pozn. autora: Moje vzpomínky ze sobotního večera jsou trochu mlhavé, možná to tak máte taky. Tak omluvte, jestli bude něco chybět, či dokonce přebývat. Přece jen je to O-Gala a tak to má, aspoň trochu, být 🙂

…doklusávám, sprint byl fajn! Sprcha, převlečení, na chvíli ještě do města obdivovat památky a pak už šup zpátky do tělky, nahodit oblek a vydat se na ples. Kalhoty, která košile? Světle modrá je dobrá. Sako, motýlek, kabát. Ještě dokouknout vyhlášení a jdeme, O-Gala čeká!

Přicházíme do kulturáku, na ruku razítko. Odložit kabát, s kdekým se pozdravit, rychle k baru, ať nejsou ruce prázdné. Naštěstí nečepujou Starobrno (největší obava zažehnána..), i když cena by mohla níž. Sál se plní, přibývají známé tváře. Různě doháním, jak se ostatní měli od družstev. Najednou se z pódia ozve hlas, moderátorka zve na program. Sedám ke stolu. Živí profi tanečníci, oplakat jedno Stardance byla správná volba. Vystoupení bere dech, no já byl v tanečních rád za základní kroky.

Potlesk, krása, příjemné zpestření! Večer pokračuje, nálada roste, nápoje se prolévají. Potkávám se se známými a kamarády ze široka daleka, povídáme, vzpomínáme, plánujeme, místy gratuluju k anketě. Ještě rychle nakouknout nahoru – fotokoutek. Vytíženo a kdo tam byl, fotky si chválí, já se však tradičně vyhýbám.

Uběhla hodina, nebo tři? Kdo to řeší, zábavy je pořád dost! Hudba se postupně zrychluje, zesiluje, parket se plní. Sundávám sako a jdu taky do víru. Vidím milé a zlaté, přidávám se do kruhu. A hop, hop, hop! Radost je na místě. Po pár písničkách vydechnout, doplnit tekutiny a zpátky na parket. Hrajou oblíbený – Gigi, JWOC (dokonce živě!), Ma Chérie, Du Hast… A dav na parketu žije vlastním životem, přelévá se sem a tam, každou chvíli kolem někdo protancovává z jedné strany na druhou. Tohle už jsem od PPček skoro zapomněl, zase bude chybět!

Čas ale nezastavíš, a tak najednou přichází smutná zpráva – bude se končit. Safra! Dotancuju, dopíjím, balím, loučím se. Tělka, karimatka, někdo přichází – after, kudy? Zastávka, už to jede. Trolejbus plnější než londýnský metro, ještě se tam nějak nacpu. Dveře se zavírají, vyjíždíme a začíná ještě jedno poslední dobrodružství tohohle večera.

Co říci závěrem? Asi nic než, že O-Gala bylo zase super, laťka se stále drží vysoko. Lepší definitivní tečku za o-rokem 23 jsme si mohli přát jen ztěžka <3

Díky, Žabiňáci!