O víkendu začala nové sezóna MTBO, a tak máme zde další Sloupek reprezentanta, tentokrát reprezentantky, z tohoto prostředí. I když… Adéla Zrníková, toho času juniorská reprezentantka v MTBO jezdící za GIGANT Orienteering, běhá i klasický OB za SK Orientační sporty Nové Město na Moravě. Příjemné čtení!

Už jako dítě jsem byla ta, co dlouho neposedí a potřebuje pořád objevovat něco nového. Byla jsem do všeho hrrr a špatně snášela prohru. Ideálním řešením bylo: „šoupnout ji na sporty!“ Takže od trochu bídnějšího rozjezdu u baletu a párového tancování jsem se přes běžky dostala až k orienťáku. Člověk by se divil, že mi to tak trvalo, když mám za otce Žita, pro kterého je MTBO životní styl. Pravdou je, že jsem nebyla moc nadaná na mapu a když jsem se ztratila, bývalo to na hodně dlouho, takže jsem raději zůstala u běžek, kde je jen start-cíl a skvělá parta. Když jsem pak v 10 letech začala svou nabušenou OB kariéru zavítáním na jeden z Brkových Silva O’campů, tak jediným nepřítelem už byla opravdu jen ta mapa. Fyzický základ jsem měla z běžek. No a pak se náš menší lyžařský klub TJ Mars Svratka pomalu rozpadl, jelikož většina lyžařů přestoupila do Nového Města, a já si finálně zvolila OB. Nejvíce mě na tom bavila ta hravost, že člověk nemusí běhat jen po cestách a kdo nemá aspoň trochu boty od bláta, tak vlastně vůbec neběžel.

Po opuštění několika sportů se Adéla Zrníková vrhla nejprve na OB. Foto: archiv autorky.

Když jsem časem nabyla většího sebevědomí s mapou a podařilo se mi vyhrát nějaké ty D12, úplně jsem se do toho sportu zamilovala no a do štafet konkrétně nejvíc. Vždycky jsem dělala od všeho trochu, ale běhání pro mě dlouhou dobu bylo prioritní, zároveň, když byl víkend volný, nevadilo mi ochutnat mapu i trochu jinak, na kole. Je to docela něco jiného, ale dá se to spojit. U běhání se nastaví azimut a běžíš, na kole je to sice celé po cestách, ale v mnohem vyšší rychlosti. Všechno samozřejmě záleží na tom, kde se závod jede/běží. Zkusila jsem i LOB, ale kromě dětské olympiády, která byla na tratích, kde jsem jako malá byla skoro každý den, mi moc nesedl. No a teď, otázka, kterou si asi všichni klademe: „Jakto, že jsem v juniorské MTBO reprezentaci?“ Z pozice nováčka můžu říct, že se sama ještě necítím být reprezentantkou, asi hlavně proto, že moje letošní příprava není nic velkolepého (natržený vaz, rýmička, kašílek a maturita) a taky nemůžu říct, že to byl záměr se do ní dostat. Ve skutečnosti jsem hodně trénovala na MČR NOB (poslední možnost získat áčko), protože jsem fajnovka, co jezdí buď na áčka nebo nikam a když jsem si pak áčko vyběhla, nebylo nic lepšího, než s tátou a bráchou odjet na jarní MTBO camp do Dánska, kde jsem přeměnila ty dva měsíce běhání na točení objemů po dánských rovinách.

MTBO geny se někdy musely projevit… Foto: archiv autorky.

Po cestě z Dánska jsem taky zjistila, že jsem se nepřihlásila na žádné běhací závody, takže jsem nakonec jezdila půlku sezóny na Český pohár MTBO (kromě štafet) a na konci června kývla na to být členkou repre. Vau. Pak už se to všechno rychle semlelo a teď jsem tady. Objemové soustředění na Mallorce za mnou, mapové v Dánsku taky a sezóna před námi! Trochu paralelní svět, akorát si místo zpestření sezóny kolem, užiju alespoň jeden víkend OB štafet v Šumperku. A abych to nějak zakončila. Proč se nezaměřuji jen na jeden sport? Primárně, protože mě baví všechno, ale taky hlavně proto, protože kolektiv v jakékoli O-komunitě je skvělý, a to od prťat až po veterány. Začlenit se do kolektivu MTBO repre mi nedělalo velký problém, všichni se známe odmala. No a pokud můžu dělat něco, co mě baví s lidma, co mě baví? Není co řešit ?

Adéla Zrníková