Orientační běžec a mapař ze západu Čech, donedávna člen Mapové komise IOF, který byl u diskusí o vývoji nového mapového klíče, to je jen výčet několika z mnoha funkcí, které zastává Aleš Hejna. V rozhovoru s Janem Pickem povídá o svých mapovacích začátcích, o stavu příprav nového mapového klíče ISOM201x i o chybách v mapách letošního MS ve Švédsku. Jaká byla Alešova první mapa? Co je nejkontroverznější na nově připravovaném mapovém klíči? Vykazovaly mapy z MS v OB 2016 ve Švédsku opravdu závažné chyby? A jak je to s orientačním během v Západočeské oblasti?

 

Jsi vystudovaný ekonom. Kdy ses rozhodl, že se budeš živit mapováním?

Mapování se stalo mou prací na plný úvazek tak nějak samovolně. Už během studia jsem dost mapoval a hlavně cestoval. Mapování nám bylo prostředkem, jak se dostat do dalekých zemí, vydělat nějakou korunu a zároveň cestovat. Vzpomínám, že jsem někdy ke konci 90. let četl rozhovor s rádiovým běžcem Karlem Fučíkem a ten mě hodně inspiroval. V časopise OB popisoval své zážitky z mapování sopečného svahu v Chile, a to mě nadchlo. Moje spanilé mapovací jízdy začaly v roce 2000, kdy jsem měl studijní pauzu a vyrazil do Izraele a Yukonu v Kanadě. To ještě byly sólo cesty a prožíval jsem je celkem intenzivně. Později už jsem vyrážel s mapaři kamarády, ale hlavně s mojí budoucí ženou Vendulou. Ona, ač neodchovaná orientačním během, se naučila mapovat, a tak jsme si mezi psaním diplomky odskakovali na Nový Zéland, Japonsko či do Kanady. Ze všech cest mám parádní zážitky a čerpám z nich dodnes. Moje zkušenost je, že orienťáci po celém světě jsou báječní lidé. Všude nás přijali za své, a tak máme po světě roztroušených několik adoptivních rodin. Po škole (VŠE) jsem přirozeně pokračoval v tom, co mě bavilo, v mapování.

 

Jaká byla tvoje první mapa?

První moje orientační mapa vznikla v letech 1994-95 ve Slavkovském lese, to mi bylo 16 let. Jmenovala se Poděs, podle skautské přezdívky mojí pratety (ta přezdívka opravdu seděla), která v těch samých místech kdysi zeměměřila pro ČUZK.

 

A kdo Tě k mapování přivedl?

 K mapování mě ale přivedl táta (Josef Hejna), pro kterého byla tvorba orientačních map velkým koníčkem (a dosud je). Zažil jsem tak, i když jen jako pozorovatel, ještě nedigitální mapovací období. Doma jsem byl obklopen astralony, tužemi, propisoty, tužkami a hlavně nadšením, které táta do mapování vkládal. Náš byt v Plzni byl taková centrála mnoha mapovacích aktivit Západočeského kraje – táta byl krajským kartografem, hlavním kartografem mnoha map a taky kamarádům ze své sbírky půjčoval turistické mapy celé Evropy.

 

Pokud vím, až do letoška jsi byl členem Mapové komise IOF. Dlouhou se diskutuje o novém mapovém klíči ISOM201X. Máš nějaké informace, kdy by měl být hotový, resp. od kdy bude platný? Jaký máš na něj názor?

Do konce letošního roku by snad na stole měla být definitivní verze klíče. Na příštím jednání IOF v lednu 2017 by měl být klíč připraven ke schválení. Otázka je, zda se to opravdu povede, protože některé prvky klíče jsou kontroverzní a ani samotná Mapová komise IOF není v názoru na klíč jednotná a kompromis se hledá dlouze (jak naznačuje už i samotná délka vzniku klíče). Českou republiku nyní v Mapové komisi IOF zastupuje Luděk Krtička, do kterého vkládám velké naděje. Já jsem se práci v Komisi už nezvládal plně věnovat a rezignoval jsem na funkci v dubnu letošního roku.

