Zajímá vás jak vznikal nápad, mapa, tratě a vše okolo na letošní první kolo Czech O-Tour v Mirakulu? Tak se dobře usaďte, protože dnes to bude trochu delší. Detailní rozbor od první myšlenky až po závodní den připravili Jan Picek, Adam Hájek, Radim Hošek, Daniel Wolf a Eliška Nováková.

Proč zrovna závody v Mirakulu?

Na konci srpna 2023 bylo v rámci vedení sekce OB rozhodnuto, že výběr lokalit Czech O-Tour, jakožto svazového projektu, by měl být atraktivní, bez výběrového řízení, ale s cílem oslovit menší pořadatele, kteří do pořádání s ČSOS půjdou. Současně jsme chtěli nabídnout něco unikátního, co naláká jak orientační běžce, tak veřejnost. Podobně jako před dvěma lety Terezín. První myšlenkou byl Pražský hrad. Mysleli jsme si, že po změně prezidenta, který se prezentuje, že chce být velmi otevřený, to nebude těžké. Relativně dlouhá jednání pozitivní výsledek nepřinesla: už nyní je na Hradě více akcí, než kolik památkaři povolí. Tady teda smůla. Nakonec to ale bylo asi dobře. 

Již před pár lety však Dan Wolf přišel s myšlenkou, zda neuděláme sprint v Mirakulu. V rozsáhlém dětském parku, který nikdo z nás moc tehdy neznal, protože už jsme byli moc staří, abychom zde trávili mládí. Jelikož se v našem týmu v poslední době “urodilo” pár malých (možná) budoucích orienťáků, tak tato myšlenka dostala podporu. Jednání také nebylo snadné – představitelé parku přesně nevěděli, jak náš sport vypadá, současně jsme víc jak měsíc jednali o termínu (17. března), kdy těsně před schválením nám řekli, že to nepůjde a jediný přípustný je o týden později, tj. cca týden před oficiální otevíračkou.

Pronájem areálu není levný, bavíme se o šestimístné částce (a k tomu výhradní právo na catering), a proto hned na začátku jsme se museli rozhodnout, že zde uděláme dva závody v jeden den, aby to ekonomicky dávalo smysl. Na druhé straně jsme si s vedením parku našli společnou řeč, vycházeli nám ve všem velmi vstříc a výsledkem je i to, že zde máme otevřené dveře pro případné další akce.

Jak se vymyslelo, kde závody udělat a proč “vyhrál” les?

Hurá, máme vymyšlený prostor areálu Mirakula, ale co k tomu? Lesní závod? Druhý sprint ve městě? Nebo chceme udělat jen jeden jednorázový závod? V konceptu Czech O-Tour se již osvědčil v Terezíně model dvou zážitkových sprintů v jednom dni. Původní záměr byl udělat jeden sprint v areálu Mirakula a druhý ve městě Milovice. Bohužel ale to “zajímavé”, co Milovice nabízí je poměrně daleko od Mirakula a nebylo by možné takové dva sprinty postavit z jedné arény. Sídliště a vilová čtvrť v bezprostřední blízkosti Mirakula kvalit nosného terénu pro samostatný závod rozhodně nedosahuje. Zadání shora pro stavitelský tým nakonec bylo jasné. “Chceme dva závody z jedné arény a pokud si už pronajímáme park Mirakulum a lákáme závodníky na tento park, tak ho využijme.” Bylo tak jasné, že obě etapy budou alespoň částečně v zábavním parku, ale také bylo od začátku jasné, že na dva plnohodnotné sprinty to prostě není. Tak co s tím?

V sychravém začátku zimy proběhla návštěva prostoru jak Mirakula, tak nedalekého tankodromu, který se nabízel také využít. Bohužel, ač terén tankodromu z dostupných podkladů vypadal velmi zajímavě – vrstevnicové detaily, remízky, polootevřený terén, tak míra bahna byla v té době tak velká (a k tomu opravdu prudké kopce), že závod ve sprintu by se poznal jen pomocí měřítka mapy. Byť orientačně zajímavý by asi byl.

