Do dnešního silvestrovského speciálu jsme pozvali na rozhovor závodníka, pořadatele, zkušeného orienťáckého rutinéra, známou osobnost české i anglické orienťácké scény, nositele slavného příjmení a hlavně skvělého člověka Dana Šafku. Toho v silvestrovském duchu vyzpovídal Jenda Schulhof.

Ahoj Chlebáku.
Tvá přezdívka je v podhoubí orienťácké rodiny velmi dobře zakořeněná, ale určitě se najdou jedinci, kteří ještě nevědí, jak jsi k té přezdívce Chlebák vlastně přišel. Pomůžeš nám to objasnit?
Když jsem šel na svůj první trénink orienťáku na podzim 2004, vzal jsem si s sebou krajíc chleba. V půlce tréninku všichni vytáhli pití, jenom já chleba. Ptali se, proč nemám vodu a já jim sdělil, že chleba obsahuje 30% vody a byl ze mě Chlebák. Stejně, dodnes si častěji vezmu na závody bochník chleba než flašku s vodou.

V redakci si lámeme hlavu nad tím, do jaké rubriky tento rozhovor zařadit. Plénem nejmohutněji zněly nadšené hlasy nad rubrikami Fenomén, Případ pro jury a Hustník. Do které z nich by ses zařadil Ty sám?
Bral bych ten Fenomén. Ale stejně asi skončím v Hustníku 😀

Aktuálně je Tvou domovinou země Albionu. Jak to tam žije orientačním během? Neběhá se v Anglii moc zleva?
Na pořádné terény se musí 4-5 hodin autem, ty jsou však na světové úrovni. Ale v našem místním klubu je velmi přátelská atmosféra. Spousta mladých a nadějných lidí se kterými jezdíme a lítáme na závody, ale i D80ka, která má za manžela lorda a traduje se, že jednou potřeboval ten Lord na jejich společném počítači vyřídit nějakou vládní záležitost, ale ona ho tam nepustila, protože stavěla oddílový trénink.
A s tím běháním vlevo, no, třeba na mistrovství Anglie ve štafetách se předávalo levou rukou.

I když Tě od dění v českém OB dělí pěkná řádka kilometrů, tak se tu a tam objevíš i v naší vlasti na těch nejdůležitějších akcích, jako např. na PP, Bohemce či na Sudetském Derby, na které jsi přijel tramvají. Kuloáry se proslýchá, že sis na plánování těchto výletů pořídil pomocníka, prozradíš nám jakého?
Je to přesně jak říkáš. Bohužel tato propastná vzdálenost v podstatě vylučuje účast na všech závodech, které bych si přál navštívit. Navíc ani můj chlebodárce mi neposkytuje nekonečnou dovolenou, a tak jsem musel přistoupit k tomu, že jsem si vytvořil poměrně složitý algoritmus, který mi z dat stažených z ORISU pomáhá vyhodnotit atraktivitu jednotlivých závodů. Po vyhodnocení všech aspektů pak je hezky vidět, kam stojí za to jet. Ještě bych to potřeboval dopasovat na nějaký portál s levnými letenkami, abych tam mohl zohlednit i toto měřítko.

Pěkné prádzniny 2017 a Chlebák na občerstvovací stanici třetí etapy. (Foto: Jan Schulhof)

Zároveň si ale nenecháš ujít ani slavné závody ve Skandinávii. Navíc na letošní 10Mile se dlouho spekulovalo, zda nepoběžíš za uznávaný finský klub Kalevan Rasti. Proč jsi nakonec neoblékl jeho barvy?
Tým na Tiomilu jsem sháněl skoro dva měsíce, během nichž jsem se ptal všech orienťáků, které jsem potkal nebo měl na Facebooku, jestli neví o týmu, který shání někoho do týmu. Většina odpovědí byla záporná, až na jednu. Nakonec jsem tým na Tiomilu sehnal od malého Švédského klubu Katherineholm, který do mě vložil naději na první úsek. První úseky na štafetách nemám moc rád, radši běžím sám, než v balíku. Toto přání se mi splnilo již v půlce postupu na jedničku. V lese jsem si to opravdu užil. Vítěz našeho úseku si to určitě tak neužil, vždyť tam strávil skoro o půlku času míň!

A s tím Kalevanem to celé vzniklo tak, že jsem vznesl dotaz stran té 10Mily na jednoho svého kamaráda a on byl té dobroty, že mi ihned poradil co a jak. Zde je opis našeho rozvoru:

“Já: Mimochodem, máš nějaký kontakt na nějaký švédský klub? Sháním štafetu na 10Milu.
On: Kalevan Rasti hledá někoho na dlouhou noc.
Já: Super. To je jeden ze dvou švédských klubů, o kterých jsem slyšel.”

Na základě těchto indícií jsem se rozhodl do Kalevanu napsat dopis, ve kterém stálo:

“Hi, I have overheard from my Czech friends that Kalevan Rasti may be looking for a male runner for 10Mila.
If this is the case, I would like to express my interest in running with you. I am fit and determined enough to complete a very long course, in case that you are looking for a runner for the longest leg”

Bohužel to s nimi na té 10Mile nevyšlo, že prej mají plno v mančaftě. Nakonec tu dlouhou noc místo mě běžel Bet, kterýmu prý z vlaku za ním museli ukazovat, kde je na mapě.

Jsi také pořadatelem tradičního závodu Opět na Kozla. Copak je to za závod a kdy bude jeho další pokračování?
Za pomoci hezkých terénů v okolí Velkých Popovic, rodinného týmu a pivovaru připravujeme akci, kde se pravidelně sjíždí stovky lidí z Prahy a blízkého i vzdálenějšího okolí. Zatím se Opět na Kozla konal jednou každý rok od roku 2008. Rád bych pořádál i v roce 2018, uvidíme jak to všechno vyjde. K závodu se pojí několik veselých příhod, jednu z nich zapsal Hynek Urban, když ho při závodě sestřelila srnka, jako Sestřel na Kozlovi.

Jak šlo letos soutěžení v Adventní soutěži na O-News.cz?
Loni mě soutěž začala moc bavit a opravdu jsem se snažil najít každou mapu, která byla zveřejněna. Po určité době jsem zvolil strategii všechny náhledy map stáhnout a postupně je procházet, než po jedné projíždět náhledy na archivu. Projít 8200 map bylo dvakrát úspěšné. Najít mapu ze 70. let (Lopata) se mi nepovedlo a ze soutěže jsem po 17 dnech “vypadl”. Rozhodl jsem tento neúspěch neopakovat a strávil od té doby mnoho večerů tvorbou vlastního vyhledávače, který umí vyhledat podle roku, techniky kresby a dalších parametrů mapy a připravit podmnožinu map k ručnímu prohlédnutí. Jaké bylo moje nadšení, když jsem první den nové soutěže použil funkci “Vyhledat podle plochy” a našel mapu během 10 vteřin a napsal její název, na který se zadání ale vůbec neptalo. Takže jsem letos vypadl hned v kole prvním.

Já myslím, že to stačí. Díky za rozhovor a přeji spousty dalších zážitků v roce 2018.
Díky moc! Zážitky budou!