Návrh klíče, tak jak jsem ho naposledy viděl (leden 2016), je spíše konzervativní. Mnohé novátorské návrhy (nové barvy, stochastické rastry), které federace vznesly, byly obroušeny či po testování zavrženy. Taková ústřední myšlenka, duch klíče řekněme, je návrat k přehledným a čitelným mapám. Nová opatření v klíči by měly nutit mapaře k promyšlenější generalizaci map.

Je škoda, že neprošel návrh, aby se základním měřítkem klíče stalo měřítko 1 : 10 000, i když s takovou mapou se běhá většina lesních závodů. Ale to souvisí právě s generalizací. To si možná mnozí mapaři neuvědomují, ale nový klíč zavádí pro mapy v měřítku 1:10000 striktní zvětšení mapy z měřítka 1:15000. To znamená, že minimální velkosti ploch (v m2) budou stejné ve všech měřítcích. To bylo v ISOM2000 jiné.

V lecčems, podle mě, klíč dobře rozvíjí klíč předchozí ISOM2000. Např. klasifikace průběžnosti je nově aplikována i na kamenné pole a rozbitý povrch.

Návrh klíče počítá se zákazem překonávání nepřekonatelných překážek a zavedením nepřekonatelné zelené, to je asi nejkontroverznější bod. Ono je velice těžké v terénu říci, kde se mění nepřekonatelná bažina či sráz v překonatelný. Je to velice subjektivní, mapař i běžec to vidí jinak. A hlavně, je to těžko vymahatelné. Na druhou stranu, pokud dnes stavitel nezvládne stavbu trati, opravdu vystavuje závodníka nevhodnému pokušení jít do teoreticky nepřekonatelné překážky, a zákaz překonávání by takové situace řešil. Je otázka, zda zavedení takového pravidla, nepřesahuje kompetenci Mapové komise IOF, a zda by nebyla vhodná širší diskuze.

Dále nevím, zda návrh klíče, který počítá s užšími pomocnými vrstevnicemi, což má nutit mapaře k větší generalizaci a omezení používání pomocných vrstevnic, nepovede k opaku (ušetřené místo -> víc pomocných vrstevnic).

Taky mi chybí důkladné testování klíče, ať už jen toho, jak bude fungovat v různých terénech, potom tisku a hlavně samotnými závodníky s mapou v ruce.

 

Na letošním MS se diskutovalo hodně o mapách, hlavně o nevhodném používání pomocných vrstevnic. Jak se na to díváš ty?

Rozhodně souhlasím se vznesenými námitkami, i když na můj vkus jsou často pronášena moc konfrontačně. Pomocnými vrstevnicemi by se mělo šetřit, měly by se dodržovat minimální velikosti a ve sprintových mapách se musí extra dávat pozor na nezamýšlené pasti, do kterých se běžec může chytit.

To vše je zanesené už ve stávajících mapových klíčích a tedy mě dost zarazilo, že k takovým chybám v mapách na MS došlo. Nedokážu si představit, že by něco takového posvětila Mapová komise IOF, její důraz na generalizaci je známý. Tam nějakým způsobem musel selhat kontrolní proces. (Hlas Mapové komise je jen poradní a nemá prostředky jiné než diplomatické, jak si svá doporučení pro MS vynutit.)

Na druhou stranu mám respekt před dílem každého mapaře a dokážu pochopit občasné porušení normy. A to zejména v krajních terénních situacích, s vědomím, že lépe to nejde a výjimečně. Problém je, když se porušování pravidel stává stylem práce.

Každé jaro pořádáš tzv. navigační závod Skrýše, kterého se pravidelně účastní sestry Brožkovy. O co v závodě jde? Jak si na myšlenku uspořádat podobnou akci přišel?

Skrýše pořádám s kamarády od roku 2009. Jde o průnik orientačního běhu a geocachingu. Jde o nejstarší pravidelný geocachingový event v Plzeňském kraji a zároveň jde o závod pražské a plzeňské zimní ligy v ob. Láká kolem 200 účastníků, jak lampionů tak kačerů. To je na tom pěkné, že závod dává dohromady nabušené elasťáky a spíše turisticky naladěné geokešery. A snáší se dobře.

