Náš nejlepší závodník na Juniorském mistrovství světa. Trénuje i plán si píše sám. Začal běhat OB později, než většina jeho soupeřů. To je Matouš Fürst, kterého jsme pro O-news vyzpovídali.

Na úvod si dovolím velkou gratulaci. Dosáhl jsi na JMS nejlepšího výsledku z našich, 5. místo na klasice. Jak jsi se při závodě cítil? Tušil jsi, že jdeš dobrý závod nebo si o tom nepřemýšlel?

Určitě jsem o tom přemýšlel celý závod. Necítil jsem se úplně dobře fyzicky, ale věděl jsem, že je to docela mapově těžké. Tak jsem si říkal, že když to mapově ustojím, výsledek bude dobrý, i když nepůjdu tak rychle, jako nejrychlejší kluci. No a potom na průběhu jsem zjistil, že jdu dobře…

…ale ten průběh byl teprve na třetině trati, ne? Jakou jsi dostal zprávu?

Prvně jsem myslel, že někdo za mnou běží na 6. místě. Pak jsem si řekl, že jsem to asi já. Sice bylo ještě hodně prostoru to zkazit, ale říkal jsem si, že když udržím to tempo, který mě dostalo na to 6. místo, což jsem nijak nenapálil, tak to bude dobrý. Snažil jsem se v klidu držet stejné tempo a soustředit se na mapu, nijak nepřidávat. Někdy jsem dokonce chvíli stál a koukal do mapy.

Na trackingu vypadalo, že jsi šel téměř bez chyb. Je to tak?

Šel jsem skoro úplně bez chyby. Byla tam lehká zaváhání, ale já už jsem si před závodem říkal, že chci jít čistě. Den před závodem jsem se ještě podíval na svůj loňský výsledek z Norska, kde jsem si napočítal skoro 10 min chyb a kdybych si je odečetl, tak bych byl v klidu v první patnáctce i líp. Řekl jsem si, že půjdu čistě, i klidně pomaleji, ale že výsledek bude lepší.

“Na vybraný závod se soustředím dlouho dopředu. Nedokážu zaběhnout závod, když mi někdo řekne: “Zítra, běž”.”

A jak to děláš? U tebe je známo, že se umíš dokonale koncentrovat  na důležité závody. Každý si řekne, že chce jít bez chyby, ale realizace je pak už trochu jiná…

Na vybraný závod se soustředím dlouho dopředu. Nedokážu zaběhnout závod, když mi někdo řekne: “Zítra, běž”. To mi moc nejde. Třeba před spaním nebo v tréninku si říkám, že to chci zaběhnout dobře nebo že do toho chci dát všechno. Pak to v ten den jde líp. Ta motivace tam je, aniž bych se já sám musel v lese nějak hnát: “Pojď, pojď, pojď”. Jde to pak samo.

Rozhovor probíhal na slovinském OOcupu. Foto: Anna Štičková

Takže přemýšlíš o závodě třeba 14 dní dopředu nebo i déle?

Určitě. Hlavně v zimním tréninku si říkám, že v letošní sezóně bych chtěl dát třeba tu klasiku na JWOC nebo v létě si říkám, že to na podzim klukům nandám na klasice na MČR. Těm ostatním závodům nepřikládám takovou váhu.

Ale když vidíš, kolik Ti teď chybělo k medaili, našel bys rezervy na tvém výkonu? Třeba i s ohledem na to, že bys mohl příští rok být v dospělé reprezentaci?

Dospělá repre, to zatím nevím. O tom nemám jasno. Spíš jsem si po JWOCu uvědomil, že je orieňťák hodně o hlavě. Člověk nemusí být na tom bůh ví jak fyzicky dobře, ale je schopen podat solidní výkon, když k tomu přistupuje správně v den závodu, ale i před tím v tréninku. Mluví se o tom snadno, ale mít takové rozpoložení na každý závod je hodně těžký.

A našel bys něco, co by Ti na výsledku, plácnu třeba, 2 min zlepšilo?

Určitě mě ve výkonu limitovala fyzička, ale výsledek odpovídal mému maximu, protože jsem šel skoro čistě. Možná se to i všechno sešlo, trochu štěstíčka tam bylo. Potkal jsem kluky po cestě, který jsem doběhl a pomohli mi fyzicky, hlavně Jakub Dekret. To všechno mi hrálo do karet. Jen škoda křečí v závěru závodu. Ale kdybych měl vysílačku a někdo mi hlásil: “Jsi minutu od medaile,” tak si myslím, že bych to možná v lese dohnal. Je to o tom se v lese zmáčknout.