• 

I z toho důvodu byl nakonec zvolen pro začátek první etapy les, odkud měla vést volba postupu do Mirakula a hlavně nově zrevitalizovaný lesopark, který nám velmi nabízelo vedení města Milovice a který byl použit pro úvod zejména dětských a veteránských tratí E1.

• 

• 

Na uvedených příkladech si můžete všimnout, že se počítalo s tím, že pro obě etapy by bylo stejné místo startu, protože přesouvat start během půl hodiny je poměrně rizikové. Nakonec se ale ukázalo, že tankodrom na severu je z výše popsaných důvodů nepoužitelný, resp. v březnu extrémně riskantní a chybějící metry bylo rozhodnuto nahradit naopak na jihu v lesoparku, což si logicky vynutilo i přesun startu jedné z etap

Mapaři tedy dostávají finálně definovaný prostor zahrnující celý zábavní park vč. parkoviště a přilehlého minisídliště, městský lesopark a kus lesa mezi těmito prostory.

Jak udělat dva sprinty v malém prostoru?

Prostor se mapuje, rozsah je dán a před staviteli stojí nelehký úkol vytvořit dva závody z velké části ve stejném prostoru tak, aby každý nabídl trochu jiné rébusy a aby i druhá etapa přinesla něco nového a třeba i překvapivého. Základním stavebním kamenem byla potřeba nastavit od počátku dobrou koncepci obou závodů. A také definovat role v týmu. Původním záměrem bylo, že obě etapy bude stavět jeden stavitel – Dan Wolf a hlavním rozhodčím obou etap bude Adam Hájek. V průběhu zimy byla jedním z pořadatelských klubů Běhej Poděbrady nominována na druhou stavitelku Eliška Nováková. Domluva byla, že Eliška bude stavět, aby získala co nejvíce zkušeností a Dan udá koncepci a pak se přesune spíše do role oponenta. Pořádně stavět se však mohlo začít až v únoru, času tak nebylo mnoho, tlak na dodání prvních tratí, aby se mohly začít řešit navazující organizační věci, byl velký, a tak Eliška rozpracovala E1 a Dan na to pak plynule navázal E2. Každá etapa tak nakonec měla svého stavitele, kteří úzce spolupracovali, na což dohlížel Adam a v závěrečných týdnech taky IOF adviser Radim Hošek. Po celou dobu však bylo nutné se neodchýlit od stanovené prvotní koncepce, kde se jednotlivé části zábavního parku využívaly různě – např. v E1 v jiném směru než v E2 apod.

• 

Vydávat po E1 mapy nebo nevydávat po E1 mapy? Ač většina realizačního core týmu jsou zastánci vydávání map i v případě, že se prostory překrývají, tak otázka byla na stole, protože se jedná o sprint a pokud odhalíme celý areál Mirakula již dopoledne, bude se pro odpoledne velmi obtížně přestavovat. Nakonec bylo rozhodnuto mapy vydat a pokusit se nevyužít pro E1 celý park, ale pouze jeho jižní a centrální část, aby i na E2 zbylo spolu s přilehlým sídlištěm něco nového a neokoukaného.

I tak byl ale překryv značný a bylo potřeba prostor mezi etapami trochu “změnit”. K tomu mohou pomoci jednak umělé překážky, které se ale v takto členitém prostoru neumísťují zrovna lehce, aby jich nemuselo být mnoho. A také terén nabízel na mnoha místech více úrovní a průběhů budovami. Bylo tak rozhodnuto, že všechna tato místa se ponechají v E1 zavřená a kde to lze bude využívána horní úroveň a naopak pro druhou etapu se co nejvíce budov, tunelů a jiných průběhů atrakcemi otevře a bude využívána primárně spodní úroveň. Vše ale musí být jen v takové míře, aby bylo možné prostor během několika minut přestavět.