Den před startem je k dispozici ke stažení lokace všech skrýší, body skrýší jsou zveřejněné až v okamžiku startu. Podle zkušeností se nejlépe daří závodníkům, kteří dovedou zkombinovat běh s mapou pro plánování trasy a používání gps k dohledávce skrýše.

Geocachingu se nárazově věnuju od roku 2001. O téhle kratochvíli jsem se dozvěděl v USA z amerického časopisu o orientačním běhu. A společně s kamarády jsme schovali jedny z prvních keší v Česku. Odtud byl jen krůček ke geoeventu.

 

Kromě map OB si jeden čas tvořil i turistické mapy. Pokračuješ v tom?

Každý rok vytvořím tak jednu mapu, která se netýká orientačního běhu. Ale jde spíš o koníček. Velkou budoucnost pro mnoho kartografů v turistických mapách nevidím. Sám velmi používám aplikace Mapy.cz , tahle služba prostě nemá konkurenci.

Mapy, které v Plzni vytvořím, jsou většinou pro spolek Křížky a vetřelci, který se věnuje mapování drobných památek v Plzni. Na kontě máme mimo jiné skoro 2000 zmapovaných památek a tři tištěné mapy. Nyní chystáme mapu plzeňských pomníků a pamětních desek. Naším majstrštykem bylo nalezení zapomenutého díla Karla Malicha.

 

Bydlíš v Plzni, která spadá do Západočeské oblasti. I když tu najdeme řadu krásných terénů (jak lesních, tak sprintových), nachází se tu řada velkých měst, je Západočeská oblast téměř nejmenší (nepočítám-li Jihočeskou, pak je na tom srovnatelně s MS krajem a Valašskou oblastí), co do počtu registrovaných členů. Čím si to vysvětluješ?

To je dáno jednak historicky – vždy tu bylo méně orienťáků. A druhak prací s dětmi. Tady se možná mýlím, možná už je to trochu jinak, ale v Západočeské oblasti byl ob vždy spíše rodinným sportem, který případně nabaloval přátele rodin. Bylo obtížné do sportu vstoupit “jinudy”. Nikdy se systematicky nepracovalo s dětmi, a tím myslím cílené nábory dětí a zabudování do vědomí obce, že orientační běh je možnost, kam mohu své dítě přihlásit místo třeba fotbalu.

 

Mapaři mají těžší život v tom, že jsou stále někde na cestách a často to odnáší rodina. Jak to máš ty? Jezdíš občas s rodinou po štacích?

Když to jde, tak rodinu beru s sebou. Ale často se to ekonomicky nevyplatí. Třebas cestu za moře jsme vzdali, protože zaplatit letenku pro 3 děti a 2 dospělé je drahé. Ale možná si na příští léto pořídíme karavan a budeme cestovat jako digitální nomádi.

 

Je známo, že mapařů v Česku je docela nedostatek, ale současně jich je na počet obyvatel možná nejvíce na světe. Vychováváš si nějaké “nástupce, pomocníky”?

Neřekl bych, že mám nějaké nástupce. Ale když vidím někoho z mého okolí, že má o mapování zájem, tak ho rozhodně podpořím. (Ať už ho někam s sebou vezmu nebo se snažím naznačit, že pěkných terénů je i okolo domova hodně.) Dobrých mapařů není nikdy dost, jde o specifické povolání, kde je třeba preciznosti, trpělivosti, fyzické zdatnosti i počítačové gramotnosti. Je ale fakt, že málokteré povolání přináší takové uspokojení. Člověk vidí, že za ním něco zůstává a radost z každé hotové mapy je velká.

 

A na závěr. Máš nějaký vysněný terén, který bys rád zmapoval?

Kupodivu se mi přání ohledně mapování plní. Většina terénů, které jsem si vytipoval se už zmapovala. A když se nenajde pořadatel, uspořádám tam ten závod sám. Takhle dělám na podzim Mistrovství Plzně ve sprintu. Ale baví mě poznávat většinu nových míst. Na každém místě mě něco osloví.

Děkujeme za rozhovor!

 

Rozhovor vedl Jan Picek.