Morální dilemata každého závodu. Selský rozum vs. pravidla. Nemusíte mít licenci rozhodčího, abyste věděli, že v závodech můžete proti výsledkům podat protest. Tento protest předáte k rukám hlavního rozhodčího, který svolá jury závodu a ta tento protest posléze řeší. Náš seriál chce čtenáře seznámit s případy, které kdy jury řešila. Jak byste vy řešili danou situaci? Jak dobře znáte pravidla OB? Ať už jste rozhodčím OB a řešení podobné situace může spadnout na Vás, nebo ať jste v této oblasti laik, račte se spolu s námi stát na chvilku čtvrtým členem jury a snad se i něco přiučit. V našem metodickém seriálu Vám předkládáme různé případy, které kdy řešila česká či mezinárodní jury, Vy si budete moci vyzkoušet, jak byste je řešili vy a jak dobře znáte pravidla českého OB a posléze Vás seznámíme se “správným” či výsledným řešením. Dnešní díl se bude věnovat správnému ražení kontrol.
Monika Topinková kontroluje zvukovou signalizaci ražení na čipu při sprintu ME 2016. (Foto: Iveta Malá)
Případ třetí: Orazil či neorazil?
Závodník finišuje o čelní umístění na závodě Mistrovství ČR. Za velkého aplausu a radosti doběhne do cíle, kde po vyčtení čipu zjistí, že neorazil poslední kontrolu. Shodou okolností ho na této kontrole natáčela videokamera, fotil fotograf a viděl při ražení i běžec, kterého závodník na trati doběhl. Kontrola ovšem není v čipu a závodník je diskvalifikován. Závodník podá protest proti diskvalifikaci s tvrzením, že na kontrole byl, musel být a i ji řádně orazil a předloží všechny výše zmíněné důkazy k doložení jeho tvrzení. Žádá o vyčtení SI jednotky z dané kontroly, která by nejspíše potvrdila, že kontrolu opravdu orazil. Nutno podotknout, že ostatním závodníkům kontrola razila a k dispozici na poslední kontrole byly dvě SI jednotky.
Kvízové otázky
Nahrávání ...
Horlivý člen IT nepočká na rozhodnutí jury a vyčte data z SI jednotky, která potvrdí, že závodník skutečně kontrolu orazil, pouze vyndal čip z jednotky příliš brzy. Tento objev s velkou pompou předá hlavní rozhodčí jury i sdělí postiženému závodníkovi.
Nahrávání ...
NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST ČLÁNKU NABÍZÍ ROZUZLENÍ ZÁPLETKY. NEJPRVE SI ZODPOVĚZTE OTÁZKU, POTÉ SI PŘEČTĚTE POKRAČOVÁNÍ.
Detail ražení kontroly čipem SI. (Foto: Anna Auermüllerová / O-news.cz)
Jak rozhodla jury?
Neoražená kontrola. Velmi častý případ, možná nejčastější příčina podávání protestů. Jury je však v těchto případech většinou neoblomná. A činí správně. Ať je to divácká kontrola, kde máme 100 svědků, ať máme fotku či videozáznam nebo ať je to kontrola uprostřed lesa, kde jsme sami. Vždy je to plná zodpovědnost závodníka vyčkat zvukové a vizuální signalizace ražení, která nám dává na vědomí, že data byla zapsána do čipu. Pokud se tak nestane, jedná se o chybu závodníka a jury v naprosté většině případů potvrdí DISK.
Co na to pravidla?
