Jednou z velmi výrazných postav dorostenecké a nyní již juniorské reprezentace je blonďatý usměvavý mladík s dresem Luhačovic. Pokud Vám napovím, že běhá za finské Koovee, na všech úsecích štafet dokáže téměř lítat (což naposledy dokázal výborným výkonem na švédském závodě Smålandskavlen) a jeho nejoblíbenějším zvířetem je strašek paví, mohly by minimálně mladší ročníky tušit, že v dalším díle pravidelné rubriky “Na Kofole s…” jsem si povídala s Vojtou Sýkorou.

Ahój Vojto, máš se?

Nazdárek, mám se krásně, dneska byl krásný trénink, zrovna jsem vylezl ze sauny, snědl jsem část z 15 vajíček se šunkou a víc ke štěstí už asi nepotřebuji.

Jak prožíváš první týdny tréninkového volna po sezóně? Sportuješ nebo si užíváš odpočinku?

Odpočinek se tentokrát nekoná, vyrazili jsme na sever nasbírat nějaké další finské a švédské zkušenosti na příští rok. Na jaře maturuji, takže mi nějaké delší výlety asi už znova neprojdou.

Stejně jako Tvoje rozhovorová předchůdkyně Anička Štičková ses letos zúčastnil juniorského MS ve Švýcarsku. Jak si byl spokojený se svými výkony na premiérovém JWOCu? Podařilo se ti naplnit cíle, se kterými si tam jel?

Počítal jsem s tím, že do Švýcarska jedu hlavně pro zkušenosti, s cílem zaběhnout prostě dobrý závod, se kterým bych mohl být spokojený. Jakékoli zajímavější umístění by bylo jedině příjemným překvapením. Cíl se tím pádem podařilo splnit na middlu a hlavně na štafetách, ze kterých jsem zrovna měl fakt radost. Možnost si vylézt alespoň jednou na pódium byla příjemná. Na klasice i sprintu jsem udělal zbytečné chyby, nehledě k tomu o jak moc jsou někteří rychlejší.

Co pro Tebe bylo největší změnou oproti mistrovstvím Evropy dorostu, kterých ses úspěšně několikrát zúčastnil (3x MED, 2x bronzová medaile)?

Rozhodně největší rozdíl je banket, to je úplně jiné kafe. Jinak atmosféra, tratě i konkurence jsou samozřejmě také o úroveň výš, ale s tím se tak nějak počítá.

V nové sezoně Tě čeká poprvé kategorie juniorů a tím pádem ČPŠ v kategorii dospělých, těšíš se? Přeci jen letošní úspěch Tvých starších kolegů musel být inspirující…

To rozhodně, hlavně Johanův exovací výkon hned po doběhu byl stejně historický, jako samotná medaile pro Luhačovice! Na boje v dospělých štafetách se těším moc, taky na sprintovky, hlavně to však budou boje, abych se vůbec vešel do A týmu. Drsných rumpálníků máme dost.

Jak dlouho jste vlastně jeli klubovým autobusem domů?

Velmi dlouho. Meziklubová skupina v autobuse absolvovala náročný kulturní program a mnoho zastávek, já jsem se tak domů dostal až v pondělí.

Příští rok se koná juniorské mistrovství světa ve finském Tampere, místě, odkud pochází Tvůj severský klub Koovee. Chystáš se tam jet v průběhu přípravy na delší dobu?

Tak zrovna teď si tu spokojeně felíme, vzal jsem z výukových důvodů i Bandasku (Dana Vandase), který ještě Finsko předtím nikdy neochutnal. Na jaře už to bude komplikovanější, pravděpodobně až červen s Jukolou.

V čem si myslíš, že bude příští JWOC specifický a co bys doporučil zařadit svým reprezentačním kolegům do tréninku?

Terény okolo Tampere, a zvláště ty směrem k JWOCu, jsou asi trošku zelenější, uzavřenější a drsnější než místa, která normálně navštěvujeme na skandinávských soustředěních. Bandaska třeba po doběhu prvního relevantního tréninku prohlásil, že je to deštný prales a že si to zkrátil, abychom mu neujeli. Takže doporučuji houževnatě bušit ten největší fekál s nejměkčí podložkou, jaký můžou za barákem najít.

Za Koovee běháš již dva roky, jak ses tam vlastně dostal a jak vidíš své budoucí možnosti v tomto oddíle? Přeci jen nemáte v mužském týmu žádná ořezávátka (Daniel Hubmann, bratři Sildové, Jani Lakanen), nebojíš se, že budeš „sedět na střídačce“  ?

Vůbec ne, právě naopak. Kromě toho že jsou sami skvělí běžci, mě můžou i něco naučit. Každé soustředění s těmito draky přináší něco nového. Pozítří jedem k Joensuu na terény k Jukole 2017. Navíc třeba i B team na letošní Jukole byl 17., takže se dostal na vyhlášení. Můj finiš C týmu byl drsný zážitek, ale skončili jsme nakonec 80. jako nejlepší třetí tým. Takže uvidíme za pár let, jak na tom budu a kdo z draků půjde do běžeckého důchodu.

Jo a k oddílu jsem se dostal při návštěvě Michala a Tampere před dvěma lety, po které se mě šéf zeptal, jestli nechci ještě někdy přijet, a další jaro z toho byly dva měsíce.

Jak je milým zvykem této rubriky, poslední otázku Ti u nás nechala Anička Štičková: Ahoj Vojto, mě by zajímalo, kdo umí upéct lepší koláč – Klárka, nebo ty? 

Rozhodně Klára, já jsem v naší pekárně spíš konzument než producent.

Dalším zpovídanou bude Jana Peterová, na co by ses jí rád zeptal?

Co Jančo, jak sis užila prázdniny? Které vícedenní bys doporučila?

Děkuji za rozhovor. Přeji správný směr v lese i životě a spoustu splněných snů!

Pozn.: Vojta byl zpovídán v půlce října, kdy byl na tréninkovém pobytu ve Finsku. Všechny fotografie pochází z jeho archivu.