Česká orienťácká scéna skrývá řadu zajímavostí a nevšedností. Víte například, že v některé kluby už desítky let pravidelně vydávají vlastní klubové časopisy? Právě o nich bude dnešní článek. Znáte Jantar, Polaris či Chacháček?

Jantar

Původně občasník, nyní měsíčník, s názvem Jantar vychází především pro pardubické orientační běžce. V roce 1989 ho založil Kipli (Honza Kaplan) pro svou tréninkovou skupinu dorostu, od roku 1990 se stal informačním zdrojem pro celou členskou základnu LPU. Jantar od té doby vychází nepřetržitě. Původně vycházel jako občasník (podle potřeby), z počátku 5 až 6 krát za rok, posléze měl i 14 čísel, v posledních 15 letech se ustálil jako měsíčník, tj. vychází 12 čísel ročně (celkově vyšlo již zhruba 360 čísel). Rozsah se mění podle potřeby, v lednu má Jantar třeba jen 12 stránek, v době největší aktivity i přes 40 stránek. Dočtete se v něm o všem, co se děje v pardubickém (a tedy i českém někdy i světovém) orienťáku – reportáže, výsledky, rozhovory a zážitky.

Pravidelnými rubrikami jsou:

• 5 otázek pro…
• Představujeme
• Střípky
• Klubový program
• Klubové informace

Tisk je černobílý ve formátu brožury A5, tisklo se i 120 výtisků, nyní cca 80. Existuje i elektronická verze časopisu, která je k nalezení v informačním systému LPU. Od roku 1990 je šéfredaktorem Petr Klimpl, vystřídalo se pár pomocníků, obálku každý měsíc připravuje Jan Fukátko, reportáže píší jednotliví členové klubu (většinou to dostanou jako úkol).

Petr Klimpl

Polaris

Žabiňácký časopis už má za sebou 22 sezón, takže už může běhat dospělé a elitu. Momentálně se počítadlo zastavilo na číslo 176, což tedy jednoduchými počty dává okolo 8 čísel na ročník. Jméno dostal podle hvězdy – Severka = Polárka = v jazyce vzdělanců, latině, Polaris. A co jiného ukáže orienťákům cestu spolehlivěji než hvězda, která ukazuje sever. První redakční tým se skrýval pod zkratkou KOBRA a znamenalo to Kolbaba – Brabec. Tomáše Kolbabu už jsme na závodech dlouho neviděli, ale Brabík stále poctivě brousí svoje veterány. Od 12. Čísla se stal novým šéfredaktorem David Kabáth, pod jeho vedením se každý rok měnila obálka, přičemž vždy byla vypsána „soutěž“. Většinou se ale našel jen jeden návrh. Od 6. čísla 6. ročníků převzal štafetu šéfredaktora Jirka Zelinka, časopis v té době býval asi nejtlustší :-). Po něm to na rok přebral Tomáš Dlabaja, po něm převzal štafetu na dlouho, až se sám divím, Jan Drábek. Od letošního roku ho mají pod palcem dorostenci v čele s Klárkou Barnatovou. Protože nemáme žádnou kroniku a co bylo předtím, je zahaleno tajemstvím, tak tohle je dobrý pohled do chodu oddílu. Na internetu jsou čísla k vidění od roku 2006, což je už dost velký internetový pravěk.

Perličky k pravěké historii Polarisu:

• Když jsem byl dorestenec, tak se šuškalo, že předobrazem Polarisu byl pardubický Jantar.
• V prvních letech existence se v Polarisu objevovaly i kvalitní metodické materiály.
• Nejtenčí číslo, které mám ve svém archivu v papírové podobě má 8 stran a pochází z období konce šéfredaktorování Davida Kabátha.
• Nejtlustší číslo z mého archivu má 64 stran a jedná se o prázdninové číslo 8. Ročníku z roku 2006. Libor Zřídkaveselý to ale tehdy odmítl sešívat a tak vyšly zároveň ve stejný den dvě čísla a to číslo 6 (24 stran, světové akce) a číslo 7 (40 stran, domácí scéna). Oficiální rekord je tudíž 44 stran čísla 7 sedmého ročníku z prázdnin 2005.
• Ideální periodicita Polarisu byla 10 čísel ročně. Každý měsíc jedno, s tím, že na dva měsíce letních prázdnin a na zimní tréninkové období připadalo vždy pouze jedno číslo. Ne vždy se to ale podařilo dodržet.
• Za šéfredaktorování Polarisu jsem jako odměnu od Libora Zřídkaveselého dostal jeho halogenovou Silvu. Běhal jsem s ní mnoho let a vyměnil jsem ji až když už byly mnohokrát pájené kontakty hodně nespolehlivé. Doteď ji mám ale schovanou kdesi v krabici. (Jirka)
• Pamatuji se, že během přípravy svého prvního čísla jsem v autobuse cestou ze závodů vrazil Adamu Chromému a Ondrovi Stehlíkovi do ruky tužku a papír s otázkami. A už to jelo.  Od šestého čísla sedmého ročníku pak rozhovory jely na živo přes diktafon. První byly rozhovory v rámci MEDu v Šumperku, kde jsem Kubu Zimmermana (dvě zlata, jedno stříbro), Dana Hájka (dvě stříbra) a Martina Mazúra zpovídal vždy bezprostředně po doběhu. (Jirka)
• Po krátkém působením Olafa najednou Polaris přestal vycházet. A já vášnivý čtenář jsem neměl co číst. Takže to na chvíli vezmu, než se najde někdo, kdo umí pořádně češtinu. A najednou to bylo deset let. 🙂 No ale řeknu Vám, není to moc sranda, takhle dělat šéfredaktora časopisu. Jak je to vše na dobrovolné fázi, tak z některých lidí vypáčit slíbených článek je vážně dřina. (Honza)