Mirakulum je samo o sobě velmi specifický prostor. Stavitelský tým, zejména při druhé etapě, kde se měly využívat tunely a atrakce, stál před otázkou, jak moc si můžeme dovolit ze sprintu dělat “zážitek” a využívat atrakce včetně jejich vnitřních částí? Tady navíc jde trochu proti sobě cíl Czech O-Tour, který je hodně právě o tom zážitku, ukázání nových lokalit a netradičních míst a přidruženého závodu WRE, který by měl zůstat hlavně férovým závodem.

Po zevrubné obhlídce prostor byly vytipovány tunely a průběhy atrakcemi, které by šlo v určitém případě použít (nasvícení, označení nižších stropů apod.). Částečně se tak rozhodlo o využití podzemí (k tomu, jak přesně toto probíhalo včetně zmapování se ještě dostaneme), průběhu dětskými dílničkami a některými atrakcemi. Naopak nebyl pro závod nakonec vůbec použitý labyrint, který svou členitostí bylo obtížné zmapovat při zachování minimálních rozměrů nepřekonatelných plotů a mezer mezi nimi. Alespoň tak mohl sloužit po celý den jako doprovodný závod a možná si ho tak závodníci užili více, než kdyby v něm některé kategorie měly jednu kontrolu na trati.

• 

Zejména v elitních kategoriích se kontrola v tunelech po závodě diskutovala. A před závodem i ve stavitelském týmu. Zařazovat takovou kontrolu do tratí WRE? Upřednostnit zážitek a cíle Czech O-Tour nebo je takový podzemní labyrint už moc? Nakonec byla vybrána pouze jedna lokalita pod hradem, kde jsou chodby po celé délce dostatečně vysoké a “labyrint” přehledný. Bohužel to bylo také místo, kde byla největší tma a jak se při závodě ukázalo, nasvícení asi nebylo dostatečné. Názory se různily od “podzemí bylo super, kdybych věděl, že elita ho bude mít tak málo, jdu veterány” až po “ta kontrola v tunelu mi zkazila celý závod”.

Jak udělat harmonogram?

Vstupní informace byl předpokládaný počet závodníků (1400) a max 10 závodníků v minutě. Mezi další faktory, které nás omezovaly byl východ a západ slunce a samozřejmě nutná mezera mezi závody pro přesun kontrol a úpravu terénu, včetně přesunu umělých překážek.

V prvních návrzích padalo dokonce, že by se ponechaly kontroly stejné, ale od tohoto brzy ustupujeme. Po prvních výpočtech byl stanoven následující harmonogram:

• E1 9:30 – 12:00, 12:45 uzavření cíle
• 12:45 – 13:15 přesun kontrol, startu, švábů
• E2 13:30 – 16:00, 16:45 uzavření cíle
• tedy u obou etap 150 minut na 1400 závodníků

Po naplnění limitu přihlášek přichází spoustu žádostí o navýšení kapacity a my přemýšlíme jak lidem vyhovět. Nakonec přicházíme s novou verzí harmonogramu, který zahrnuje zkrácení časového limitu, posun startu E1 na dřívější čas a zkrácení prostoru pro navštívení parku po závodech. A tak vzniká finální verze harmonogramu:

• E1 9:00 – 12:00, 12:30 uzavření cíle
• 12:30 – 13:15 přesun kontrol, startu, švábů
• E2 13:30 – 16:30, 17:00 uzavření cíle
• 180 minut na předpokládaných 1700 – 1800 závodníků

Na základě této změny je možné zvýšit limit přihlášek na 1400, dále počítáme s 300 lidmi ze seriálu a nižšími desítkami z Eventoru. Šetříme čas také tím, že část startu E2 se postaví už v sobotu. Ale jelikož je v závodním prostoru E1, musí v tomto místě být zakázaný prostor a vzniká tak možná zprvu trochu nelogický šváb na parkovišti.

Rozdělení kategorií do skupin

Základním principem, jak umožnit start co největšímu počtu závodníků a zároveň je vyrovnaně rozložit do celého závodního prostoru, bylo rozdělení do skupin. Celkem přesný odhad počtu přihlášených jsme měli už velmi brzy, a tak nebyl problém vytvořit 5 skupin, které byly složené z výkonnostně podobných kategorií a měly zhruba stejný počet přihlášených.

