Českého reprezentanta Miloše Nykodýma Vám určitě nemusíme dlouho představovat. Za poslední roky posbíral několik titulů mistra republiky, dovezl skvělá umístění jak ze světového poháru, tak z mistrovství světa či Evropy. Patří mezi největší opory českého týmu. Za tréninkem  se vydal do Norska, Švédska a letos v zimě do Keni. Jaké to tam bylo? Co si dávají keňští atletičtí šampioni k snídani a kolik disciplín by chtěl Miloš běžet na nadcházejícím ME ve Švýcarsku? Čtěte a vše se dozvíte.

Ahoj Dýme, jaké to je, být po 9 týdnech v Keni zase zpátky doma v České republice?

Je to příjemná změna. Přece jenom podmínky pro život v Keni jsou trošku drsnější než u nás doma.

Co bylo důvodem Tvého přesunu do Afriky?

Byl to takový můj malý vrtoch. Chtěl jsem si vyzkoušet atletickou přípravu ve vysoké nadmořské výšce. Návštěva Afriky byl bonus. Navíc jsem věděl, že tam bude krásně teplo a vynechám klasickou českou zimu.

V zájmu českého OB doufejme, že nápis nad Milošovou hlavou nelže Foto: archiv MN

Mohl bys nám popsat svůj běžný den na černém kontinentu?

Zhruba od poloviny pobytu jsem se naučil chodit běhat těžké tréninky ráno před snídaní. Černoši totiž vybíhají ještě za tmy. Důvodem jejich brzkých tréninků je to, že většina z nich chodí normálně do práce, i navíc příjemné chladno. Následně jsem se nasnídal místního ovoce a občas si potom dal znovu šlofíka. Pak měl člověk spoustu času dělat si, co chce. Číst, koukat na filmy, opalovat se, jít si nakoupit, navštívit nějakou místní zajímavost, zajít si na oběd nebo se učit na státnice. Přes den bylo opravdu velké vedro. Těsně před západem slunce se šlo na další fázi. Mezi sedmou a osmou hodinou jsme chodili na večeři, která zabrala dost času. Místní totiž moc nespěchají s obsluhováním zákazníků.

Potkal si tam i nějakého jiného orienťáka v přípravě? 

Potkal jsem se tam s jedním švédským juniorem a taky s Matthiasem Kyburzem, který tam byl v únoru na tři týdny.

Jaké tam je vlastně tréninkové zázemí?

Není nijak zvlášť odlišné. Jen pár zásadních výhod: vysoká nadmořská výška, teplé podnebí a spousta běžců kolem vás. K regeneraci vám ovšem musí postačit jen masáž. Za dalšími typy regenerace (bazén, sauna…) se musíte přesunout do Eldoretu (cca hodina cesty) A taky to není na místní poměry levná záležitost. Takže já chodil „jen“ třikrát až čtyřikrát týdne na masáž.

OB je pro Miloše opravdu životním stylem… Foto: STROY, Petr Hostaš

Tvým sparingpartnerem a průvodcem v keňském Itenu byl náš nejlepší současný maratonec Jirka Homoláč, můžeš nějak porovnat přípravu špičkového běžce dlouhých tratí a elitního orienťáka?

Ten rozdíl je relativně veliký. Atleti se snaží běhat co nejvíc po rovině. Já se naopak kopcům nevyhýbal. Jirka skoro neběhal tempem nad 4‘/km. Těžko se to srovnává i z důvodu, že jsme se setkali v rozdílných částech přípravy. On s vrcholem na mistrovství světa v 1/2 maratonu ve Valencii 24.3. a já s vrcholem na ME v Ticinu 6.-13.5. … Takže on už ladil formu a běhal hodně rychle a já nabíhal objem v APčkách. (běh v aerobním pásmu, 70-80% maximálního výkonu, pozn. redakce) Kdybychom měli vrchol ve stejnou dobu, mohli bychom spolu pravděpodobně poběhat mnohem víc.

Vím, že ses v minulosti snažil zapojit do přípravy i různé zajímavé výživové prvky (omezování masa, částečné frutariánství, vegetariánství,..). Jak to s jídlem vypadalo v Itenu?