Jan Drábek a Jiří Zelinka

Chacháček

Chacháček, klubový časopis OK Chrastava, jehož historie je stejně stará jako historie našeho klubu. Vychází pro potěšení i informovanost našich Klubaček a Klubáčků (a jejich kamarádů i dalších nám spřízněných duší) 5 krát do roka a šestým je na konci roku Ročenka (výjimku tvoří zvláštní vydání ke zvláštním příležitostem – třeba účast našich reprezentantů na MS, VMS, … nebo pořádání M ČR naším klubem). První dvě čísla v roce 1995 byla ještě bezejmenná, název vznikl až po klubové anketě, kdy návrhy na název mohl podat každý člen klubu (tenkrát to bylo jednoduché, bylo nás 24, nyní 136). Na jejich tvorbě se podílí prakticky každý člen klubu, nad nimiž visí Damoklův meč v rodině Vokálů (ten meč je ale hodně mírný; co se nestihne teď, vyjde v příštím čísle). Původním záměrem bylo vést Deníček, ve kterém byly zaznamenány všechny akce, kterých se klub zúčastnil (účast na závodech, pořádání závodů, společenské akce, atd.). Nyní má poměrně stálou osnovu: 

• Obálka – tvoří všichni členové (ještě se žádná neopakovala),
• Deníček – tvoří všichni členové klubu formou příspěvků,
• Zprávičky – informace o budoucích akcích a událostech, vztahujících se k činnosti klubu – tvoří všichni, kteří mají co do toho mluvit,
• Zajímavosti – součástí je třeba Češtinářské posezení (vede češtinářka Eva Kašková), nebo zajímavé informace z O-News,
• Z našeho archívu – vzpomínky na dávno minulé se snaží vyvolat výběrem ze starých Chacháčků Jirka Vokál,
• Vzdělávací koutek – Jazykový posed už má pořadové číslo 133 (vede angličtinářka Zuzka Šaffková),
• Soutěžní koutek – Záhady a hlavolamy (logické úlohy připravuje Jirka Barták),
• Soutěž pro fšechny (testíky pro širokou veřejnost z různých oborů činností – veřejnost chce zaujmout Jirka Vokál), (to f je schválně, aby se přiblížil k masám),
• Znáte je? (soutěž zabývající se zeměpisnými objekty v našem okolí – snaží se poučit Jirka Vokál – těch různých pomníčků, kopců, studánek, skal, hospod, obcí, rozhleden bylo už skoro 400),
• Kdo je to? (galerie klubových zrůdiček, v poslední době připravuje Pavluška Vokálová).
• Orienťácký zpěvník – (známé i neznámé písně má na hrbu Bára Lankašová),

Příležitostně se pak objevují další kapitolky – Okýnko KB (vysvětlení – Klub Blbců), Cestovatelské okénko, Z orienťácké kuchyně, Literární koutek, Fotokoutek, Pozvánky, Citát nakonec, … Skoro každou součástí Chacháčků jsou vložené přílohy.

Ročenka má pak dvě části – první má osnovu Chacháčku, druhá pak obsahuje souhrnnou statistiku klubu – všechny výsledky a žebříčky, akce, které jsme pořádali a mapy, které jsme vydali, seznam členské základny a termínovku na další rok.

Všechny Chacháčky vyšly v papírové podobě, od roku 2009 je lze otevřít v necenzurované podobě na naší stránce. Dále se zde začala objevovat naše klubová kronika (každý rok od našeho vzniku má svoji vlastní, za to patří obrovský dík Evě Kaškové, která nad nimi tráví nespočítatelné množství hodin). Zatím tam jsou naskenované roky 1995, 2000, 2005, 2010, 2015 a 2018.  

To je myslím ve stručnosti vše, a přeju našemu časopisku spoustu a spoustu krásných let.

Jirka Vokál, Damoklův meč

H