Opět nahlédněme společně do Pravidel OB. Nejprve se podívejme, co je vlastně kontrola: „Pojem “kontrola” se vztahuje k místům, kterými musí závodník mezi startem a cílem projít a kde je povinen označit svůj průchod do závodního průkazu.“ V článku 20.7 se dále dočteme, že, „závodník, který ztratí svůj průkaz, neoznačí některou z kontrol nebo označí kontroly v nesprávném pořadí, bude diskvalifikován.“ Pokud ale budeme řešit protest týkající se ražení, nesmíme opomenout podívat se do přílohy A Pravidel, která se věnuje právě razícím systémům. Dle naší situace nás zajímá systém SportIdent, který upravuje část A.II. Tam se mimo jiné dočteme, že „při každém oražení je závodník povinen ověřit činnost zařízení (světelná a zvuková signalizace). Pokud je na kontrole více označovacích jednotek, je povinností závodníka v případě nefunkčnosti některé z těchto jednotek, použít pro označení průchodu kontrolou další jednotky.“ Úplné rozuzlení naší situace ovšem nalezneme až v bodě A.II.7, který nám říká: „Záznam v čipu musí jednoznačně prokazovat průchod všemi kontrolami příslušné tratě ve správném pořadí. Čip je považován za výbavu závodníka a závodník je za jeho bezchybnou funkčnost odpovědný. V případě, že čip nenese záznam o průchodu závodníka některou z kontrol, a závodník neprokáže svůj průchod oražením do mapy a jejím odevzdáním dle odst. A.II.4.a A.II.6., musí být diskvalifikován, pokud není jednoznačně prokázáno, že šlo o chybu zařízení, kterou závodník nemohl nijak ovlivnit. V takovém případě, a jen v takovém případě, smí být přihlédnuto k jinému způsobu prokázaní průchodu kontrolou, jako jsou svědectví pořadatelů, kamerový záznam, či vyčtení obsahu paměti označovací jednotky. Pokud závodník razí příliš rychle a nevyčká zvukového a světelného signálu, potvrzujícího úspěšné dokončení procedury, a závodní průkaz proto neobsahuje úplný záznam o průchodu kontrolou, je závodník diskvalifikován i v případě, kdy paměť označovací jednotky obsahuje záznam čísla závodního průkazu závodníka.“
Vyčíst nebo nevyčíst krabičku? To je oč tu běží. (Zdroj: sportident.com)
Názory odborníků
Abychom dodali řešení případu na objektivitě a přidali další úhly pohledu, oslovili jsme vždy několik odborníků z řad rozhodčích první třídy, kteří aktivně působí v českém OB a jsou pravidelně členy jury na hlavních závodech Sekce OB s otázkou, jak by oni tyto případy řešili. V dnešním případě se naprostá většina oslovených shodla, že závodník by měl být diskvalifikován a přidávají i zajímavé konkrétní příklady z praxe. Zajímavé je, že podobných případů bylo tolik, že každý z mnou oslovených odborníků za tím vidí jiný případ a příběh. Jan Fiala přidává i osvětu, jak těmto situacím předcházet. Nyní je to už na Vás, abyste si udělali obrázek.
Petr Klimpl: Vyčtení krabičky v žádném případě, je odpovědnost závodníka zkontrolovat vždy zvukovou a vizuální signalizaci ražení, pokud nemá kontrolu v čipu, nemohla tato nastat. První takový případ (ale znalý šéf klubu neprotestoval, protože znal pravidla) byl v roce 2003 na M ČR štafet v Suchém. Finišmenky dorostenek na 1. a 2. místě doběhly spolu na veřejnou kontrolu, kde byly dvě krabičky, orazily naráz. Jedna z krabiček nebyla funkční, akustický signál zazněl z jedné krabičky, závodnice nezkontrolovala optický signál, v čipu tedy nic neměla. V cíli vítězné štafetě chybělo oražení veřejné kontroly a byla diskvalifikována.
