Běžec OK Slavia Hradec Králové, (nyní už) bývalý člen Výkonného výboru ČSOS, patron projektu nových webových stránek ČSOS a jeho sekcí. To je Michal Jirásek. V našem rozhovoru poodhalil zákulisí vývoje jednotlivých webů, zhodnotil své působení ve VV a prozradil své plány do budoucna.

Rozhovor začneme poněkud otřepanou otázkou – co ty a letošní sezóna? Co se (ne)povedlo?

Z delší perspektivy to nebyla žádná sláva, ale když se ohlédnu dva tři roky zpátky, kdy jsem se zadýchával při chůzi do schodů, tak jsem naprosto spokojený, že se mi dařilo celkem pravidelně trénovat. Ona i ta protrpěná klasika v Hraběticích, kde jsem zvládl v áčkách nějakých 90 minut běžet rozumným tempem, je tak vlastně úspěch. Pokud mě něco mrzí, tak že jsem se nedostal do našeho nejlepšího týmu na MČR družstev – a naopak spokojený jsem se svými výkony na v podstatě všech štafetách, to je dlouhodobě moje nejsilnější stránka.

Michal Jirásek na startu letošního MČR štafet. Foto: Jirka Čečka

Tvou velkou zásluhou na poli českého OB v posledních letech je určitě projekt nových webových stránek ČSOS, resp. jednotlivých sekcí. Jak ses k tomu vlastně dostal?

Naprosto náhodou – v podstatě jsem se asi před třemi roky zajímal o vize, které si chtěl formulovat orientační běh. No a Béďa mě spolu s tím nabídl, jestli bych si nevzal stránky na starost.

Co všechno si měl v rámci vývoje na starosti? S kým si spolupracoval?

Dělal jsem všechno a nic, měl jsem obrovské štěstí na spolupracovníky – hlavně Lukáš Svoboda (Piškot) na tom nechal spousty hodin. No a naší grafičkou byla Sandra Tejnecká, která se postarala o to, s čím se setká většina návštěvníků stránek. Já jsem je v rámci potřeby koordinoval, staral se o přívětivost administrace i webu samotného, včetně obsahu. A stál v první řadě, když se nadávalo i chválilo.

Vyskytly se v rámci projektu nějaké problémy? S čím jste se museli potýkat?

Problémů byla spousta, většinu z nich už si naštěstí nepamatuju. Taky jsme se potýkali s různými iniciativami typu „my bychom to dělali úplně jinak“. Naštěstí se tohle dá vyřešit jednoduše – nabídnout danému člověku, ať tedy připraví ten protinávrh a že se na něj společně podíváme. Tím stížnosti spolehlivě skončí. Největší zážitek mám asi ze spouštění stránek sekce OB, které vyšlo těsně před mými státnicemi. A já jsem večer před nimi hasil do noci nějaké problémy s obsahem.

Jsou již všechny práce dokončeny nebo se stránky stále vyvíjí?

Kdo dělal složitější stránky, tak ví, že nikdy není hotovo – ale v podstatě už rok máme většinu připomínek vypořádaných (krom těch, které jsme kvůli různým omezením nemohli realizovat).

Velikonoční soustředění SHK v Milovech. Foto: Zuzka Jedličková

Kromě všeho výše zmíněného ses navíc před dvěma lety stal členem Výkonného výboru ČSOS. Dalo by se říci, že si tak dlouho chodil na jednání referovat o průběhu příprav, až si tě tam nechali a vzali mezi sebe?

To je trefná poznámka, která asi není úplně daleko od skutečnosti. V té chvíli se hledal náhradník do výboru a s ohledem na to, že jsem byl na místě skoro každé zasedání, byl jsem celkem nasnadě. Jinak bych se k tomu asi nedostal, k bafuňaření žádný odpor nemám, ale bral jsem to tak, že to je záležitost spíše veteránských ročníků, když to popíšu orienťáckou terminologií.

Co všechno obnáší tvá práce člena VV? Šel si do toho s nějakou vizí?

