Pavla Horová: Kinesiotaping? Často vídám na závodech nesmyslné aplikace…
Dnes je 24.09.2017

Co dělají mimo les | Orientační běh | Rozhovory

Pavla Horová je výbornou radiovou i klasickou orientační běžkyní. Krom několika medailí z MS v ROB se může pochlubit i mnoha kvalitními výsledky z pěšího OB. Nyní píše bakalářskou práci na téma “Léčba a prevence poranění hlezenního kloubu u orientačních běžců”, která by se měla stát metodickým dopisem OB a pomoci široké sportovní veřejnosti. Jaký má Pája názor na úroveň českého tejpování? Proč zakotvila právě v Olomouci nebo jaké má cíle do budoucna? Na to vše nám odpověděla v následujícím rozhovoru.

Ahoj Pájo, už se těšíš, až vypuknou nároďáky a celý cirkus českého OB nebo máš nyní jiné starosti?
Na orienťáky se těším každý rok, ale letos jsem svou soutěživost strčila hluboko do šuplíku. Občas se podívám na ORIS a zvažuji, kam si letos zajedu pročistit hlavu. Většinu času teď prosedím za stolem u počítače a knížek, než s mapou v lese. V tuto chvíli již dopisuji bakalářskou práci a začínám se učit na státnice z fyzioterapie, kterou studuji na Palackého Univerzitě v Olomouci .

Tvoje bakalářská práce by měla v budoucnu posloužit jako metodický spis. My s Tebou na O-News.cz chystáme naučný seriál „Jak na bolavý kotník“, jak jsi přišla právě na toto téma ?
První myšlenkou při výběru práce bylo napsat něco užitečného. Psát text, který skončí někde zaprášený v regálu knihovny? Ne, to by mě fakt nebavilo. A věnovat se orienťáku v BP? Myslím, že to chce hodně z nás.  Když jsem přišla za Davidem Smékalem, který je jedním z vyučujících na naší katedře, s nápadem vytvořit metodický materiál pro OB, souhlasil. A tak jsme společně rozhodli nad tématem bakalářské práce „Léčba a prevence poranění hlezenního kloubu u orientačních běžců“. Zároveň mě k tomu vedlo i pozorování hodně orienťáků, kdy jsem viděla špatné provedení rozcvičení, špatnou techniku běhu, špatně volené kompenzační cviky atd… Pojďme udělat něco pro naše zdraví, ať se na závodech OB můžeme potkávat ještě dlouho!

Pavla byla dlouholetou reprezentantkou v OB i ROB, nyní běhá pro radost. Zdroj: Petr Kadeřávek

Proč je vlastně vyvrknutý kotník nejčastějším zraněním našeho sportu a dá se tomu nějak předejít?
Běžíme lesem, koukáme do mapy, díra a výron je na světě. Samozřejmě to hrozně zjednodušuji. Na poranění se podílí nespočetně faktorů, od techniky běhu, přes kvalitu rozcvičení, kompenzační cvičení, po faktory, které ovlivnit nemůžeme. Do jisté míry toto vysoké procento poranění určitě vlastní vůlí snížit můžeme, ale každý se musíme nad sebou zamyslet a něco s tím pravidelně dělat. Jsou ale bohužel i situace, kdy se výronu prostě nevyhneme.

Jaký máš názor na úroveň českého tejpování? Jsme snad jediný sport, kde se této „zábavě“ věnuje tolik lidí…. ale umíme to? Nemůže si laik při špatném zatejpování spíše uškodit než pomoci?
Tejpování je v dnešní době dost populární, především kinesiotaping. Co se týče pevného tejpingu, myslím si, že orientační běžci ho zvládají bez problému. Není na něm nic složitého a návod na internetu si najde každý. S kinesiotapem jsem už kritičtější. Často vídám u orienťáků aplikace, které mi přijdou naprosto nesmyslné a myslím si, že do jisté míry opravdu mohou uškodit. Funkce kinesiotapu se od pevného naprosto liší. Můžeme s ním docílit například snížení otoku a bolesti, aktivovat či utlumit sval apod. Co když si tedy utlumíme sval, který je při běhu terénem stěžejní nebo přispějeme ke svalové dysbalanci? Pro jeho správnou aplikaci musíme znát alespoň trošičku anatomii lidského těla, a především pravidla aplikace kinesiotapingu.           

