Určitě jste si někdy říkali, kam se vydat do světa za orienťákem. Do Švédska. Na Balkán. Do Číny. Ale co do takového Grónska? Je to vůbec reálné? Brněnský orientační běžec Tomáš Bořil zažil v srpnu úžasnou dovolenou právě na  tomto ostrově ležícího na rozhraní Atlantiku a Severního ledového oceánu a podělil se s čtenáři O-News.cz o zajímavé dojmy.

Ilulissat, přístav ležící na západním pobřeží Grónska, jsme si na naší dovolené po největším ostrově na světě nevybrali náhodou. Gigantické kry všech možných tvarů a na místní poměry dobrá dostupnost, mimo letadla lze totiž doplout i pravidelnou linkovou lodí, dělá z města jedno z největších lákadel Grónska. Pro představu – každý den se tu z ledovce odlomí a vydá na odyseu po moři desítky milionů tun ledu.

Neměli jsme ovšem tušení, že se v tomto místě také skrývá tak trochu orienťácký unikát. Posuďte sami – 100 aktivních orienťáků žijících ve městě s 4000 obyvateli (žádná další aglomerace kolem grónských městeček neexistuje, když nepočítáme pár rybářských domků dostupných pouze lodí). Orieňťák sem navíc nebyl „naimportován“ ze zahraničí, nýbrž si ho místní sami vyhlídli. Prý je asi před 20 lety přestalo bavit běhat po jediné existující cestě v okolí (asi 4 kilometry k letišti sem a tam), a tak se rozhodli zabrousit do terénu. A jak jinak než s orienťáckou mapou. Dnes OB v tomto kraji není určitě okrajový sport, alespoň souzeno podle množství aut s lampionkem, které jsme ve městě potkali.

To už je ale jeden srpnový podvečer, mrazivý vítr si hraje s křídlem klubu Ilulissat Orienteering Greenland (IOG) a my stojíme na startu zdejšího pravidelného pondělního tréninku. Máme trochu blbý pocit, že se trénink koná jen kvůli nám. Ještě včera byl totiž zrušen z důvodu začátku lovecké sezóny sobu a z toho pramenící nepřítomnosti značné části klubu. Místní běžci jsou neskutečně vřelí, stejně jako všichni Gróňané, a to, že nejspíš narychlo uspořádali náhradní trénink kvůli nám, to jenom potvrdilo. Jsme informováni, že přesně v prostoru tréninku byl naposledy viděn lední medvěd v okolí města. Naštěstí to bylo před 10 lety a bylo to přesně den po o-závodě, o kterém bude ještě řeč.

Mapa na první pohled vypadá jako vystřižená ze Skandinávie. Pomyslným průnikem se severskými terény jsou například všudypřítomné skalnaté plotny a tam, kde chybí, se zase člověk brodí bažinami. Tím ale výčet podobností končí, vraťme se na trať. Kontroly naskakují, ale jen těžko se dokážu podle představ 100% koncentrovat – oči se totiž po dvou dnech od připlutí do města pořád ještě nenabažily výhledů na Disco záliv, kde se odehrává neustále se měnící představení ledových ker. Pro dokreslení situace je třeba dodat, že město je ze tří stran, kde není moře, prstencově zmapováno. Z tohoto prostoru je téměř vždy vidět na záliv. Dále od moře se člověk prakticky nedostane, a proto nemá smysl tam ani mapovat další prostor.

Asi každého Evropana musí stejně jako nás zarazit kontrast profesionality zdejší o-scény na straně jedné (SportIdent na tréninku, výborná kvalita map, overaly) a diametrální vzdálenost od kontinentálního dění na straně druhé… Tak např. naprostá většina běžců se věnuje orienťáků pouze v okolí Ilulissatu (= nikdy neběhali mimo Grónsko) a navíc, aniž by potkala při hledání lampiónu jediný strom, protože ty tu nerostou!

Jednou za rok oddíl pořádá již legendární třídenní závod – Arctic Midnight Orienteering – člověka tady v Grónsku ani tak nezarazí, že start je o půlnoci (samozřejmě bez čelovek), jako spíš fakt, že zdejší pořadatelé určitě nepodléhají modernímu trendu zkracování disciplín – považte, že vítěz hlavní kategorie pobude na klasice okolo 3 hodin! Z tréninku se vracíme (jak jinak než po oné jediné cestě) plni dojmů a s těžko popsatelným pocitem, že jsme zažili orienťák v jakési původní – nejčistší formě. Pokud by Vás toto vyprávění zaujalo, bližší info o třídenních závodech najdete na stránce: http://iog.9net.dk a rád zodpovím jakékoliv případné dotazy.

Pro O-news.cz sepsal a nafotil Tomáš Bořil