Ve startovce se pak počítalo s tím, že v každou startovní minutu budou z každé skupiny startovat 2 závodníci, což odpovídalo průměrně 10 lidí v minutě. S předpokládaným závodním časem do 20 minut to dávalo 200 lidí najednou v závodním prostoru, což jsme si stanovili jako vhodný limit pro bezpečnost závodu. Umístění jednotlivých kategorií do startovního roštu proběhlo už v tento moment a bylo společné pro obě etapy. To zajistilo, že všichni závodníci budou mít přibližně stejnou čekací dobu mezi svými závody a budou pouze nalosování náhodně v rámci svých kategorií.

• 

Roznos a přenos kontrol mezi etapami

V sobotu před závody probíhá briefing jednotlivých roznašečů tak, aby přesně věděli které kontroly roznášet, sbírat a kam je pak přenášet. Briefing si organizují stavitelé a s každým roznašečem individuálně projdou všechny jeho kontroly, aby se tak předešlo případným chybám, vše totiž musí proběhnout v minimálním čase s maximální přesností.

Závodní prostor se rozděluje na 9 sektorů o přibližně stejném počtu kontrol a tyto se pak vždy přečíslují v E1 a E2 na stejný rozsah čísel. Každý roznašeč tak má na E1 i E2 stejnou oblast a stejných cca 10 kontrol, které jen sebere a následně opět roznese na malé ploše. Jedinou výjimkou je les v E1, kde se kontroly částečně přesouvají do sídliště a částečně do severní části parku. I tuto část si zjednodušujeme, tentokrát tím, že v severní části parku jsou už v průběhu E1 roznesené kozy (v lese jsou totiž téměř všechny kontroly na stojanech). Extra důraz je kladen na vyznačení, které kontroly jsou na stojany a které na kozy. Nemáme jich neomezeně a tak i v rámci jednotlivých sektorů musí být poměr stojanů a koz mezi etapami přibližně stejný.

Kapitola sama pro sebe je linie pro HDR a DH10L. Kdo jste někdy roznášel fáborkové tratě tak víte, že to je časově dost náročná záležitost. Sebrat fáborky E1 a roznést fáborky E2 během půl hodiny je prostě nemožné. Stavitelé si tedy rozdělili prostor tak, že v E1 vede velká část linie mimo park a v samotném parku poměrně přímou cestou k cíli. V E2 naopak linie maximálně využívá východní a severní část parku, která se roznesla už v sobotu. Mezi etapami se tak pouze bleskově sbírají fáborky E1 od hlavní brány Mirakula po sběrku a následně doplňuje první úsek od startu E2 k prvním kontrolám a závěr ze severu parku na sběrku. Zbytek E1 se sbírá až v průběhu E2. I tak byli jen na tuto “akci F” vyčleněni tři pořadatelé, kteří ji měli celou na starost.

• 

Jak se měnila mapa?

Mapa začala vznikat v prosinci 2023, kdy si mapaři připravovali podklady a od ledna 2024 se začali pohybovat i v terénu. Koncem ledna už byla mapa v zásadě hotová, ale stavitelský tým sepisuje neuvěřitelně dlouhý seznam požadavků na úpravy a opravy, který mapaři postupně zapracovávají. Finální verze od mapařů jde nakonec 28.2. a od této chvíle už je mapa v režii hlavního rozhodčího.

Hned v následujících dnech mapu rozděluje na soubor pro E1 a E2, což se ukázalo jako velmi unáhlené. Sice se zvýšil komfort pro stavbu tratí, jenže každá revize prostoru znamená zapracování a zakreslení úprav do obou verzí mapy. Od 29.2. do 18.3. vzniká postupně asi 10 verzí map, než jsou konečně prohlášené za finální, 6 dní před závody.

