Dnes Vám přinášíme rozhovor s českým reprezentantem a koordinátorem Stacionárních tréninkových kempů (STK) Janem Petrželou. Jak to vypadá s jeho zdravím, uvidíme ho brzy zase v národním dresu?  Lze podle něj konkurovat seveřanům v jejich extrémně obtížných terénech? Jak daleko jsou přípravy na STK pro OB? A proč by měli mladí běžci jezdit za tréninkem do zahraničí? 

Ahoj Honzo, jaké bylo Tvé léto?

Léto bylo pohodové. Z orienťáckého pohledu poměrně chudé, zaběhl jsem si jenom Botas, ale jinak jsem stihl sjet Otavu, projet křížem krážem Balkán, sledovat výkony českých reprošů na JMS i MS a v neposlední řadě se věnovat svým pracovním povinnostem.

Na jarní část sezony jsi vyhlásil pauzu od vrcholového běhání, už se Tvé zdravotní lapálie podařilo uspokojivě vyřešit a můžeme se v brzké době těšit na Tvé další výkony v českém národním dresu?

Po několikaměsíčním vypětí při psaní diplomky a učení na státnice jsem se do tréninku i kvůli náročné organizaci MČR na krátké trati vracel těžko, ale během května se mi to už celkem dařilo, takže jsem nic nevzdával. Bohužel na klasice v Selské rokli jsem si udělal výron, který byl nakonec těžší, než to původně vypadalo. Laboruju s tím celé léto a pořád to ještě není ideální, takže momentálně je návrat do repre dresu hodně vzdálený. Realistickým cílem je teď pro mě se dobře připravit na MČR štafet a družstev.

Na MČR družstev bude Honza spolu s kolegy z OK 99 Hradec Králové obhajovat titul Foto: Petr Kadeřávek

Na jaře jsi byl Výkonným výborem a Radou pro Inovace pověřen koordinací stacionárních tréninkových kempů (STK), mohl bys nám ještě jednou představit celý koncept?

Hlavní myšlenkou je umožnit všem mladým závodníkům ve věku 12-18 let nabrat zkušenosti v těžkých terénech a rozvíjet tak jejich technické dovednosti již v raném věku. Připravujeme řadu kempů v atraktivních destinacích jak pro OB, tak LOB a MTBO. Jednotliví zájemci z řad oddílů nebo TSM budou v týdenních turnusech trénovat pod dozorem ambasadorů z řad juniorské či dospělé reprezentace, kteří zároveň mohou využít zázemí STK k vlastnímu tréninku. Na místě bude připravené ubytování, tréninky a již zmínění ambasadoři, kteří s účastníky budou analyzovat tréninky a přenášet tak své zkušenosti na mladší. Jediné, co tak účastníci budou muset udělat, je přihlásit se předem na akci a dopravit se na místo. Více informací najdete na webu STK.

Jaký ty sám máš názor na zahraniční akce, co si myslíš, že to přináší do tréninku?

Za mě je to jedna z nejdůležitějších věcí pro všechny závodníky, kteří se chtějí rozvíjet a naučit se zvládnout technicky jakýkoliv terén, který je později může potkat na akcích typu EYOC, JWOC nebo WOC. Závodníci by měli co nejdříve jezdit do všech možných typů terénu nasávat zkušenosti, aby pochopili, že typický český styl navigace v některých terénech nemusí fungovat. Možnost nabrat takovou zkušenost byla dosud závislá na příslušnosti v oddíle, který je schopný takovou akci zorganizovat. To se projektem STK snažíme změnit, aby tu možnost měli všichni.

Říká se, že seveřany kvůli tomu, že odmala žijí v zemi plné skvělých terénů a běhají po extrémně těžké podložce, nikdy nedoženeme. Souhlasíš s tímhle výrokem?

Seveřani mají výhodu, že je jejich terény bez spousty cest, pasek a hustníků nutí do techniky navigace, která je použitelná v jakémkoliv terénu. Švýcaři, Francouzi, ale i Češi však dokazují, že je možné se naučit běhat i v severských terénech a plně seveřanům konkurovat. Je ale naprosto nezbytné do těch terénů jezdit.

Momenta z Jukoly 2018, Foto: Hannu Airila

Kolik času vlastně potřebuje elitní běžec, aby dostal pod kůži nový terén?

Je to hodně individuální a závisí to na úrovni technických dovedností a zkušeností s podobnými terény. Věřím, že pokud má závodník dobře zvládnutou základní techniku (držení směru, odhad vzdálenosti a čtení vrstevnic) tak zaběhne dobrý závod v jakémkoliv terénu klidně z fleku, ale vzhledem k vyrovnanosti světové špičky je na supr výsledek třeba na MS potřeba skutečně excelentní výkon, na který je potřeba se cítit v daném terénu jako doma. To už se ale bavíme o té nejvyšší světové úrovni. STK má za cíl rozvíjet právě onu základní techniku, která je nezbytná pro jakýkoliv kvalitní výkon.

Sám běháš již několik let za finský klub Kalevan Rasti, kde působí fenomenální Francouz Thierry Gueorgiou. To je pan mapař, naučil ses od něj něco, co bys třeba taky rád někdy předal dalším běžcům?