Jan Netuka: Jako člen jury bych byl pro potvrzení diskvalifikace. Je to pro závodníka bohužel tvrdé, o tom není pochyb. Ale jsem rád, že se na takovéto případy názor v posledním roce hodně sjednotil. (Vzpomínám, co jen se toho napsalo po diskvalifikaci dorostenecké štafety DKP na prvním MČR sprintových štafet, které jsme pořádali ve Smiřicích…). Svým způsobem je to i výchovné, když závodník už nemůže spoléhat na zadní vrátka v podobě dříve častého vyčítání jednotek. I když dnes už by to tak nejspíš neprošlo, přesto se vrátím k jednomu případu: Před deseti lety při MČR na dlouhé trati řada závodníků neorazila kontrolu na některé z občerstvovaček nebo na výměně map. Ty všechny HR diskvalifikoval. Následně byl podán protest závodníka, který neorazil kontrolu na výměně map s tím, že jeho průchod je prokázán tím, že si odebral další mapu, bez níž by zbytek závodu nemohl absolvovat. Jury mu dala za pravdu a s poukazem na právo použít nestandardní řešení rozhodla o zrušení diskvalifikace. Zároveň rozhodla, že zrušení diskvalifikace se má týkat všech takových případů bez ohledu, že ostatní protest nepodali.
David Aleš: Potvrdil bych diskvalifikaci. Jedná se o známý případ finále middlu MS 2008 v Olomouci, který jsem přímo rozhodoval. Jiná možnost není, pravidla IOF jsou striktní. A my bychom neměli na našich závodech učit závodníky, že jsou jiné možnosti, když pak přijedou na mezinárodní závody, kde platí pravidla IOF a nepřipouští se žádné odchylky.
Jan Fiala: Bohužel je to situace velmi nešťastná a přitom nesporná. Závodník se dopustil jednoznačného porušení Pravidel OB, konkrétně přílohy upravující razicí proceduru pro SportIdent. Podle popisu vše nasvědčuje situaci, ve které závodník nedostal od razicího zařízení (krabičky) potvrzení o správném dokončení ražení (zvuková a optická signalizace), následně nepoužil druhou krabičku, a při selhání druhé razicí jednotky pak náhradní ražení do mapy. Proto hlavní rozhodčí nemá Pravidly povolenu žádnou jinou možnost než závodníka diskvalifikovat a jako člen jury bych se musel postavit za potvrzení této diskvalifikace. Svědectví jiných osob nelze použít, závodník získal sice velmi drobnou výhodu (v řadu desetin sekundy), ale přesto byl zvýhodněn proti závodníkům ostatním.
Nad rámec případu lze doporučit následující:
1. SI čipy mají (byť to není veřejně propagováno) omezenou životnost. Měňte je nejpozději po pěti letech!
2. Novější čipy razí rychleji, tedy pořízením nového čipu snižujete jako závodníci riziko toho, že k výše uvedené situaci dojde.
3. Lze pořídit SI čip, který vám blikáním potvrdí úspěšné oražení – tedy razíte-li rychle a nejste si pak jisti, zda byla razicí procedura dokončena správně, můžete se podívat na čip a pokud vám nebliká, orazit znovu.
Jan Fátor: Potvrdil bych diskvalifikaci v obou případech. Jako člen jury bych byl ochoten uvažovat o nediskvalifikaci závodníka pouze v jediném případě. Pokud by bylo prokázáno (nejlépe kamerovým záznamem, když jde o diváckou kontrolu), že při ražení daného závodníka kontrola blikala a pípala. Ale nepředpokládám, že by takový záznam byl dostatečně kvalitní, pokud by okolo byl nadšený dav diváků a bylo to snímáno z několika metrů. V tomto případě by se dalo uplatnit pravidlo o chybě zařízení, kterou nemohl závodník nijak ovlivnit. Jestli by šlo za hodnověrné považovat svědectví diváků, je otázka…
