Dnes nás čeká další zářez do rubriky “Co dělají mimo les”. Pokud se napíše spojení renesanční člověk, většinu z nás napadne Leonardo da Vinci. Mě napadne i jedno orienťácké jméno: Matěj Klusáček. Znám ho totiž jako výborného běžce, vtipného komentátora, inteligentního matematika, zapáleného organizátora i skvělého hráče na harmoniku. Co na sebe prozradil v dnešním rozhovoru?

Ahoj Klusy, jak se daří?
Ahoj. Tož, mám své radosti i problémy jako každý. Třeba už rok čekám na luhačovský mundúr.

Jsi muž mnoha tváří a dovedností, tak ani nevím, kde začít s rozhovorem… ale mě osobně třeba zajímá, jak Klusy k harmonice přišel?
To je jednoduché, s odchodem na vysokou školu jsem si chtěl vzít na kolej klavír, na který hraju od sedmi let, ale neunesl jsem ho. Takže harmonika byla takovým nouzovým klavírem.

Dodnes vzpomínám, jak jsme byli v Brně v divadle na Tvém improvizačním večeru. Stíháš ještě dráhu umělce?
Postranní dráha umělce byla od začátku jakousi kompenzací mého profesního technického a matematického světa. Být všestranný je sice občas naprosto skvělé, ale na druhou stranu to je i trochu prokletí, protože nic neumíš pořádně, baví tě všechno, ale profesionálem se v ničem nestaneš, protože ty ostatní věci jsou přeci taky tak lákavé! Takže hudbu a divadlo beru spíš jako odpočinek pro hlavu a jakési vypnutí všech těch mozkových racionálních neuronů, než že bych v této oblasti chtěl mít nějakou „dráhu“.

Matěj s svým “kapesním klavírem” Foto: archiv MK

A máš pro nás nějakou pozvánku, kde bychom Tě mohli spatřit hrát či improvizovat?
Teď momentálně mě celkem chytla Slam Poetry, což je takový pseudo žánr, kdy v pěti minutách vystoupíš před diváky se svou autorskou tvorbou. Prolíná se tam humor, poezie, glosy, apely, improvizace, to celé ve verších. Myslím, že je to celkem chytrá zábava. Je víc vystupujících, diváci to hodnotí, občas se objevím v Brně, Praze i jiných městech pod pseudonymem „Pan Fenek“. Jak to vzniklo, to se ale neptej.

Býval jsi také skvělým běžcem. Ještě v juniorech jsi patřil vůbec k těm nejtalentovanějším (JMS 2009 v Itálii – 7. klasika, 9. krátká trať, …). Život „profesionála“ Tě ale nezlákal, není Ti to někdy líto?
Líto ne, jak už jsem říkal výš, těch možností, co v životě zkusit, je prostě hodně dlouhá řada. A mně by bylo spíš líto, kdybych se upnul k jedné. Nicméně občas si při pohledu do výsledků říkám, že jsem každým rokem pomalejší a pomalejší a musím s tím něco začít dělat. A letos jsem to konečně trochu zlomil.

Co Ty osobně bereš jako svůj největší orienťácký úspěch?
Určitě to zmíněné JMS v Itálii. Tam jsem dosáhl výsledků v první desítce a to relativně lehce, běželo se mi parádně a v tom middlu to mohlo být bez jedné velké chyby klidně i na bedně. A pak samozřejmě úspěchy v rodinných štafetách, kde s tátou a bráchou máme pár zlatých medailí a doma hromadu corn flakes, které se na těchto výborných závodech mimo jiné vyhrávají.

Matěj na JMS 2008 ve švédském Göteborgu. Foto: WorldofO

Díru do OB jsi ale udělal i tak. Jsi jedním z nejoblíbenějších českých komentátorů OB. Kdy a kde jsi s tím začal?
To nevím, jestli úplně díru, a nevím, jestli nejoblíbenějších. Pro některé mám pořád trochu vysoký hlas a občas vykouzlím tak dlouhé a složité souvětí, že nevím, jak ho ukončit. Poprvé jsem komentoval na Nesměři, kdy náš třebíčský oddíl pořádal MČR na krátké trati v roce 2011. To byly srdcové závody, jako malý klub jsme si s tím dali hodně práce a snad to bylo vidět.

Lze se na komentování nějak připravit? Píšeš si třeba bonmoty, které chceš použít nebo je to čirá improvizace?
Jasně, jde to, dají se načíst fakta o favoritech, připravit si statistiku nedávných výsledků a úspěchů favoritů, načíst pokyny, podívat se na historii terénu… Třeba Béďa to má všechno v hlavě, já ten rozhled mám užší a tuto přípravu si dělám, protože člověk pak musí mít s tou improvizací na čem stavět. Ale přiznávám, že dřív jsem býval pečlivější.

Další zajímavou položkou na Tvém repertoáru jsou tzv. science slam, o čem to je a o čem tam vlastně povídáš a hraješ ty?
Science slam je projekt Masarykovy Univerzity, je to soutěž studentů v předávání nadšení pro vědu. Taková trochu show. Účastní se toho každý rok několik soutěžících, kteří se už při studiu věnují nějakému výzkumu. Mají za úkol v šesti minutách poutavou formou představit, co vlastně dělají, proč se tomu věnují, na co přišli… Já to moderuji a moc mě baví tyto lidi potkávat. Nedávno bylo první republikové finále a přišlo přes 800 diváků (sice možná většina proto, že to bylo zadarmo) ale i tak to byl nabitý, inspirativní a fantastický večer. Tož tolik reklamní okénko.

Ten kluk to s mikrofonem umí.. Foto: Slam poetry.cz

Existuje vůbec ještě nějaká činnost, kterou se chceš už dlouho naučit, ale ještě na ni nebyl čas?
Ne. Žádná taková činnost neexistuje dlouho, protože ji prostě zkusím. Pokud není moc drahá. Ale takové činnosti jako řízení ponorky nebo petanque v beztížném stavu mě zatím naštěstí nelákají.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!
Díky též, i tobě!