Po nějaké době je zde rozhovor do rubriky „Co dělají mimo OB“, který je s členkou reprezentačního týmu, a to luhačovickou Vendulou Horčičkovou. Tato úspěšná reprezentantka v pracovním životě působí jako personalistka a psycholožka v brněnské skupině Lidi z Baru. Skupina provozuje jedny z nejznámějších brněnských podniků a barů, mezi které patří například Bar, který neexistuje, 4pokoje, Super Panda Circus a další. Jak se k této práci dostala? Proč se rozhodla studovat psychologii? A co zatím považuje za svůj největší úspěch v OB? Dozvíte se v rozhovoru. Příjemné čtení!

Ahoj Vendo, jak se daří?

Ahoj, mám se fajn, začíná nám trochu sezóna, to je super, v práci je to docela nabité, ale já se radši nenudím než nudím.

Nejprve začneme orienťákem. Jak ses k orienťáku dostala?

K orienťáku jsem se dostala přes mamku, která ho začala dělat na vysoké, takže ho vlastně dělám od malička přes rodinu, a začalo mě to bavit, takže jsem u toho zůstala až doteď.

Co zatím považuješ za svůj největší úspěch v OB?

Určitě to bude 8. místo z middlu na MS 2017, dále loňské MS, kde jsme byly paté ve štafetě, což je výsledek, za který jsem velmi ráda, a i za svůj výkon na klasice, kde jsem byla dvanáctá. A pak samozřejmě juniorský titul ze štafety z JMS 2013, tyto 4 výsledky bych vypíchla.

A jaké máš další cíle?

Cílem celé naší generace je příští rok, kdy bude MS u nás v Česku, a tam si musíme klást ty nejvyšší cíle, takže jsou to medaile.

A teď pojďme k tomu hlavnímu tématu, proč tenhle rozhovor děláme, tedy k tvé práci psycholožky a personalistky ve skupině Lidi z Baru, která provozuje jedny z nejlepších a nejznámějších podniků v Brně. Proč ses prvně rozhodla studovat psychologii?

Vůbec jsem nevěděla, na kterou vysokou chci jít, takže jsem si procházela učitelské noviny a vlastně jsem zjistila, že by mě psychologie mohla lákat, a primárně jsem tam šla se zájmem o sportovní psychologii, ale postupně jsem se dopracovala i k personální psychologii, takže psychologie v organizacích, a celkově mě začal víc zajímat tento obor.

A jak ses dostala k této práci?

K téhle práci, to byla vlastně náhoda. Dostala jsem se tam přes svého docenta, kterého oslovilo vedení Lidí z Baru, protože většina lidí v této skupině studovala na mé fakultě, tedy Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, a to psychologii či jiné příbuzné obory. Takže vedení oslovilo docenta na fakultě, jestli tam nemá nějaké šikovné lidi, co budou absolvovat, co by mohli dělat tuhle práci, a já jsem byla asi jedna z deseti lidí, které nám doporučil. Tak jsem se sem dostala na pohovor, a nakonec mě vybrali a jsem za to teď moc ráda.

Co je vůbec náplní tvé práce?
Základně mám na starosti výběr a nábor lidí. Spolupracuji s holkama z marketingu na tom, abychom oslovili lidi, které k nám do podniků chceme. Pak sama zajišťuji zbytek náboru – pročítám životopisy, odpovědi na dotazník, který někdy pro nábor připravuji, zvu si lidi na pohovory. Zaměstnanci se v gastru obecně točí mnohem více, než v jiných oborech, takže jsou to tak 3 velké náborové akce ročně plus další hledání lidí na konkrétní pozice, když někdo vypadne. Celkově máme kolem 150 zaměstnanců, což je celkem velké množství na starost pro jednoho člověka. Kromě náborů do kamenných podniků řeším i nabírání lidí na sezónní stánky – v letním Na Brno Dobrý se jedná asi o 12 lidí, ale ve vánočním Turbomoštu se bavíme asi o 70 lidech. Takže je toho celkem dost. U toho dělám HR administrativu. A pak je tu ta psychologičtější část práce. Scházím se individuálně s našimi lidmi, když řeší nějaké pracovní i mimopracovní problémy. Řeším rozpory v týmech, podílím se na workshopech pro podporu týmového ducha a komunikace, zpětných vazeb. Prostě tak, aby to v týmech dobře klapalo, protože to vnímám jako základ našeho byznysu. S externí kolegyní také spolupracuji na dalším vzdělávání našich zaměstnanců. Je to dost pestrá práce.

Epidemie koronaviru měla velký dopad právě na gastronomický sektor. Měla jsi během doby zavření restaurací méně práce a více času na trénink, nebo práce neubylo?

Řekla bych, že práce neubylo, práce se změnila. Bylo to hodně dynamické, vlastně jsem se hodně podílela na tom, co můžeme dělat v tu konkrétní dobu, jak těm lidem dát zaměstnání. Snažila jsem se třeba i našim lidem najít výpomocné práce někde jinde, aby si mohli přivydělat i během korony v jiných oborech, řešili jsme do toho i právní věci, takže toho bylo docela dost, neměla jsem pocit, že bych měla nějak více času na trénování. Toho času mám zhruba stejně, protože si ho chci udělat, tak ho mám, ale těch pracovních věcí neubylo, spíše se to proměnilo, a teď se trochu vracíme zpět do starých kolejí.

Dá se vůbec tato práce dobře kombinovat s působením v elitním týmu reprezentace?

Zatím to vypadá, že dá, vzhledem k tomu, že se v tom týmu pořád držím, ale neříkám, že to někdy není hodně náročné. Můj den vypadá tak, že vstávám kolem půl sedmé až sedmé, jdu na první trénink, přijdu z tréninku, dám si sprchu a snídani a kolem 9:30 jsem v práci. Když jsem v práci, pracuji normálně 8 hodin, takže domů se dostávám někdy po páté a okolo šesté jdu na druhý trénink a večer jdu spát. Takže je velmi náročné s tím kombinovat i normální život, kamarády a sociální kontakty, takže někdy je to hodně náročné, ale zatím mi to za to stojí, uvidíme, jak to bude dál.

Práci vykonáváš stále na stejném místě nebo někdy docházíš přímo do podniků?

Máme kanceláře na Sukově ulici, trávím tam většinu času, když si s někým potřebuji popovídat, tak tam máme takovou místnost, říkáme jí „Koučovna“, kde máme soukromí na mluvení s lidmi jeden na jednoho, takže lidi spíše chodí za mnou, ale někdy samozřejmě chodím i do podniků, týmové workshopy většinou bývají v podnicích. A někdy chodím večer do podniků se podívat, jak to tam chodí na směnách. (smích – pozn. redakce)

Naplňuje tě tato práce a jsi zde spokojená?

Kdyby mě nenaplňovala a nebyla bych tu spokojená, tak už tu asi nejsem, protože mi samozřejmě dává dost zabrat takhle pracovat. Mám tady ale super prostředí, mám moc fajn kolegy, je to inspirativní banda lidí, co se točí kolem Lidí z Baru, takže je to práce, o které mám pocit, že mě hodně posunula ve spoustě ohledech, a jsem za to dost ráda.

Díky moc za rozhovor, ať se daří nejen v práci, ale i v orienťáku!

Děkuju!