V poslední době se hodně mluví o tlaku veřejnosti na lesy. O tom, že není místo pro českou divočinu, že se do budoucna možná nepodíváme na závody do jakéhokoliv krásného lesa v našem okolí. Jak vidí budoucnost orientačních sportů a divoce žijících zvířat někdo, kdo se zabývá návratem vlků do české krajiny a zároveň má zkušenost s naším sportem? Můžeme najít kompromis pro sportovce i krajinu? O tom i jiných tématech s MTBO závodnicí a dívkou, která umí s vlky žíti a ostatní to učí. S Krušnoholkou Štěpánkou Kadlecovou.

Ahoj Krušnoholko, jak se máš s počínajícím babím létem?

Ahoj, mám se moc fajn! Podzim je v Krušných horách nejkrásnější období a navíc!!! Blíží se zima, což je mé nejmilovanější roční období.

Jsi členkou orienťáckého oddílu YETTI Vejprty.  Stejné jméno nese i Tvůj hostel pro baťůžkáře Yetti backpacker… Stojíš ty sama za vznikem oddílu?

Nene, za vznikem oddílu stojí můj tatínek, ale název se automaticky nabízel.

Podzim v Krušných horách je magický… Zdroj: FB Krušnoholka – Štěpánka Kadlecová

Kdy a kde ses naposledy zúčastnila nějakých „bajků“ a neláká Tě zase někdy zabloudit do naší orienťácké komunity?

Naposledy jsem byla na závodech minulý rok. Začala závodit má neteř a tak jsem s ní několikrát byla jako její podpora a motivátor. Určitě se závodům nebráním, moc mě baví, ale je to horší s časem. Vynahrazuji si to běháním po lese a místo oranžovobílých kontrol hledám vlčí bobky (smích pozn.redakce).

Jaký je tvůj největší orientační zážitek?

Tak to je hodně těžká otázka! Monitoruji vlky v Krušných horách a to mi velmi často přináší nevšední orientační zážitky. Pokud to však přenesu do závodů, tak se to asi nedá moc říci. Zážitků bylo plno, za jeden z největších zážitků považuji účast na prvním ročníku SixNumbers. Myslím, že tyhle závody mi dost ovlivnily život…. (smích pozn. redakce).

Pomáháš propagovat návrat velkých šelem (hlavně vlků) do ČR. Jsi koordinátorkou vlčích hlídek Hnutí Duha v Krušných horách, co přesně je Tvým úkolem?

No vlastně jsi to vystihla přesně “PROPAGOVAT”. Dělám osvětu veřejnosti o tom, proč je dobře, že se sem vlk vrací, že se ho nemusíme bát a vyvracím mýty, které se s návratem vlků pojí. Osvětu dělám většinou formou besed nebo environmentálních programů pro školy ale i přes sociální sítě.  Zároveň vlky monitoruji, hledám jejich pobytové znaky (zmíněné bobky), kontroluji fotopasti a koordinuji naše dobrovolníky. Výsledky monitoringu reportuji do celorepublikové databáze. Komunikuji s farmáři, lesáky, myslivci, médii a veřejností.

Jedna z náplní Štěpánčiny práce – exkurze a přednášky pro veřejnost Foto: archiv ŠK

Máš změřeno, kolik kilometrů týdně přibližně nachodíš po horách?

Když bych měla vzít hrubý průměr, tak mi telefon ukazuje kolem 50-ti km týdně. On toho člověk tolik nenachodí vzdálenostně, ale musí se o dost více soustředit a kolikrát prochází dost náročným terénem.

Vlci jsou velmi plachá zvířata, lze se s nimi v přírodě vůbec potkat?

Setkání je možné a však velmi vzácné, je to podobné jako s jinou lesní zvěří. Já za sebe mohu říci, že se pohybuji už minimálně dva roky intenzivně v jejich teritoriu, kolikrát cítím, že jsou někde blízko, ale nikdy jsem žádného vlka nezahlédla. Můj pes, který už bohužel umřel (kříženec vlka a německého ovčáka Bakli, pozn. redakce), mě hodně naučil o vlčím životě. Třeba i to, že vlk může být pár metrů od vás a vy o něm nebudete vůbec tušit, protože umí být v přírodě vážně “neviditelný”.

Štěpánka se svým “vlkem” Baklim, který ji naučil mnoho o životě těchto šelem Foto: archiv ŠK

V současné době se v lesích koná spousta akcí, od závodů pro nás orienťáky až po různé turistické akce. Myslíš, že je v našich lesích dostatek místa, jak pro tyto nádherná zvířata, tak pro sportovce a turisty?

Neměli bychom zapomínat, že jsme v lese stále hosti. Měli bychom si vážit toho, jaký nám les dává možnosti a navštěvovat ho vždy s pokorou. Proč turisté a sportovci rádi chodí do lesa?! Domnívám se, že kvůli nebývalé atmosféře, kterou nám město nikdy neposkytne. Kvůli neuvěřitelnému klidu, relaxaci, tichu, krásným pohledům, zvukům, vůním kvůli uvědomění si jakési přirozenosti a rovnováhy. Za tím vším, co my lidé v lese vyhledáváme, stojí právě všichni tvorové, kteří tam žijí. Pokud budeme lesy ničit, ať už odpadky, neúměrným kácením, hubením zvířat atd., těžko nám takové místo poskytne možnost “meditace”, radostných rodinných procházek či sbírání hub. Myslím, že les zanesený odpadky nebude ani lukrativní pro pořádání různých závodů, to už ale dost odbočuji.  Na vlcích je ke všemu báječné to, že jsou velmi přizpůsobiví  a že nás umí v lese tolerovat, což mnoho lidí neumí. U nás v Krušných se pohybují i v blízkosti turistických cest, přestože mají mnoho možností držet se dál od lidí, což znamená, že jim očividně nevadíme.

Co vidíš jako dobrý kompromis pro obě strany?

Zvířata nás tolerují, nic jiného jim nezbývá, pochybuji, že jeleni dělají nějaká noční zasedání s liškami, divočáky, rysy a vlky, kde řeší, jak to s námi lidmi vymyslet, abychom jim do toho lesa nechodili a neotravovali jim život. Myslím si, že les by měli lidé navštěvovat často a uvědomovat si, jak je pro nás důležitý. Aby se za něj a jeho ochranu, ať už jde o prostor pro život vlků, rysů, orchideí či stromů, postavili. Člověk, který atmosféru lesa nezná, nebude brát jeho ochranu za důležitou a pravděpodobně nebude mít motivaci, vyvíjet úsilí na získávání více informací pro utvoření souvislostí.

Open office koordinátora vlčích hlídek Foto: archiv ŠK

Máš pro nás nějaký tip, jak může běžný orienťák pomoci české divočině?

Orienťák jednoznačně přírodě pomáhá tím, že v ní dobrovolně a s radostí trávíme čas a umíme si jí díky tomu vážit, nebo bychom si to takto měli uvědomovat. Možná bychom se ji jako lidé, kteří ji využívají pro své osobní potěšení mohli odvděčit tím, že si budeme více všímat toho, co se v přírodě děje a postavíme se za ni, když bude potřeba.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!

 Úvodní foto: Matěj Koukelka