Thierryho jsem v Kalevanu zastihl na sklonku jeho závodnické kariéry. I přes jeho věk z něj však vždy čišela naprostá oddanost orientačnímu běhu a touha stále pilovat právě onu základní techniku. Thierry je navíc naprostý mistr ve zjednodušování si postupu, kdy je schopný z mapy vytáhnout pro něj důležité informace a ostatní věci neřeší. To už je ale zase otázka zkušeností a skvěle zvládnutého držení směru, protože bez toho nemůže nic fungovat.

První STK proběhnou na přelomu roku 2019/2020 v LOBu, jaký zájem o tyto kempy je?

Prosincové lyžařské kempy nejsou STK v pravém slova smyslu. Jedná se o jednorázové akce, po kterých byla i vzhledem k ZODM mezi trenéry velká poptávka. Inspirovali jsme se tradiční lyžařskou akademií Vlasty Zlesákové na Mísečkách. Tuto akci jsme nakonec do projektu zahrnuli a přidali další 2 místa – Boží Dar a Praděd. O všechny akce byl velký zájem a podařilo se zaplnit kapacitu všech kempů. Zvlášť o Mísečky byl zájem obrovský, kdy výrazně překročil kapacitu akce. Mrzí mě, že se nepodařilo uspokojit všechny zájemce a uznávám, že celý proces přihlašování nebyl ideální. Z těchto chyb jsem se poučil a do budoucna snad půjde vše hladce. První STK v pravém slova smyslu proběhne od 2. do 19. ledna v Jakuszycích a Harrachově. Nedávno byl vydán rozpis a přihlašování je možné od 23. 9. 2019.

Severské terény je nutné dostat pod kůži… Foto: Kalevan Rasti

Jak to vypadá s kempy pro orientační běžce? Už se ví, na jaké lokality se mohou trénující i trenéři těšit?

Příprava STK pro OB je momentálně prioritou, bohužel to jde ale pomaleji, než bych chtěl. V termínu leden-únor chceme připravit STK na jihu Evropy – ve Španělsku (Alicante) nebo Portugalsku (Aguiar da Beira). V obou destinacích zjišťujeme možnosti ubytování a cenu za mapy. Velkou roli bude hrát také cena a dostupnost letenek. Až budu mít všechny informace, tak si obě možnosti porovnáme a vybereme tu výhodnější. Na jaře jsme měli v plánu připravit kempy v Maďarsku nebo Slovinsku. Na jednání výkonného výboru ale tyto akce nebyly podpořeny z důvodu kolize s našlapanou termínovkou závodů. Uvidíme, jak se nakonec všechno vyvine s únorovými kempy na jihu a zda bude zařazení alespoň maďarského Kecskemétu v průběhu března průchodné. Během několika týdnů snad všechny otázky budou vyřešené a budou vydány rozpisy a spuštěné přihlašování i na tyto akce. O prázdninách je jasnou destinací Skandinávie, kde je nepřeberné množství krásných terénů. Zde je v plánu STK po dobu 6 týdnů, od poloviny července do konce srpna.

Jak se jednotlivá místa vybírala, na co jste při tom kladli důraz?

Naprostý důraz byl na kvalitu terénů. Poté bylo potřeba vzít v potaz klimatické podmínky destinací a dojezdovou vzdálenost.

V průběhu kempů by měl na místě být přítomen i reprezentant/ka, co čekáš, že přinese tenhle jedinečný prvek STK?

Pro účastníky se jedná o možnost seznámit se s přístupem a technikou reprezentantů. Věřím, že oba prvky budou pro účastníky inspirující. Při analyzování tréninků dostanou účastníci ihned kvalitní zpětnou vazbu a v dalších trénincích budou moci nabyté informace zkoušet a pilovat.

Vzory jsou důležité i v OB – Miloš Nykodým na soustředění TSM JEO, Foto: Katka Kašková

Je mezi reprezentanty o tuto možnost zájem?

Pro reprezentanty je to dobrá možnost, jak být s minimálními výdaji v kvalitních terénech, kde se i oni sami můžou rozvíjet. Vzhledem k pracovním a studijním povinnostem to samozřejmě není zajímavé úplně pro všechny, ale podle předběžného zájmu by neměl být problém obsadit všechny termíny a destinace.

Letos se konalo první čistě lesní MS, za rok bude první sprinterské. Jste v rámci STK připraveni i na tuto specializaci? Budete v dalších letech vybírat zahraniční prostory se zaměřením na sprintová soustředění?

Momentálně je cílem STK rozvíjet technické dovednosti v lesních disciplínách, kde vidíme největší rezervy. Sprinty se dají na rozdíl od lesních disciplín dobře trénovat i v domácím prostředí, proto zatím plánujeme zařadit sprinty pouze pro zpestření a rozbití lesního stereotypu.

Jak vlastně vnímáš rozdělení ty sám? Je to dobrý krok?

Má to velké klady i zápory a asi až čas ukáže, jestli to byl krok správným směrem.

Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!