Dnešní sloupek je netradiční, společně ho pro vás napsali hned tři mladí adepti reprezentačního angažmá – „naděje“ Klára Nechanická a Vít Horčička a „sledovaná“ Martina Opálková, všichni tři z brněnské Tesly. Proč právě tito tři společně, pochopíte z dalších odstavců.
První slova o tom, že zůstaneme v cizině a prodloužíme si příjemné počasí a pohodovou atmosféru, padla už v půlce soustředění, které jsme s Teslou měli v Chorvatsku (viz článek Marky Mulíčkové). Najednou jsme se blížili ke konci soustředění a bylo na čase začít řešit ubytování.
Většina Chorvatů sice ještě neměla připravené domy na novou sezónu, ale naštěstí se na Airbnb našel jeden příjemný starší pán, jehož první slova byla: ,,Tak já vám půjdu nachystat vyhřívání podlahy.” Můžeme mu říkat třeba Karl.
A tak jsme se ocitli na jihu Istrie a začali bydlet v jedné velké bílé vile, která se nachází asi 200 metrů od pláže. Je nás tu deset a program máme vcelku jednoduchý: přes pracovní týden všichni studujeme v rámci online výuky na jedné ze tří teras s výhledem na moře a ve volných hodinách chodíme po skupinkách běhat.
Na běhání je tu mnoho zajímavých míst: maják na jižním cípu Istrie, vykopávky římské vily na poloostrově Vižula, v zimě neobydlené kempy, skalnaté pobřeží a západy slunce a pro hrotiče tu máme antukovou dráhu (jak jinak bychom mohli chodit na dráhu než přes plot). Někteří z nás ráno vyrážejí na BBA zakončené otužovačkou v moři.
Bohužel se v blízkosti nenachází žádné orienťácké mapy, on ten les tady není úplně běhatelný (trojková zelená). Jedinou možností by byl sprint v Pule, ale ten nevypadá zvlášť zajímavě… hlavně po tom, co jsme běhali například sprinty v Cresu a Rovinji. Ale to nevadí, běháme si tu objemy a nějaká APčka a hrozně nás to baví. Večer patří společnému jídlu a někdy i filmu.
Sobotu jsme si zpříjemnili výletem do Puly a návštěvou kolosea. Navíc se tu od pondělí otevřely zahrádky restaurací a kaváren, takže kafíčko na náměstí jsme si nemohli odpustit. Odpoledne patřilo velkému turnaji ve fotbale. V neděli jsme vyrazili do národního parku Kamenjak. Inspirováni zábavou našich kamarádů doma („Běhej katastry“) jsme si tuto srandu upravili na naše podmínky a s mottem ,,Běhej útesy” jsme oběhli celý poloostrov po pobřeží. Na nejvzdálenějším konci Kamenjaku jsme objevili překvapení v podobě dětského zábavního parku s nejlepšími houpačkami, které nás zabavily asi na hodinu.
I když nás to tu nesmírně baví, polovina z nás se již rozhodla pro návrat do našich okresů. Druhá polovina z nás se začíná učit chorvatsky a hledá si práci. 🙂
Marťa, Klárka, Víťa
0 komentářù