Příjmení Randáková si snad každý v české orienťácké kotlině spojí s lyžařským orientačním během. Nejinak tomu je u dcery LOBácké legendy Heleny – Adély Randákové. Ta na letošní zimní olympiádě mládeže doslova řádila. Vyhrála oba individuální závody a dokonce se premiérově podívala na EYSOC do Švédska. Nevyhýbá se ovšem ani klasického pěšímu OB. Jaké má cíle a plány, jak hodnotí letošní zimu a co patří mezi její koníčky?

Ahoj Áďo, jaké máte ve Vrchlabí nyní sněhové podmínky? Jezdíš jen na lyžích nebo lze sem tam zařadit i nějaký výběh?
Letos u nás ve Vrchlabí podmínky k lyžování nebyly úplně nejlepší ale to v ČR asi nikde. Naštěstí máme každý rok nafoukané kolečko z umělého sněhu, které je dokonce osvětlené takže  se dá lyžovat i po tmě. A samozřejmě jsem chodila i běhat, i když ne vždy se do dalo stíhat.

Na zimní olympiádě dětí a mládeže (ZODM) jsi řádila, vyhrála jsi oba individuální závody. Připravovala ses na ZODM nějak speciálně nebo jsi to šla z běžného tréninku?
Samozřejmě jsem se snažila v tréninku předtím pořádně zabrat, abych mohla předvést to nejlepší.

Kterého se ze dvou prvenství si více vážíš?
Myslím že to takhle asi nemůžu říct. Vážím si obou. Možná jen trochu víc toho druhého závodu, už jen kvůli tomu že byla trať jak délkově tak mapově mnohem náročnější.

Ač nebylo moc sněhu, pořadatelé se snažili připravit kvalitní tratě. Jak jsi byla spokojená se stavbou? Bylo to dostatečně těžké nebo to bylo spíše o fyzičce a lyžařské technice?
Myslím že jsme všichni byli příjemně překvapení, jaké tratě se povedlo pořadatelům i přes špatné podmínky postavit, určitě jim to dalo dost práce. I tak si ovšem myslím že lyžařská technika byla hlavní.

Máš nějakou humornou příhodu z průběhu ZODM?
V tuhle chvíli mě toho moc nenapadá. Snad jen že jsme si v jednom týdnu snad všichni zvládli zabouchnout klíče v hotelu, i když jsme měli od pokoje vždy dvoje.

Stihli jste jít zafandit na nějaký jiný sport?
Ano, dokonce na sport, kde byla shodou okolností moje kamarádka – na paralelní slalom ve sjezdovém lyžování, který byl na sjezdovce na Božím Daru. Ta atmosféra byla úžasná.

Tvoje mamka Helena má doma medaili z MS v LOBech, chceš jít v jejích šlépějích nebo je pro tebe prioritou pěší orientační běh?
Nevím jestli prioritní, ale asi trošku víc mě baví LOBy. Letos jsem se dokonce nominovala a myslím poměrně slušně zúčastnila EYSOCu ve Švédsku. To je naprosto skvělá zkušenost, ale samozřejmě mám moc ráda i tu pěší variantu.

V loňském roce ses premiérově podívala na bednu na ŽA v Doksech, vyhovují ti takto tvrdé podmínky (kopce, teplo, náročná mapa)?
Zrovna tyhle závody v Doksech mi sedly, terén byl neskutečně pěkný, náročná mapa jenom to vedro…to už bylo trochu moc.

Jak vlastně vypadá tvůj oblíbený terén a trať?
Myslím že mou nejoblíbenější tratí je middle. Krátké rychlé postupy, ale samozřejmě mapa nesmí být moc lehká a mnohem radši běhám kopečky než na hradecké rovině. (smích, pozn. redakce).

Co děláš, když nesportuješ, máš nějaký zajímavý koníček?
Celkově velmi ráda sportuji, s rodinou jezdíme na výlety, mám moc ráda ferraty a lezení po skalách. Snažím se  taky naučit hrát na kytaru.

Jaké cíle máš na letošní sezónu?
Pokud budu mluvit o letní sezóně, tak bych chtěla lepší umístění na závodech žebříčku A a na MČR, kde se mi dosud zatím moc nedařilo. Co se týče té zimní, moc ráda bych se dostala na EYSOC, který by se měl příští rok konat v Estonsku.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!