Jiří Šubrt. Mnozí ho znají z mailů, z telefonátů nebo ze shromaždišť závodů. Od roku 2009 zastává funkci generálního sekretáře ČSOB (později ČSOS). Co tato práce obnáší? Týká se OB i nyní “moderní” přebujelá byrokracie? A jak se dívá na financování sportů? Rozhovor Jirky pro O-News.cz nabízí zajímavý vhled do zákulisí našeho Svazu.

Ty pracuješ jako generální sekretář Českého svazu orientačních sportů. Co ta práce obnáší? Co si pod tím mám orientační běžec představit?
Práce na sekretariátu ČSOS nemá s orientačními závody zas tak moc společného (smích – pozn. red.). V podstatě je to chod a administrativa našeho Svazu. Jedním z hlavních úkolů generálního sekretáře je např. kontrola příjmových a výdajových finančních transakcí ČSOS  a dále také zajišťovat komunikaci jak vně, tak dovnitř ČSOS. Co se týká financí, znamená to na jedné straně ohlídat si veškeré možnosti příjmů – jak z dotací, zejména státních, které dělají 80 % rozpočtu, tak i příjmy uvnitř svazu (např. členské a registrační poplatky nebo odvody ze závodů a pod). A pochopitelně pak účelně hospodařit a kontrolovat veškeré výdaje.  Když to trochu zjednoduším, na sekretariátu nám nejde o to, zda oběhneš hustník zleva nebo zprava, ale aby bylo za co běhat.

Jirka Šubrt v sídle ČSOS v Zátopkově ulici v Praze. Foto: Jan Picek.

Poslední dobou ale vidím, že je nejen český sport je zahlcenou neskutečnou byrokracií. Týká se to i ČSOS?
Bohužel máš pravdu a v poslední době je to čím dál tím horší a nejen podle mě se zdá, že to už přesáhlo únosnou mez. Problém je hlavně nyní v dotační politice  MŠMT, kdy nejen nevíš, jak máš správně o dotace požádat, ale ani na co a jak je poté správně můžeš použít, aby ses nedostal do rozporu se se zákonnými podmínkami, a to je pro nás dosti stresující.  Každoročně náš svaz obdrží finance z několika dotačních programů MŠMT na podporu sportu s poměrně přísnými, ale v posledních letech hlavně dosti nejasnými pravidly na co a jak jednotlivé dotace využít (reprezentace, talentovaná mládež, činnost sportovních svazů, rozvojové programy apod.). Některé podmínky nebo pokyny nemají se sportem zas tak moc společného a my často netušíme, co tím MŠMT myslí. Vysvětluji to samozřejmě velmi povrchně, ale platí, že současný stav není pro sportovní svazy moc přívětivý.

No říká se, že odbor sportu na MŠMT je docela paralyzovaný…
Nevím, zda bych to nazval úplně jako paralyzované, ale na odboru sportu MŠMT došlo k výměně téměř všech zaměstnanců, včetně vedoucích odboru sportu a zatím všem zainteresovaným ve sportovních svazech připadá, že většina  nových úředníků zatím neporozuměla, jak funguje sportovní prostředí.  Dochází k časté výměně na pozici jak ministra školství, tak i jeho náměstka pro sport a ředitele odboru. Každý úředník má obavu něco rozhodnout, každý říká něco trochu jiného a hlavně nikdo nedokáže pořádně poradit, jak se má co udělat nebo alespoň zodpovědět konkrétní dotaz. To vidím bohužel jako hlavní problém. Pomyslnou třešničkou je pak např. to, že kvůli nějakému nařízení pravděpodobně nebudeme letos moci přeposílat finanční dotace na činnost do jednotlivých klubů nebo některých TSM. A některé dotace (například na činnost sportovních svazů) nebyly ještě dodnes na rok 2018 vůbec vyhlášeny, i když ze zákona byl termín vyhlášení září minulého roku.

Kromě Jiřího Šubrta pracuje na Svazu i ekonomka Marta Brettlová. Foto: Jan Picek.

S jakým objemem peněz ČSOS pracuje, jaký je náš rozpočet?
Ta částka je poměrně vysoká, ročně je to přes 20 mil. Kč, takže to už není žádná legrace. V posledních letech se nám naštěstí podařilo každý rok nějakou tu finanční částku našetřit –  nyní finanční polštář činí několik milionů Kč, takže v současné době jsme schopni zabezpečit financování svazu z tzv. vlastních zdrojů do doby, než dorazí slíbené peníze z dotací MŠMT.