Martin Janata: Na řešený problém (uložení čísla závodníka do SI jednotky s „Err“ a neuložení průchodu do čipu) mám jiný pohled než asi většina rozhodčích, přinejmenším než vrchní představitelé českého OB. Také možná z toho důvodu, že jsem jedním z těch, komu se tento problém osobně přihodil. Dle definice OB v pravidlech OB (odstavec 2.1) je orientační běh … sport, jehož podstatou je spojení vlastního pohybu s orientací v neznámém terénu. Závodníci při něm za pomoci mapy a buzoly absolvují závodní trať určenou startem, kontrolami a cílem. Závodník se během svého výkonu pohybuje vlastními silami libovolně terénem, omezen může být přikázanými povinnými úseky a zakázanými prostory. Cílem sportovního výkonu závodníka je absolvovat určenou závodní trať v co nejkratším čase. Vlastní ražení kontrol tedy není podstatou OB, je to pouze způsob jak ověřit že závodník absolvoval celou trať. Dle Přílohy A pravidel OB (odstavec A.II.7) je další možností prokázání průchodů kontrolou (při nefunkčnosti SI jednotky) oražení kontroly do mapy. Záznam v SI jednotce je jistě lepším důkazem průchodu závodníka kontrolou. Zmíněný záznam v SI jednotce („Err“ u čísla čipu dotyčného závodníka) dokazuje, že závodník celou trať absolvoval. Dle pozice v logu SI jednotky (i logicky) lze ověřit, že trať absolvoval ve správném pořadí (a to lépe, než při náhradním ražení do mapy). Dle vyjádření firmy Sportident dotyčný závodník z SI jednotky na 100% vytáhl čip o několik desetin vteřiny dříve, než měl (a než kontrola zapípala a zablikala). Toto vysvětlení je pro mě obtížně uvěřitelné, zaprvé že se mi to také v minulosti stalo, za druhé proto, že při jednom závodě (Český pohár, INOV-8 CUP – žebříček A, 24.05.2014, Česká Třebová, KUO) došlo k tomuto problému u jednoho závodníka hned na třech kontrolách, a za třetí dle mých zkušeností s výpočetní technikou obecně. K obdobné chybě (zápisu Err do jednotky SI) dochází cca u 1 závodníka za půl roku. Zmíněný problém také může být (a dle vyjádření firmy SportIdent také je) způsoben tím, že starší verze čipu, které (na rozdíl od nejnovějších) toto mohou způsobit, jsou mimo záruku, a je tedy zodpovědností každého orientačního běžce mít nejnovější verzi. Na závodech mezinárodního formátu a na závodech v reálném čase snímaných televizí obecně není možné čekat na nějaké vyčítání krabiček po závodě. Na ostatních závodech v České republice si tedy dle mého názoru buď můžeme hrát na velké závody a nemít čas na nějaké vyčítání krabiček. Nebo můžeme ctít spíše zdravý rozum a (pokud je to možné a pořadatel má na vyčtení krabičky prostor) krabičku vyčíst. A brát zápis závodníkova čipu (jakýkoliv) jako důkaz průchodu kontrolou. Já budu v rámci JURY (pokud to bude možné) hlasovat vždy pro druhou variantu. Příloha A pravidel OB byla sice v nedávné době upravena právě proto, aby se tento problém ošetřil (a krabička se nevyčítala). Pro mne ovšem tato úprava nic nezměnila, jelikož je tam stále uvedeno, že závodník „musí být diskvalifikován, pokud není jednoznačně prokázáno, že šlo o chybu zařízení, kterou závodník nemohl nijak ovlivnit“ (článek A.II.7). Co to je „jednoznačně“, je pro mě relativní. A to, že závodník nemá každý rok nejnovější verzi čipu, pro mě není chyba závodníka.
Daniel Wolf: Být členem jury, která by řešila tento protest, ač nerad, musel bych hlasovat jednoznačně pro diskvalifikaci závodníka. V případě, že je jediný, komu kontrola neorazila se nedá předpokládat závada na označovací jednotce a vzhledem k faktu, že je to jediná chybějící kontrola v čipu, tak se nedá zcela předpokládat ani závada na čipu. V tomto případě se tedy jedná o horlivost závodníka, který nevyčkal signalizace, či ji v hluku neslyšel a neprovedl řádné oražení kontroly. Pravidla mi nedávají jinou možnost, než závodníka diskvalifikovat.
A pamatujte, jury má vždy právo i na nestandardní řešení.
Mně se líbí názory Martina Janaty. Ohled nejen na pravidla, ale také na podstatu, situaci či zkušenosti.