Jak psal Béďa, každý si vybral jeden supr závod, druhý se mu úplně nepodařil. Tobě úplně nevyšel middle. To jsi do závodu šel, že už máš jeden skvělý výsledek a teď už o nic nejde, že to můžeš už trochu rozbalit více?

To úplně ne. Ale bylo mi jasné, že ten middle nebude úplně má nejsilnější disciplína a možná jsem k tomu už tak trochu přistupoval. Neočekával jsem žádný výsledek. Bohužel mě po té klasice bolelo lýtko z křečí, které jsem dostal na posledním dlouhém postupu. A ani po volném dnu to nebylo dobrý. Tak jsem nevěděl, jestli vůbec poběžím – zase i z důvodu, abych byl fit na štafety, aby mě trenér postavil do áčka. Taková ta nerozhodnost způsobila to, že jsem se na ten závod vůbec nesoustředil. Když jsem šel na start, rozhodoval jsem se, zda běžet nebo ne. Nakonec ale musím říct, že v závodě ta noha byla úplně v pohodě. Zazmatkoval jsem ale na dvojku, byla to poměrně velká chyba, která mě dost rozhodila a pak jsem chyboval až do cíle. Ta motivace mě trochu opustila.

Posledním závodem byly štafety a i díky tobě se Češi drželi dlouho vepředu, i když mezi největší favority nepatřili. Dokonce jste dlouho běželi i se Štěpánem Mudrákem z béčkové štafety. Pomáhali jste si?

Když přiběhl Vojta Sýkora s Kubou Glonkem z 1. úseku takhle suprově (Matouš běžel 2. úsek – pozn. red.), bylo skvělé, že jsme se Štěpánem vybíhali spolu dost na čele. Byli jsme v euforii. Úplně jsme nespolupracovali, ale bylo příjemné, že jsme běželi spolu, neustále v kontaktu, viděli jsme se. Dohledávání kontrol ale bylo na každém zvlášť, trať byla hodně rozfarstovaná.  

Nejspíše rozhodující náskok Švýcarům ale vytvořil Riccardo Rancan právě na tvém druhém úseku. Část tratí jsi s ním běžel. Co rozhodlo, že se odpoutal?

Já jsem ho viděl ještě v první třetině trati, byly tam obě švýcarské štafety, pak já se Štěpánem na 3. – 4. místě. Bylo tam pár delších postupů, jeden nebo dva podle farsty, pak přišla technická pasáž, kde Švýcar byl rychlejší. S druhým jsem stále běžel, Štěpána jsem už neviděl, ten asi chyboval na delším postupu. Nechtěl jsem se úplně kousnout s tím prvním Švýcarem, protože to by už bylo na hraně chyby. Nekoukal bych tolik do mapy, tak jsem radši běžel to svoje.

V čem si myslíš, že byla taková síla a dominance Švýcarů? Vyhráli kromě jednoho všechny tituly. Myslíš, že hrálo jenom domácí prostředí?

Já myslím, že jo. Domácí prostředí hrálo velkou roli. JWOC nepodcenili, když věděli, že za 2-3 roky mají šampionát u sebe doma. Podle mě se na něj připravovali už dřív. Bylo vidět, že loni v Norsku neměli takové výsledky, letos se hodně vyšvihli. (dlouho diskutujeme ještě i s Aničkou Štičkovou, přítelkyní Matouše, co všechno ne-ovládli v Norsku – pozn. red.). Prostě jsou dobří. Sice se asi dost připravovali na společných kempech, ale museli to taky odedřít hodně sami.

Tobě ty terény ale musely také docela dost vyhovovat? Jezdíš často na OOcupy a to si myslím, že jsou docela podobné terény. Nebo k čemu bys je přirovnal?

Byly zde rozdílné terény na middle a na klasiku. Terén na middle byl dost podobný nějakému severskému terénu, bylo to hodně těžký, něco jiného, než jsme čekali. Pro kvalifikaci na krátkou trať, klasiku a štafety byl vybrán takový typický horský terén, který jsme neměli také úplně natrénovaný od nás, ale pomohlo nám soustředění týden před JWOCem.