Olomouc přirostla mnoha orienťáckým studentům k srdci. Zdroj: archiv Páji Horové

Fyzioterapii studuješ v Olomouci, co Tě tam zaválo a jak se Ti v hanácké metropoli líbí?
Fyzioterapie na FTK má velmi dobrou pověst. Každý fyzioterapeut, kterého jsem do té doby poznala, vystudoval v Olomouci a studium na FTK mi doporučil. Navíc nesnáším davy lidí, a tak Praha pro mě nepřicházela v úvahu. Navíc celodenní jízdenka pro studenty za 23 Kč? No, kdo by Olomouc nemiloval?! Město studentům opravdu nakloněné a má své kouzlo. I po třech letech stále objevuji nějaká krásná nová zákoutí a ta stará mě ještě neomrzela. Loučit se mi bude těžko, ale kdo ví? Třeba tu zůstanu (smích – pozn. red.).

Krom toho, že jsi výborná orientační běžkyně a byla jsi i v širším výběru dospělé reprezentace, máš několik světových medailí z radiového OB. Jak ses k tomuto sportu dostala?
V Pardubicích byl ROB jako kroužek v rámci DDM. Nejdříve tam rodiče přihlásili bráchu, později začal běhat taťka a mě tahali na tréninky, protože mě neměl kdo hlídat doma. Tak jsem si v první třídě ZŠ vymrčela, že teda chci taky. No… tak do 12 let jsem se ztrácela, bála se a brečela v lese (né, že bych už nebyla schopna tam strávit 2 hodiny, nadávat, brečet a vrátit se bez kontrol). Ale ta skvělá parta lidí měla větší sílu než strach, takže jsem to vydržela až do teď.

Z radiového OB znám jen Tebe a Mišku Omovou. Jsou všechny ROBačky stejně pekelně rychlé jako vy dvě nebo je to jen náhoda?
Rádiový orientační běh je malý sport, ale našli byste zde spoustu talentů, kteří navazují na skvělé výsledky Mišky, jejího bráchy Kuby, Bajeříka (Martin Baier – pozn. red.) a Karla Fučíka. V OB potřebujete k dobrému výsledku umět mapu a rychle běžet terénem. V ROBu musíte hlavně umět s rádiem, a pokud umíte mapu, a ještě k tomu rychle běžíte, tak máte navrch. Já jsem vždycky rychlý běh měla ráda a stále mám. Asi ho ve mně do jisté míry probudila i Miška, která mě od 15 let trénovala a skvěle na ni navázala Iva Kaplanová. V tuto chvíli ale věřím, že by se našla spousta rychlonožek, které by mě předběhly levou zadní (smích – pozn. red.).

Pavla vlastní několik medailí z ROBáckých mistrovství světa, uprostřed Anastasia Denisova, napravo další skvělá ROB-závodnice Bětka Lehárová Zdroj: Michal Voráček

Momentálně se pilně věnuješ škole, ale jak to vidíš do budoucna? Můžeme se těšit, že se opět naplno vrátíš k OB či ROB?
Sportem žiju odmalička a tuto závislost mi už asi nikdo nikdy neodpáře. V roce 2016 jsem si ale sama prošla natrženým vazem v kotníku, plantární fascitidou, která se mi opakovaně vrací a završila jsem to operací čelisti. Nejdůležitější pro mě v tuto chvíli je zdraví a aby mě sport bavil. Ale naplno? Určitě bych ráda začala naplno trénovat. Mým cílem je běhat s úsměvem a bez bolesti, za výsledky se honit už nechci. Ale třeba překvapím sama sebe…

Děkuji za rozhovor a těšíme se na další spolupráci!
Taky děkuji! Přeji sezónu rychlých stabilních nožek bez výronů!

 

Na seriál o prevenci a léčbě poranění kotníku se čtenáři O-news.cz mohou těšit na podzim roku 2017. 

Facebooktwitter


  1. No tie kotniky su fakt problem, aj u nas na Slovensku:
    http://sandberg.orienteering.sk/download/BC.pdf

  2. jan videcký says:

    Plantarni fascilii jsem měl taky. Ortoped mi zakázal pohyb na 2 měsíce. Každý sport – kolo, plavání, vše. Ani zklapovačky nešly dělat.
    Sám jsem si aplikoval prieznitz obklady na postižené místo – přes noc se prohřívalo. Každý druhý den, 2 měsíce.
    Pomohlo to, bolest odezněla po 2měsících a týdnu. Ovšem zatěžovat jsem mohl až po roce. Je to šílené zranění a nikomu jej nepřeji. Není dobré se přetěžovat. To bylo i varování ortopeda. Běda, jak tělo přetížíte. na 95% ano,ale víc ne.!

    Třeba to někomu pomůže 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *