Ranní mrazíky a jinovatka. Závěje žlutooranžového listí na stromech i na zemi. Brzká tma, která nutí pokaždé kalkulovat s čelovkou. Potemnělé lesy, vystupující pochmurně ze všudypřítomné mlhy. To jsou jen některé ze znamení, které každému lampionovi řeknou, že je čas na chvíli zařadit neutrál, vypnout v tréninku a chodit si zaběhat jen jednou dvakrát do týdne, aby kolegové v kanceláři mohli pořád závidět. Tato rovnice však neplatí pro jednu specifickou subkulturu orienťácké veřejnosti, a tou jsou účastnici tradičního Mistrovství republiky v Horském orientačním běhu, zvaného HROB.

I letos se fandové tohoto náročného dvoudenního dobrodružství dočkali, a zájem byl veliký. Pořadatelé dostali od Lesů ČR limit 300 účastníků, a ten byl dosažen ještě před ukončením přihlášek. Centrem celého závodního víkendu se stala svatyně orienťáku v srdci Jizerských hor, Potkávárna u Havrana. To nabídlo stavitelům tratí nepřeberné množství atraktivních a orienťácky prověřených lokalit, ve kterých se mohli vyřádit s tratěmi. Sobotní freeorder s hromadným startem dostal pod stavitelská křídla Pavel Procházka, neděli si pak vzal na starost bývalý reprezentant a mistr světa z roku 1991 Petr Kozák. Ředitel závodu byl Dan Straka a na všechno bedlivě dohlížel sám velký Guru rogainingu a HROBu v Čechách, Honza Tojnar.

Závodníci nebyli zjevně jediní, kdo byl natěšený na sobotní hromaďák, neboť vylezlo i listopadové sluníčko, a vší silou hřálo do dvojic všech věků, nastoupených u svých map. A bylo na co být natěšený, neboť freeorderová trať se startem na louce mezi Karlovem a Horním Maxovem a jedním povinným postupem závodníky provedla hned několika atraktivními místy. Tím hlavním byla Buková hora, kde se letos v červenci běželo finále závodu na krátké trati v rámci Mistrovství světa v orientačním běhu. Jedna ze skalních kontrol jako by z oka vypadla problematické kontrole ze začátku middlového závodu, která mnoha nejlepším světovým orienťákům pěkně zavařila. Závodníci také zavítali do prostoru kvalifikace middlového závodu na Bínově vrchu. Delší tratě pak dostaly dárkem od stavitele výšlap na Tanvaldský Špičák, kde měli dvě až tři kontroly a za odměnu jednu z občerstvovaček. Další kontroly byly k nalezení například na Veisově kopci, okolo Maxovského vrchu či rozhledny Slovanka. Celý závod pak končil cílem zpět na Potkávárně.

Tam se také večer uskutečnil koncert skupiny Zpocenej Sandál, a dále volba nového vedení ČAR.

Nedělní ráno, značně pošmournější než slunečná sobota, zastihlo většinu závodníků již na jejich nohou (byť bolavých a ztuhlých). Předpověď slibovala kilometry, kopce a mrznoucí déšť. Posíleni těmito světlými vyhlídkami, vydávaly se dvojice v hendikepovém startu podle pořadí ze soboty na své tratě. Ty je tentokrát zavedly do oblastí, které velké množství českých orienťáků přinejmenším jednou navštívilo, ne-li dokonce dobře zná. Přes Slovanku (ŽA 2016), Bramberk (MČR krátká trať 2010) Břízky (MČR štafet a družstev 2013) a Maliník (MČR Klasická trať 2019), a pak zase zpátky do Karlova. Některé dvojice dokonce svými volbami postupu navštívily severní části Jablonce nad Nisou. Všeobecně byly nedělní tratě delší a kopcovatější, než ty sobotní, a nejedna dvojice se vracela opravdu důkladně unavená. Byli i tací, kteří do lesa vyrazili s čelovkami v batohu v očekávání toho, že to za světla zpět nestihnou.

A jak to nakonec o prvním listopadovém víkendu dopadlo? Hlavní kategorii mužů vyhrála dvojice reprezentantů, trefně pojmenovaná Repre Revival, Pavel Kubát a Marek Minář. Vítězkami hlavní kategorie žen se stala dvojice Pavla Udržalová a Iveta Šístková, duo jménem Hodně Rychlé O-Božanky. A nejrychlejším smíšeným týmem v kategorii HD se stala dvojice s kryptickým názvem Většina psů nemluví, Tereza Čechová a Matěj Škrabánek.

Celkové výsledky po E2 k dispozici zde
Celé fotogalerie z HROBového víkendu najdete zde.

Závěrem se sluší velice poděkovat pořadatelům, CHKOčku i všem závodníkům za jedinečný zážitek, a rozloučit se s asi nejčastějším prohlášením, slýchaným v neděli v cíli: “Za rok zase!”