Bavili jsme se o penězích, o dotacích, ale když přijedu na Strahov, tak mi to často přijde jako taková výdejna materiálu.
To je ta druhá věc naší činnosti. Sekretariát ČSOS má na starost (min. v sekci OB) i některé marketingové věci, reklamu na shromaždišti, startovní čísla, medaile, diplomy, zajištění smluv s jednotlivými partnery atd. Takže se sice účastním téměř všech celostátních závodů, ale stylem: doveze se či předá se svazový materiál, startovní čísla, organizátorům, pomůžeme pořadatelům postavit svazový oblouk, banner za stupně vítězů, a všechny ty další nutné záležitosti a po závodě se zase vše zkontroluje, sbalí a převeze dále. Myslím, že bude potřeba do budoucna organizace této činnosti posunout dále, např. pověřit touto prací někoho jiného než sekretariát ČSOS.

A jak ten tvůj den na Strahově zhruba vypadá?
Je to samozřejmě velmi odlišné. Administrativa Svazu, vyřizování mailů a korespondence, reakce na různé dotazy a např. vystavování všelijakých potvrzení probíhá celý rok, pochopitelně někdy toho je více, jindy méně. A zajímavé na tom je, že to není rutina. Od každého je to trošku, což je někdy kontraproduktivní, protože člověk musí stále přemýšlet o řadě věcí a vzájemně to propojovat. Jednání s IOF, Českým olympijským výborem, MŠMT, ČUS, Českou orientační a samozřejmě s naší členskou základnou. Stále někdo volá a píše a popřípadě se dotazuje se, jak si to ten „Svaz“ představuje. Já ale pochopitelně „Svaz“ nejsem.

S tímto názorem se setkávám často. Co má nám Svaz co nařizovat, proč to na Svazu neudělali tak či onak? Jakou máš na to připravenou odpověď?
Definice Svazu je hrozně těžká. Když se podívám, co má sekretariát Svazu dělat, tak to je to, že má zabezpečovat úkoly Výkonného výboru ČSOS. Spoustu věcí, myslím to „gró“ činnosti, si řeší jednotlivé sekce, popřípadě krajské svazy. Takže na sekretariátu jednáme převážně s předsedy sekcí, šéfy krajských svazů, případně klubů.

S místopředsedou ČOV Filipem Šumanem (vlevo) a předsedou ČSOS Radanem Kamenickým (uprostřed) na LODM v Brně. Foto: Jan Picek.

Vrátím se k otázce, která možná měla padnout na úplném začátku. Jak ses k této pozici dostal?
Začátek mé vysoké bafuňářské kariéry se datuje k roku 1986, kdy mě požádal tehdejší předseda Svazu Pepa Krch, zda bych nepomáhal v Mezinárodní komisi tehdejšího svazu. Po pár týdnech odstoupil předseda této komise a já nastoupil na jeho místo, což mi vydrželo až do MS v Mariánských Lázních (1991). Poté jsem pracoval ve Výkonném výboru ČSOB, byl jsem i místopředsedou našeho svazu.  V roce 2001 jsem se  díky svému časovému vytížení ve své práci  (v cestovním ruchu) rozhodl, že na práci pro orienťák už nemám skoro  žádný čas, a proto bafuňaření ukončil. Nicméně po dalších 8 letech, se mi to v hlavě rozleželo, a když Ivan Matějů končil v březnu 2009 (po MS v Olomouci) jako generální sekretář a šel do důchodu, tak jsme se domluvili, že bych tuto funkci po něm případně přebral.

A kdy ses začal věnovat orienťáku?
K orientačnímu běhu jsem přičuchl tak v desíti letech. Běhal jsem za klub Tempo Praha (dříve Sokol Lhotka) a od 12 let jsem pořádal i závody. Mám dokonce i medaili z dorosteneckého  mistrovství republiky v roce 1977 v závodě jednotlivců. Byl to sice nočák, ale medaile to je.

A co běhání v dnešních době? Kolik závodů ročně absolvuješ jako závodník?
V posledních letech bylo horší, účastním jen spíše jen některých oblastních závodů. Na celostátních závodech nikdy nevím, co bude kdy během daného závodu potřeba, takže se tam maximálně přihlásím na trénink, kdy můžeš startovat kdykoliv.

Díky moc za rozhovor.