Celkově v tomto období proběhlo ještě 5 revizí a v každé nové návštěvě parku se objevila nějaká novinka, kterou si provozovatelé Mirakula připravují do nové sezóny. Většinou se vše zakreslovalo na místě do jedné mapy a pak se nové úpravy pečlivě přeimportovávaly do mapy druhé etapy a rozsvícením a zhasínáním druhé mapy v podkladech se kontrolovalo, že byly všechny změny přeneseny.

Mezi změny v parku například patřily nové plůtky, které nám přehradily některé postupy (pro závod byly nakonec na naši žádost demontovány), nebo asi 100 m dlouhý výkop pro kanalizaci, který vedl od parku přes celý prostor pro oddílové stany. Výkop vznikl týden před závody a byl finálně zasypán ani ne 24 h před startem první etapy. Osudný se nám málem stal i nově osazený kontejner na odpad, který se objevil týden před akcí přímo před brankou u mapového startu E2. Na naši prosbu ho nakonec dokázali zaměstnanci parku přesunout tak, aby neovlivnil náběh do branky, ale přesun proběhl až těsně před závody a do mapy se tak tento kontejner už nedostal. Několik míst bylo také v posledních týdnech předlážděno, ale vše se stihlo opět uvést do původního stavu.

Některé postupy v obou etapách nevyhnutelně vedly přes zarostlejší části lesní půlky parku. I přes apel na závodníky, aby si vzali podkolenky, nakonec přistupujeme k variantě, že v určitých místech vyznačujeme v mapě řidší porost a hlavní rozhodčí při poslední návštěvě parku se zahradnickými nůžkami v daném úseku prostřihává ostružiní, aby se jím dalo proběhnout a nebyl závod ovlivněn náhodou, jestli to půjde či ne.

Zvláštní kapitolou pak bylo zakreslení tunelů do závodní mapy E2. Od mapařů jsme dostali podklad, který nám sloužil jako vzor, ale rozhodně nebyl použitelný pro závod bez našeho zásahu. Tím spíš, že jeden z tunelových komplexů byl dokonce dvoupatrový. Po několika návrzích jak k zákresu přistoupit nakonec mapujeme pouze spodní patro a horní kreslíme jako olivu – to je však nutné ukázat v pokynech. Z tohoto důvodu byly nad menším tunýlkem uprostřed parku poměrně nelogicky natažené mlíko, aby vytvořilo olivu v horním patře a umožnilo právě zákres spodního patra.

Některé chodby a zdi byly ovšem v reálu tak úzké, že zákres dle minimálních rozměrů by už vůbec neodpovídal realitě. V tomto místě jsme přistoupili k variantě, že byly dané tunely v terénu zahrazeny mlíkem či kozou, na které bylo namotané mlíko a taková odbočka byla z mapy zcela vypuštěna.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Konkrétní rozdíly v mapách a prostorech mezi E1 a E2

Aby byly závody co nejzajímavější, snažili jsme se veškeré prostory, které se dají nějak otevřít, pošetřit na druhou etapu. Zároveň po dlouhé diskusi o tom jak využít podzemní tunely jsme se rozhodli všechna 3 místa tunelů zpřístupnit pro závod E2 a pro E1 je na mapě schovat ideálně tak, aby nebyla moc vidět. E1 jsme doplnili o začátek v lese a E2 naopak o kus sídliště a nejsevernější část parku.

Pro E1 byly tedy uzavřené tunely v lesní části parku, tunely pod hradem a menší dvoupatrové tunely ve středu parku a jeden malý tunýlek u houpaček. Dále jsme uzavřeli budovu výtvarných dílniček a servisní branku z vodního světa směrem do dvora s technickým zázemím parku.

Naopak otevřeli jsme terasu na střeše budovy severně od labyrintu, hrad Mirakulum a průchod na pneumatikový tobogán v lesním městě.

Pro E1 byly využity 4 umělé překážky, kde zvlášť ta u výtvarných dílniček hodně zamotala hlavu. Jedna z překážek byla zároveň pouze pro účely dřívějšího postavení startu E2.

