Petr Pekka Karvánek – Severočeši ví, zbytek orienťácké populace minimálně tuší…. skvělý stavitel, mapař, trenér, pořadatel a hlavně šarmantní člověk. Duchovní otec zimní ligy BORcup či závodu smíšených štafet Pekkomila (letos 18.3. v Srní u České Lípy). O Pekkově originalitě jsme se přesvědčili i v následujícím rozhovoru, ve kterém na otázky do rubriky “Co dělají mimo OB” odpovídal ze své privátní e-mailové adresy jeho tiskový mluvčí Jiří Krysáček. V následující článku se tedy o Pekkovi možná nedozvíte nic nového, ale zcela jistě se zasmějete. Příjemnou zábavu!

Ahoj Pekko, jak se Ti vede?
Jiří Krysáček (JK):  Pekka v aktuální čas mojí odpovědi na vaši otázku tráví čas s nohama na stole četbou rozsáhlé monografie Magor a jeho doba, z toho vyplývá, že se mu vede velice dobře.

Odkud vlastně pochází Tvá přezdívka, je tam inspirace ze severu nebo prostě s PePou (Petr Pavlovec) máte rádi zkratky?
JK: je to zcela jinak než se domníváte, přezdívka vznikla v pubertálních letech a je zkratkou několika slov – Protivně emocionální kanec, který (r)áčkuje.

Pekka na doběhu, foto: archiv PK

Jak dlouho se věnuješ orienťáku a kdo Tě k němu přivedl?
JK: Ve vlastní Pekkově autobiografii se lze ve 3. díle na straně 284 dočíst následující:  „K orientačnímu běhu mě v 10 letech přivedly problémy s očima. Do té doby jsem hrál kopanou za přípravku mladších žáků Nový Bor C na postu náhradního brankáře. Před zápasem ve Varnsdorfu se zranil první brankář týmu Evžen Hrubý a byl jsem nucen ho nahradit. Po porážce našeho týmu 0:20, mi trenér doporučil zajít si k očnímu a víckrát mě už do branky nepostavil. Měl pravdu: levé oko 4dpt, pravé ještě o 0,25 více. S novými brýlemi jsem zavítal do Městského domu pionýrů v Novém Boru a stal jsem se členem oddílu orientačního běhu MěDPM Nový Bor.“

Jsi duchovním otcem zimní ligy OB BOR-CUP, kdy v Tobě uzrálo rozhodnutí pustit se do něčeho takového?
JK: Tak to samozřejmě jako správný mluvčí vím zcela přesně. Bylo to 15. prosince 2003 ve 14 hodin 23 minut 15 sekund. Ten den bylo polojasno, ranní přízemní mrazík vystřídalo velmi příjemné počasí s teplotou kolem 5 stupňů nad nulou. Večer ovšem začalo řádně přituhovat.

Pro neznalce BOR-CUPů, téměř všechny se běhají na upravených mapách (zrcadlově otočená, včelí plástev) nebo se speciálními pravidly (otázky na kontrolách, věkový/váhový koeficient). Je těžké přijít s něčím novým, neokoukaným?
JK:  Je to velmi těžké, ovšem není to nemožné.

Fantazie pořadatelů BORcupů je v podstatě neomezená, foto: BORcup

A na jaký BOR-CUP vzpomínáš nejraději ty sám?
JK: Tady je opět potřeba vzít si na pomoc Pekkovu autobiografii. Ve svazku 14b na straně 148 vzpomíná Pekka na závod Borcupu, ve kterém zvítězil. Autorem závodu byl Pepa Rančák a závod dostal název „Voko bere“. Nerozhodovaly fyzické, natož mapové dovednosti, ale znalost této hazardní karetní hry. Citace z knihy: „Rozsekal jsem je na maděru, ani si neškrtli!!“

Dlouhá léta si vedl dorostence na oddílové i regionální úrovni (SCM), co Ti to dalo a co Ti to případně vzalo?
JK: Vzhledem k tomu, že to kromě dorostenců byly i dorostenky, jsme se společně s Pekkou rozhodli na tuto poněkud indiskrétní otázku neodpovídat.

Přeběh ČSŠ 2014 a Pekkova tréninková skupina, foto: webová galerie oddílu OK BOR

Vidíš nějaký rozdíl mezi trenéřinou dnes a před 10 lety?
JK: Ano, to je velmi dobrá otázka. Pekka vidí 5 zásadních rozdílů mezi trenéřinou dnes a před 10 lety, ovšem já jako jeho mluvčí jich vidím dokonce 6.

Tvým občanským povoláním je knihkupec – spolu s manželkou vlastníte Reynkovo knihkupectví v České Lípě. Souvisí nějak láska ke knihám s láskou k mapám?
JK: To je jedna z nejobtížnějších otázek, na kterou jako Pekkův mluvčí musím odpovídat. Když odpovím souvisí, bude to možná správně, když odpovím nesouvisí, bude to možná také správně. Odpovím tedy tak, jak mi velí funkce mluvčího – v některých případech souvisí, někdy naopak nesouvisí.

Momentka z knihkupectví (1999), Foto. archiv PK

Ptám se proto, že minimálně v Ještědské oblasti jsi brán jako Pan Stavitel. Kolik času průměrně strávíš nad eliťáckou tratí pro MČR/ŽA?
JK: Ano, je potřeba říci, že titulování Pan Stavitel je opravdu trefné. Jedním dechem je ovšem nutné dodat, že má na tom velkou zásluhu naše PR oddělení, které nenápadně podsouvá závodníkům již zhruba půl roku před závodem, že se mají na co těšit, že trať bude ta nejlepší, kterou kdy běželi, zato po závodě jim nedají žádnou šanci k případné kritice. Prostě se svými kritiky se nebavíme. A tak jako kuchaři s michelinskou hvězdou neprozrazují své recepty, tak ani my nesdělujeme, žádné podrobné informace, natož ty, které se týkají průměrného času, které Pekka a jeho tým stráví nad eliťáckou tratí pro MČR/ŽA.

A kdy se zase můžeme těšit na nějakou pěknou trať z Tvého pera?
JK: Na podzim se běží u Nového Boru ŽA a ŽB, a již nyní můžeme všem oznámit, že se mají na co těšit a že tratě budou ty nejlepší, na kterých kdy běželi.

Děkuji za rozhovor a přeji krásný rok 2018!

Při závěrečné komunikaci přistálo v e-mailové schránce i exkluzivní foto pana Jiřího Krysáčka. Viz níže.