Nová sezona již klepe na dveře. Stejně jako v minulých letech, bude možné si posvítit na vybrané české závody (MČR, žebříčku A, B a Českého poháru štafet) pomocí platformy Hodnocení kvality závodů soutěžní sekce OB. Co má systém přinést pořadateli? Proč je dobré hodnotit  z pozice závodníka a co bych proto musel/a udělat? Následující článek přináší krátký přehled o cílech a možnostech tohoto systému.

Kdo a jak může hodnotit?

Hodnotitelem se může stát každý, kdo má alespoň licenci R3 nebo je aktivním tvůrcem map pro orientační běh. Hodnotící skupiny můžeme rozdělit na čtyři základní: Veřejnost (každý alespoň s licencí R3), Hodnotitele (R2, R1), Mapaře (aktivní kartograf OB) a speciální skupinu Pravidlářů. Každá skupina se poté vyjadřuje k jinému objemu kritérií popsanému v Pravidlech hodnocení dostupných na stránkách Hodnocení kvality závodů. Pokud byste chtěli přispět svou troškou do mlýna a máte alespoň licenci R3, napište e-mail s žádostí o přístup Adamovi Zitkovi.

Hodnocení závodů může mít různou podobu….(Díky) Foto: Petr Kadeřávek.

Proč hodnotit?

Hlavním důvodem existence systému je zlepšování úrovně národních závodů a udržení vysoké pořadatelské laťky, kterou v ČR dlouhodobě pořadatelé nastavují. Web  je dobrým pomocníkem všech pořadatelů větších národních závodů. Zejména slovní hodnocení je důležitým prvkem a způsobem jak upozornit na věci, které se nepovedly nebo naopak vyzdvihnout ty, které jsou dobrou praxí pro budoucnost. Pomocí podpůrného systému známkování je poté možné odvodit celkovou úroveň akce a případně rozeznat tu, kterou pořadatel v některých kritériích odflákl nebo nezvládl.

Zaujala Vás Tesla TV? Dejte o tom pořadatelům vědět!  Foto: Petr Kadeřávek.

Jak vnímat hodnotící škálu?

Nejdůležitějším prvkem by měla být slovní část. Hodnocení podle školních známek je pro českou společnost velmi intuitivní, často ale mají pořadatelé pocit, že by dle předvedeného výkonu měli být jasní “jedničkáři”.  Jde však o omyl. Bezproblémový závod by si měl vysloužit známku dva, až u excelentního pořadatelského výkonu by měli hodnotitelé dávat jedničku. “Nejvyšší známku dávám jen v případě, že mi závod přinesl něco extra. Může jít o nádherný neokoukaný terén, propracované služby závodníkům (dostatek toalet, regionální občerstvení, odvoz věcí ze startu, sprchy) nebo třeba vyhlašování, které odsýpá,” říká jeden z hodnotitelů a český reprezentant Pavel Kubát.  V žádném případě by se ale nemělo stát, aby byli pořadatelé pranýřováni za drobnosti, které vadí konkrétním osobám. Na českých závodech jde typicky o rozdílnou vzdálenost z parkoviště na shromaždiště, počasí či délku fronty na pivo. “Samozřejmě by bylo ideální, pokud by se každý ve svém hodnocení dokázal naprosto povznést nad své zážitky při závodě a hodnotit striktně objektivně, to ale nejde. Jistá forma subjektivity prostě v hodnocení bude vždy. Osobní zášť, hodnocení situací, které nelze ovlivnit (počasí, kalamita kůrovce, …) do hodnocení nepatří, cenzuru ovšem zavádět nechceme,” říká vedoucí systému Radim Hošek.

Kvetly tam krásně pampelišky, dám jim za 1 – takové hodnocení na web nepatří. Foto: Petr Kadeřávek.

Spravedlivost systému a finanční hodnocení

V rámci hodnocení se vždy nejlepší a nejhorší známka škrtá tak, aby se zamezilo extrémním výkyvům. Druhotným cílem systému je rozdělení balíku peněz za pořádání mezi samotné organizátory. “Většinou jsou výsledné známky závodů v rozmezí 1,5 – 3, tyto rozdíly jsou po rozdělení balíku v řádech stokorun. Osobně jsem ale rád, že peníze nejsou rozdělovány ze shora ale pomocí názoru širší veřejnosti, važme si toho,” říká Radim Hošek.

Co vzkázat závěrem? Zkuste hodnotit. A to objektivně a s ohledem na cíl hodnocení, jímž je zvýšení kvality budoucích závodů.