych měla něco uvést, tak asi to, že na té klasice si můžu někdy dovolit udělat chybky, protože to potom fyzicky dotáhnu. Na to se ale na mezinárodních závodech už nedá spoléhat. Musím na sobě ještě hodně zapracovat a vypilovat spoustu věcí…

V létě je horská turistika a poznávání “nových tváří” odměnou. Foto: archiv AV

Hodnocení letošní sezony už je asi za tebou, máš nějaký cíl nebo sen na sezonu příští?

Mým cílem je, aby mě to stále bavilo a dělalo mi to takovou radost jako teď. Chtěla bych si zlepšit fyzičku i mapu, celkově se tomu více věnovat. Když mě to bude bavit a budu ,,lítat‘‘ s dobrým pocitem, tak se podle mého výsledky dostaví samy. Jinak bych se chtěla nominovat na JWOC a tam předvést hezký výsledek.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i životě!