A když už se objevuje snaha o co největší dodržování pravidel, tak mezi pravidly je i:
Členové jury rozhodují dle svého svědomí a řídí se přitom Pravidly orientačního běhu a citem
pro spravedlnost.
Jen jestli se na ten cit pro spravedlnost v některých situacích nezapomíná 😉
A ještě něco..
Ochota, vstřícnost a zdravý rozum posunou náš sport mnohem dál než jen bezmezné dodržování pravidel 😉
Mě na příspěvku M.Janaty zaujala citace pravidel OB “spojení vlastního pohybu s orientací v neznámém terénu.”
Podle mého názoru je tedy pořádání OB v městské zástavbě vědomé a zásadní porušování pravidel!
Jury je od toho, aby používala rozum, a zákony (v tomto případně Pravidla) jim mají umožnit spravedlivě rozhodnout. Proto je jury, aby nemohl vítězit striktní fundametalismus. Pro mě je rozhodující (a v několika případech jsem tak v jury hlasoval) zda závodník na kontrole prokazatelně razil (nejen byl) a zda případně zbrklým ražení nezískal třeba jedno místo ve výsledcích. Ano zákony se musí dodržovat, jenže v každém dobrém zákoně je dána možnost tvrdost zákona zmírnit, a proto ta jury. A v jury by měli být zkušení závodníci a pořadatelé a ne tvrdí fundamentalisti.
Názory soutěžní komise svědčí o slabší technické znalosti používané techniky. Už proto, že se vyskytly případy, kdy krabička závodníkovi prokazatelně blikla a pípla a záznam v krabičce nebyl. Sportident má za sebou selhání i na světových závodech. Selhání závodníka snad jen pokud je v záznamu z krabičky Error. Tak jak je to nyní nastaveno i v Pravidlech, může být diskvalifikován závodník prostě jen proto, že má smůlu a selhala technika jinak než uvádí výrobce. Na vyčtení krabičky nárok není..
A názory Honzy Fialy považuji za lživé. Jím uváděná životnost čipu pět let svědčí o naprosté neznalosti, Možná však jde o obchodního agenta německé firmy. Pokud je někdo zainteresován na prodeji, pak nemůže rozhodovat nezávisle a neměl by se podílet na rozhodování o diskvalifikacích..
Souhlasím se Sosnou.Na mistrovství KT jsem byl disk. protože jsem neměl v čipu zaznamenán průchod na dvou kontrolách .
Považoval jsem to za svojí chybu a ve finále jsem si každé oražení důsledně! kontroloval.
Přesto jsem opět dvě kontroly neměl v čipu zaznamenané. Mám prastarý a “rekonstruovaný “čip(4.místné číslo) ale nikdy předtím ani potom (min 15 dalších startů) se mě nic takového nestalo.Protest jsem pochopitelně nedával-bylo mi to jedno.Pokud bude jury jen striktně dodržovat pravidla tak jen supluje rozhodčí a to snad není její úloha.(A znovu se musím ptát, jak se rozhodčí vypořádávají s porušováním pravidel při pořádání závodů v městské zástavbě(mistrovsví ve sprintu 2017 je snad dost jasný případ).Dnes se tomu říká eufemisticky “teoretická příprava”?
Řada zastánců diskvalifikace argumentuje, že závodník nevyčkal zvukového a světelného signálu potvrzujícího zápis průchodu kontrolou do čipu. V popisu situace, přestože jsem ho četl několikrát, jsem však nic takového nenašel. Nemyslím si, že víme, že k signalizaci nedošlo a že závodník kontrolu neprovedl. Můžeme to sice považovat za velmi pravděpodobné i s přehlédnutím k funkčnosti krabičky pro jiné závodníky a čipu pro jiné kontroly a situaci tak interpretovat, ale je otázka, kdo má nést důkazní břemeno. Závodník či hlavní rozhodčí a jury? Jsou hlavní rozhodčí a jury skutečně schopni závodníkovi prokázat, že nevyčkal signálu? Domnívám se, že bez nezávislého důkazu, čímž by byl asi pouze naprosto nereálný audio a video záznam každého individuálního ražení či alespoň průkazného přezkoušení funkčnosti čipu a vyloučení technického selhání (na nějaké hladině významnosti), je velmi sporné rozhodnout v neprospěch závodníka a předpokládat, že elektronické zařízení je zcela funkční a že závodník zanedbal úkony při ražení.