V E2 bylo použito 6 umělých překážek. 2 v sídlišti, 1 u lesních tunelů a zbytek byla sestava švábů u budovy šaten, která efektivně zesložiťovala severojižní postupy přes tuto lokalitu, které by jinak měly podobné řešení jako v E1.

• 

• 

Úprava švábů mezi etapami

Tak trochu logistická sebevražda začala přesně ve 12:00 tím, že vyjela dodávka s naloženými ploty do části sídliště. Toto muselo proběhnout až po odstartování posledního závodníka, protože kolem sídliště se chodilo na start E1 a nechtěli jsme nic z toho prozradit. Proto během 20 minut vztyčujeme 2 umělé překážky a mlíkujeme živé ploty, potom jedeme zpátky do arény a přesně ve 12:30 se vydáváme do parku.

Roznašeči sbírají kontroly na svých úsecích a přestavují je na nová místa. Tým umělých překážek za dozoru hlavního rozhodčího přesouvá ploty, odstraňuje mlíka ze zavřených vchodů a naopak doplňuje mlíka na jiné vchody, které pro E2 nebudou použity (např. hrad Mirakulum). Otevírají se brány a branky, rozsvěcují se čelovky, které byly na svém místě od sobotního večera. Pod silným větrem nám některé ploty padají, ale to už na místo přichází z obědové pauzy hlídači, aby se o to postarali.

Veškerá logistika je pečlivě sepsána v tabulce a vyznačena v orgamapce, ale i tak se celá akce stíhá jen tak tak a zhruba ve 13:25, tedy 5 minut před startem prvních závodníků do E2 je vše připraveno a druhý závod může začít.

K čemu je dobrá “orgamapka”?

Nic z toho by nešlo bez pořádného naplánování a organizace. A proto je nedílnou součástí všech takto pořadatelsky náročných sprintů organizační mapa, tzv. orgamapka. Ta popisuje vše, co se do běžné roznašečské mapy nevejde. V našem případě je to hlavně páskování = všechna riziková místa, která je třeba zapáskovat, kde hrozí porušení pravidel nebo to tak bylo domluveno se správcem areálu, že tam nebudeme vstupovat. Dále pak umělé překážky včetně počtu plotů, branky, které je nutno pro závod otevřít nebo naopak zavřít a pozice jednotlivých hlídačů v terénu. K tomu ještě zpravidla vzniká tabulka s popisem jejich činností a úkolů.

Důležitost takové mapky stoupá, pokud je více závodů a je třeba mezi nimi prostor upravit. Na ukázce můžete vidět červenou barvou pásku a prvky, které byly společné pro oba závody. Modrou barvou pásku, překážky a hlídače E1, což bylo nutné hned po skončení E1 přesunout a růžovou barvou pásku, překážky a hlídače E2. Fialová barva značí očíslované jednotlivé kusy kovových plotů, které bylo třeba mezi etapami přenést a oranžová barva značí očíslované branky a brány, které bylo třeba vždy před etapou zkontrolovat.

• 

• 

Trocha statistiky – i na základě domluvy s majiteli parku jsme veškeré zakázané oblasti, kde hrozilo jejich překonání, vyznačili páskou. Takto v terénu bylo přes 6 kilometrů pásky společné pro obě etapy. 300 m na 30 různých místech se sundavalo bezprostředně po E1 a dalších 400 m na 30 různých místech se doplňovalo těsně před E2. Množství je šílené, skoro na úrovni světových závodů. Ale výsledkem je, že diskvalifikací za porušení pravidel bylo naprosté minimum, což je na takto velkých závodech, kde startují i méně zkušení závodníci, co se znalostí mapových klíčů týká, skvělý výsledek. Navíc těch pár diskvalifikací bylo poměrně bizarních, za průlezy atrakcemi, kde jsme opravdu nečekali, že by to vůbec někdo vyzkoušel.