V podstatě je to hodně o schvalování různých formálních záležitostí a změn ve fungování jednotlivých sekcí. Naprostá většina věcí, které VV projdou, je předem předjednaná. Diskuze většinou spočívá v pár otázkách na ujasnění – konflikty o některé věci byly, ale nepamatuji se na nic většího, kdy by byl v opozici víc než jeden, dva členové VV.

S vizí jsem do toho samozřejmě šel, byť zpětně bych s její realizací pracoval úplně jinak. To asi vidím jako svoji největší chybu – tím, že jsem neměl v těch kuloárních jednáních žádnou zkušenost a první rok jsme pořád ještě hodně pracovali na webu, tak než jsem se zvládl pořádně rozkoukat, blížil se konec funkčního období. A pak už nešly prosadit ani větší, ani menší věci.

Ale abych se vrátil k té vizi, nebo spíše cílům, tak to bylo pohnout se stránkami spadajícími pod svaz. První část – nové weby svazu a sekcí – se splnit podařilo, ta druhá týkající se jiných webů, se bohužel zasekla. Nové stránky reprezentací OB už jsou snad na správné cestě (ačkoli tam se časově už neangažuji tolik jako u svazových stránek), víc mě ale mrzí, že se nepodařilo vytvořit stránky pro veřejnost. To byla taková moje srdcovka, věc, ve které jsem viděl docela zásadní smysl (tím, jak jsou orientační sporty laikům celkem nepřístupné a svazové stránky cílí hlavně na orienťáckou veřejnost). Bohužel jsem v tomhle bodě už to bylo se spoluprací horší…

Michal Jirásek na trati krátké trati v Hraběticích. Foto: Josef Pustai

Ty ses rozhodl znovu nekandidovat. Nabízíte se jasná otázka: Proč? A jaké máš případně plány do budoucna?

Ano, nekandidoval jsem. Ne, že bych neměl představy, co dělat, nebo chuť – ale nechce se mi znovu jít do situace, kdy mám zodpovědnost, ale jen omezené prostředky k realizaci. Vím, že to je styl, jakým náš svaz dlouhodobě pracuje, ale osobně v tom vidím i důvod, proč všechno tak dlouho trvá a proč spousta plánů a vizí končí ve stádiu plánů a vizí. Pokud se spoléhá na to, že věci jako weby bude někdo dělat po večerech, tak to jednak bude trvat hrozně dlouho a nic většího a koncepčního nevznikne – a jednak se těžko hledá někdo na dlouhodobější spolupráci. Mně osobně nevadí, že dostanu zlomek toho, co mám jinak. Ale to stejné nemůžu chtít po někom, kdo by pro mě dělal – zvlášť, když vím, že pracuje, má rodinu, atd. Odměna ukazuje, jak si práce těch lidí vážíme, a pokud je to pár tisíc za půlroční práci po nocích, navíc doprovázených spíš úšklebky a nepochopením než chválou, tak do toho nikoho přemlouvat nehodlám. Ne, neměla by to být nějaká tržní odměna, ale zároveň bychom ani neměli být v situaci, kdy lidé odměnu odmítnou, protože je směšná. Vím, že jsem v tomhle na svazu v podstatě osamocený, ale takový je můj názor (je důležité dodat, že peníze na to máme).

Každopádně, platí, co jsem řekl už dříve – pokud bych dostal pravomoc a prostředky se do něčeho většího pustit, tak to budu vážně zvažovat. Věcí by se dala dělat spousta, máme myslím, na čem pracovat.  Zvlášť pokud se to týká toho, abychom jen neřešili, co vyvstalo za problém, ale i naplňovali všechny ty naše vize.

A jak na druhou stranu vidíš svou závodnickou kariéru?

Na reprezentaci už to asi nebude (smích – pozn. red.). Ale tenhle cíl jsem si alespoň splnil jako asistent repre na několika akcích, za což patří Radovanovi můj vděk, znamenalo to pro mě víc, než asi tušil. Veškeré mé ambice tak už směřují čistě na klubovou úroveň. Moje srdcovka jsou štafety a družstva, tam by to ještě cinknout mohlo. Ačkoli je jasné, že proti velkoklubům s reprezentanty taháme za kratší provaz.

Díky za rozhovor!