Od stolu za počítačem se mi zdál šampionát jako zdařilý, zvlášť online  servis skvěle fungoval. Jak bys zhodnotil celý šampionát? Už můžeš docela porovnávat s předešlými akcemi.

Myslím, že organizace byla suprová. Já můžu tedy hodnotit jen dva JWOCy, na kterých jsem byl. Jedině snad sběrka na sprintu, která nefungovala.

Ty jsi začal s OB až později, zhruba ve 14 letech. Na druhé straně jsi rychle vyšplhal  mezi nejlepší ve své kategorii v Česku. Myslíš, že to může být třeba tvůj handicap v rámci české i světové špičky?

Může to být handicap, ale já to takhle neřeším, že jsem začal později.

Ono to může být i tvoje výhoda, že nejsi např. nasycen tolik závody již od dětství.

Oboje může mít svoje. Nevidím to jako výhodu ani velkou nevýhodu. Na rozdíl od ostatních kluků se v podstatě trénuji sám, mapové tréninky mi staví Vojta Peterka, ale trénink si plánuju sám. To mě hrozně baví. Čtu si různé knížky, vyhledám si další věci… Takže se svými soupeři jsem bojoval na více polích. Nejdřív trénink, pak závody. A o to mě to bavilo víc. Motivace je pak ještě větší, když to je celý na mně. Trenér v podstatě z části za výkon odpovídá.

“Stále si pokládám otázky, zda jsem přes zimu trénoval dobře, zda jsem neměl běhat větší objemy, jiné tréninky zařadit atp. Ale pokud jsou nějaké dobré výsledky nebo relativně dobré výsledky a člověk se cítí dobře, tak trénuje dobře.“

Cílila na to moje další otázka. Ty už dlouho trénuješ sám a zkoušíš různé metody běžecké i stravovací. Mě v podstatě zajímá, zda ses někdy nedostal do slepé uličky, zda Tě to nezbrzdilo při přípravě? Chtěl jsi vyzkoušet různé metody, ale současně Ti to sebralo dost času, který jsi mohl investovat lépe.

To určitě. Stále si pokládám otázky, zda jsem přes zimu trénoval dobře, zda jsem neměl běhat větší objemy, jiné tréninky zařadit atp. Ale pokud jsou nějaké dobré výsledky nebo relativně dobré výsledky a člověk se cítí dobře, tak trénuje dobře. Samozřejmě je dobré zkoušet nové věci, což dělám. Také to rozebíráme s klukama každý pondělí v bazénu (smích). Píšu si celkem podrobný tréninkový plán, ale když nechci ten den běhat, tak prostě nejdu.

Takže dáš na momentální pocity?

Taky. To neznamená, že bych často nechodil běhat. Nechci mít z běhání činnost, kterou musím dělat, ale něco, co mě hodně baví. Také si nechávám čas na školu a další věci.

Před časem jsi vyhlašoval, že bys rád nějaké svěřence trénoval. Jak to dopadlo?

Moje tréninková skupina se mi už bohužel rozpadla (smích).

“Nechci mít z běhání činnost, kterou musím dělat, ale něco, co mě hodně baví.”

Jak je to možné?

Za to já nemůžu (smích). Nechtěli takový kvalitní trénink, nebyli na to úplně připraveni. Rozhodli se, že radši ne.

Takže teď nikoho netrénuješ?

Teď nikoho netrénuji, ale pokud si můžu udělat reklamu, tak stále nabírám a za levno.

Letos jsi maturoval. Kam se chystáš na VŠ?

Chystám se na Obecnou matematiku na Matfyz do Prahy.

A plánuješ vedle školy taky kvalitní trénink? Půjde to třeba skloubit s dospělou repre?

Já to takhle neplánuji. Uvidím, jak škola půjde skloubit s tréninkem. První rok bych se určitě do žádné repre netlačil, asi ani potom. Nemám teď nějak jasno, uvidíme jak škola bude náročná. Myslím, že asi dost, tak se budu spíš věnovat škole. Orieňťák stále budu dělat jako hobby.

Díky moc za rozhovor!

Matouš Fürst (*1996) závodí za Loko Liberec (LLI). Jeho největším úspěchem je 5. místo na letošním MSJ ve Švýcarsku. Je několikanásobný mistr ČR. Letos úspěšně odmaturoval, chystá se na Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze.

MČR na klasické trati 2014, foto: Petr Kadeřávek