• 

• 

• 

Tisk v měřítku 1 : 4 000 a 1 : 3 000 a různé výřezy

Při přípravách v terénu bylo vcelku jednoznačně rozhodnuto, že čitelnější měřítko 1 : 3 000, které klíč a pravidla připouští, použijeme v maximální možné míře – tedy pro kategorie do 14tek a od 35tek. Stali jsme se tak možná na české scéně průkopníky, trojka pro veterány rozhodně zatím není standard. 

Sami dobře víme, jaký je to opruz běžet na sprintu s velkou plachtou, proto jsme se snažili držet co možná nejmenší formát mapy. Nebylo to úplně jednoduché, přece jen jsme potřebovali dostat na mapu popisy kontrol, (dvojjazyčné) vysvětlivky zvláštních mapových značek a věnovat ještě důstojný dostatek místa logům partnerů závodů. Nakonec byly největší mapy velikosti 30×32 cm, stížnosti na zbytečně velký formát map jsme nezaznamenali. 

Pak jsme – už poměrně rutinérsky – připravili na dopoledne dva a na odpoledne tři různé layouty map. Vše v původním měřítku 1 : 4 000, do trojky se to nastavilo až při tisku. Takže příprava obnášela spoustu počítání s trojčlenkou, zmenšování log a vlastně všech grafických prvků. 

K rozdělení souboru s tratěmi na jednotlivé layouty došlo až na poslední chvíli, přitom jsme podrželi i finální sloučený soubor pro další potřeby (exporty pro IT, tisk popisů, export do Liveloxu a OResults). 

A ještě jedna perlička – bíle obtažená pořadová čísla kontrol jsme umisťovali velice pečlivě, aby nezakrývala žádné průběhy a někdy to byl vážně oříšek. U kategorie W21 to byl nakonec důvod, proč jsme v E1 na poslední chvíli přidali otočku mapy. Umístit číslo kontroly 22 totiž nebylo možné aniž by zakrylo nějakou důležitou část mapy.

Pro opravdové fajnšmekry: neotesaný proud myšlenek z konverzace stavitelů a HR – jak šel čas