Rovněž bychom měli vzít v úvahu, proč je zařízení navrženo tak, že první zápis, dle popisu výše, je proveden do krabičky a až druhý zápis do čipu. Proč se tedy vlastně zapisuje do krabičky, když to patrně nemá žádnou váhu? Jakou motivaci měl inženýr navrhující toto řešení? Jak chtěl, aby bylo zařízení používáno? Proč není první zápis do čipu, tedy startovního průkazu? Proč není v zařízení aplikováno dvoufázové potvrzení, tedy pokud nedošlo k druhému zápisu, je odstraněn i první zápis, ať už byl proveden do krabičky či čipu? Jistý náznak tam dle popisu Martina Janaty je (zápis v krabičce s příznakem Err), ale to vede nakonec spíše k matení. A dle popisu Petra Valtera v komentářích se ukazuje, že problém může být i mezi krabičkou (kvalifikace 63 92, finále 55 87 57 100) a čipem, resp. jejich verzemi. Osobně předpokládám, že inženýr uvažoval tak, že pořadatel má plně pod kontrolou krabičky (a je jich také méně než čipů závodníků) a je z nich schopen zpětně zrekonstruovat průběh závodu, a proto je primární záznam uložen v nich. Záznam v čipu umožní okamžitou kontrolu po doběhu a vydání předběžných výsledků. Nemyslím si však, že je potřeba oficiální výsledky omezovat pouze na záznamy v čipech.
Technologie by nám měly pomáhat, nikoli nás svazovat.
Ale pozor. Dost horlivě tu argumentuji ve prospěch vyčítání krabiček. V žádném případě však nechci, aby situace vedla např. tak daleko, že závodníci budou zbaveni povinnosti nechat si čip po závodě vyčíst a nechají pořadatele zpracovat výsledky až z vyčtení krabiček.
Dle mě by to mělo fungovat tak, že když závodník podá protest a zaplatí vklad (to je jakýsi částečný důkaz, že závodník na té kontrole byl), měla by být vyčtena krabička, a když tam záznam bude, měl by být oddisknut a hotovo. Průchod kontrolou to taky prokazuje, tak co, pravidla by to měla dovolovat. A to i na světových závodech. Běhá se prakticky vždy s GPS. Když závodník na kontrole nebyl, je to evidentní hned. Vysvětlujte ale divákům neorienťákům, že když ta čára z GPS naopak vede přes všechny kontroly, je závodník diskvalifikován, protože “nebyl” na všech kontrolách. Jasně, vyčtení krabičky může být i na dýl, třeba u klasiky, ale co už. Nedokážu si představit, že by někdo schválně razil jen do krabičky a ne do čipu, aby ušetřil pár setin, stane se to buď nevědomky, nebo selháním techniky. Ani jedno si určitě nezaslouží diskvalifikaci. Možná penalizace 1 vteřiny by tak asi desetinásobně ztrestala získanou výhodu nesprávným ražením – to by šlo 🙂
Dodávám zkušenost: LOBy, asi 2012, asi Jakuszyce, sestřin starý model SI6 – nastala situace, že se přepisovaly záznamy během závodu – tj. např. ražení 8. kontroly přepsalo v čipu záznam ze 3. kontroly, takže pak chyběla 3. (byla přepsaná) i 8. (nebyla po 7., ale po 2. kontrole – takže byla jako navíc) … stalo se to v sobotu i neděli, naštěstí byla oddiskvalifikace, ale čip už si pak nezapípal.