Jednu dobu jsem se snažil hodně omezit maso, jedl jsem ho maximálně dvakrát týdně. Snažil jsem se jíst zdravě a hlavně pestře. Hodně jsem si dělal smoothie. Nikdy jsem ale striktně netíhl k žádnému specifickému směru stravy jako vegetariánství či frutariánství.

V Itenu to bylo s jídlem trochu složitější. Člověk sice za velké peníze mohl jíst v podstatě stejně jako v Evropě, ale když už jste v Africe, tak tam jedete i z toho důvodu přizpůsobit se co nejvíc místním a jejich stravovacím návykům. Takže na snídani většinou ovoce nebo smoothie, protože jsem si s sebou mixér vzal. Na oběd hlavně kedery (rozvařené fazole a kukuřice) občas s chabaty (taková palačinka, která mi připomínala českou bramborovou placku) a na večeři nejčastěji rajčatovou polívku, omeletu s chabatou a jako dezert palačinku. Maso jsem si moc nedopřával. Není totiž moc dobré. Kráva musí napřed posloužit jinak, takže se na stůl dostane dost tuhé a staré maso.

Prozatímní maximum – podíl na 4.místě českého sprintového týmu Foto: Czech orienteering team

V Tvé současné formě je reálné, že se nominuješ na všechny disciplíny na ME ve Švýcarsku. Budeš o to usilovat? Kterou disciplínu nyní vnímáš ty osobně jako královskou?

Rád bych se nominoval na všechno. Uvidíme, jak zaběhnu lesní nominační závody. A jestli mě Radek vůbec nechá běžet všechno. Já jsem vždy jako královskou disciplínu vnímal a vnímám klasickou trať. A můj trénink taktéž směřuji na ní. Letos se na Evropě běží až jako poslední, takže je dost pravděpodobné, že už budu unavený, jestli poběžím všechny předešlé disciplíny. Stejně jako jsem byl vloni na MS po sprintových disciplínách.

Naší největší šancí na medaili by mohla být sprintová štafeta, takže jsem polemizoval i s myšlenkou, že bych mohl vynechat krátkou trať. Ale to by znamenalo tři dny volna, což se mi taky moc nelíbí. Uvidíme. Na klasiku máme bohužel jen tři místa, protože na přelomu nového roku, kdy se určovaly kvóty právě pro klasiku, jsme byli s Ňufem bohužel na 30. a 31. místě ve WRE. Všechny státy mají právo na start poslat tři závodníky plus další za každého běžce do třicátého místa ve WRE, takže nám to jedno další místo uteklo jen o fous. Škoda!

Jaké cíle si na nadcházející evropský šampionát kladeš?

Chtěl bych zaběhnout průlomový výsledek na individuální trati. Fyzicky bych na to mít mohl, teď jen vyladit ty další aspekty výkonu.

Stříbrný tým na Tiomile 2017 – OK Linné, jak vysoko zamíří letos? Foto: Lucas Basset

O víkendu se běží Tiomila, už víš, který úsek Tě pravděpodobně čeká?

Jelikož kvůli ME nechci běžet dlouhou noc, tak se v prvotních návrzích mé jméno skloňovalo hlavně s osmým nebo devátým úsekem. Což by znamenalo poprvé v mé 10mila kariéře neběžet noční úsek.

Udržení pozice z loňského roku bude pro Tvůj tým OK Linné jistě velký cíl, ale určitě pomýšlíte i na příčku nejvyšší. Dokážeš říct, co je vlastně klíčem k úspěchu na velkých štafetách jako je Tiomila nebo Jukola?

Určitě je potřeba mít v týmu dobré stabilní běžce, kteří mají s takovým druhem závodů zkušenosti. Dalším klíčem k úspěchu je udržet se v balíku do dlouhé noci. Pak už je to velká alchymie. Bez silného posledního úseku v podstatě nemáte šanci na vítězství. Ale jestli dáte další silné běžce třeba hned na úseky po dlouhé noci a zkusíte pole roztrhat, to už je otázka. My asi budeme sázet na klasiku. Stabilní běžce na začátek, udržet se do dlouhé noci, pak pošleme „nejslabší články“ na pátý a šestý úsek, a nakonec pošleme naší největší elitu. V minulosti OK Linné trpělo na prvním úseku. Letos se to budeme snažit pojistit.

Děkuji za rozhovor a držím palce do nové sezóny!

Díky moc za rozhovor a přání.

Úvodní fotka: Courtesy Worldofo.com