• 2. 2. vytvoření skupiny na whatsappu
• vzniká mapa, “komentáře od mapařů”, požadavky na mapu, “mapaři nás zabijou”
• aktuálnost tratí – počty krabiček (100 není problém), kozy, ploty
• schůzky nad mapou a poznámky od mapařů 
• videokonference ohledně tratí, neustále nové koncepty
• 22. 2. “rád bych už viděl konkrétní soubory s tratěmi, jaké budou změny mapy mezi E1 a E2”
• “musíme nejdřív doladit tratě”, nejdřív E1, od ní se odvíjí E2
• řešení švábů, linie a kilometry mlíka, jaká bude sběrka a ukázky mapy na web
• 23. 2. “v pátek bude finální verze mapy od mapařů”, to jsme si mysleli, že s mapou už nebude tolik práce
• počty hlídačů, kde a kolik
• “určitě bych rád udělal nějaké úpravy v tratích E1, cítím tam, že je to oproti E2 o dost jednodušší”
• 27. 2. vzniká soubor “poznámky E1”
• 28. 2. ve středu se přidává Radim na obhlídku terénu v Mirakulu. V lesní části parku měníme všechny zídky z větví na nepřekonatelné
• “pro tunely pod hradem bude nutně potřeba to nasvítit, na to musíme myslet”
• “dávám na disk novou verzi E1/E2” poměrně už pak oblíbená věta
• 29. 2. máme mapu a Radim už je taky ve skupině
• 1.3. Mirakulum_upravy od Adama
• vybrat z mapy místa na ukázku, “hodil jsem tam i nějaké části s podrostem, ať všichni ví, že to s podkolenkama myslíme vážně :D” 
• mapová kosmetika – plůtek u domečku, canopy v privátu, průchody, domapování severu
• zajištění zavřenosti/otevřenosti branek + vstupy do hradu a vylepšení přehlednosti + diskuze nad značením umělých překážek (ploty, oliva, fialová linka…)
• potřebujeme od mapaře ještě revize cesty, která je v terénu nově vyježděná. Nakonec se revize ujímá Picánek
• držíme mapy v plném rozsahu, po další návštěvě se uvidí
• musíme udělat přečíslování kontrol dle sektorů pro E1 a E2
• schůzky na soustředění, v autě, na letišti…
• řezání mapy – oddělení mapy E1 a E2
• 4.3. M21 bude mít mapotočku
• rozběhovky – velká kombinatorika
• potřeba se zaměřit na elitu u E1 – slabé, krátké, potřebujeme tomu “dodat šmrnc” + popisy a centrování (klíčové a v žádném případě naprosto neopomenutelné)
• postup přes šrafy těsně před “amfíkem”
• připomínky k E1 se hromadí – mnohem více názorů v porovnání s E2 (R3 vs. R1)
• “H21A musí mít víc postupů na volbu, to není odpadní kategorie, to jsou fajnšmekři.”
• 7.3. se přidává poděbradský tým na obhlídku startu
• probíhá první test nasvětlení tunelů
• start E1 – mezinárodní pravidla mluví o neviditelnosti směru odběhu -> start za silnici, koridory, odběr map kde?
• neustálé revize mapy v areálu
• 8. 3. předběžné parametry tratí
• “hele Radime a ty běžíš? :D”
• návrhy na jury
• “Už bych tratě považoval za finální a nadále řešil spíš umisťování čísel, řezání koleček a spojnic a tak.”
• “Používejte formát _rrmmdd, Eliška dává _ddmm, Dan nepíše nic :D.”
• 10.3. je potřeba jít do lesa a oštítkovat lesní kontroly
• překódování – mapa se rozdělí na několik sektorů, každý sektor bude mít podobné kódy – logisticky to musí dávat smysl
• 11.3. “Myslím, že se to fakt perfektně podařilo ten prostor rozdělit, aby se to moc neopakovalo.”
• 12.3. Návštěva prostoru
• Osvětlení bude fungovat, revize pár míst, doplnění orgamapky, poslední posuny kontrol
• Nová kontrola křížek? “Hádám že vylít tam vodu a zmapovat jako bažinu asi nebude ideální :D”
• 13.3. Aktivace týmu roznašečů a hlídačů + štítkování
• Umístění čísel kontrol, “hlavně citlivě, ale bude to peklo.”
• 15. 3. Vzniká zvlášť trať pro HDR a DH10L – kvůli velkému množství přihlášek
• schůze stavitelů + pořadatelů – dneska se spát nepůjde
• 16. 3. Znovu kontrola prostoru a štítků
• 17.3. “Potřeboval bych, aby byly tratě/kolečka atd… dnes večer finální”
• elita bude mít popisy v 2. koridoru, nesmí být na shromku
• roznosovky, orgamapky
• startovka – kolize s rozběhovkama u některých kategorií
• 18.3. Mapotočka bude v E1 i u W21
• branky potvrzeny, čelovky opět ozkoušeny, hlídání a delegace hlídačů
• “Poupravené šrafy v místě, kde se bude krosit les v lesní části parku – dneska jsem to tam prostříhal zahradníma nůžkama :D”
• orgamapka stačí zítra večer, tiskneme ve středu (20.3.)
• 21.3. Dobrá a špatná zpráva – kontejner u E2 se posunul, aby nebyl před brankou, minikanopa v kuchyni zůstane zavřená (prý by popraskala nová barva) – informace o změně mapy bude v 2. koridoru E2
• 22.3. “Mapy vypadají dobře, akorát E1 má jiný odstín béžové zpevněné plochy než E2.”
• “ Jo a ty tunely jsou dobrý, tam jste odvedli velice kvalitní práci.”
• “Dane, nezapomeň TUR dlaždici a Radime, ty zase na prkno na navrtání čelovky.”
• 23.3. “ čelovky jsou všude osazené, mělo by to šlapat.”
• dohoda a kontroly pro E1 i E2 – “primárně chci zkontrolovat delaktaci  E1 a dodatečnou laktaci E2.”
• sraz zítra ráno v 6:45