Původně jsem chtěl napsat pozvánku na Skrýše, které se letos běží v zlatonosných sejpech a lomech Manětínska, ale vyšel mi z toho článek o orienťáku v zlatých dolech celého světa…

Ale popořádku, nejprve se soustředím na Česko. Vycházím z článku Doly a štoly na orientačních mapách z časopisu Orientační běh (2/2008). V zemích koruny české se těžilo od pradávna. Už Keltové tavili na našem území železné rudy. Česká pánev obepnutá hraničními pohořími byla ve středověku hornickou velmocí.

Skoro na každé orientační mapě tak lze nějakou stopu po důlní nebo aspoň povrchové lomové činnosti najít. Jámy, prohlubně, lomy – to vše vytvořil člověk. Kdyby nebylo pozůstatků po těžbě, české orientační mapy by byly hodně ochuzené.

Geologická stavba území České republiky je velice rozmanitá, takže i stopy po těžbě nabývají nejrůznějších podob. Pro orientační běh bývají nejzajímavější terény poznamenané dolováním provedeným do poloviny 20.st. Pak mechanizace těžby zmohutněla a pozůstatky po těžbě ztratily na své členitosti.

Nové terény pro orientační běh lze právě podle bývalé těžby systematicky vyhledávat. V mapě důlních děl České geologické služby lze vyfiltrovat i zlatonosné rudy, viz přehledová mapka.

Asi nejznámějším zlatým orientačním terénem Česka jsou Zlaté Hory, viz mapa Výrův kámen. Masivní rýžování zlata přeoralo široké oblasti podél zlatonosných potoků a řek. Je vidět, kde byl materiál těžen a kde zpracováván. Nad původním hornickým náhonem jsou četné jámy (těžba) a pod náhonem jsou kupy (zpracování).

Zlatohorský geolog Roman Pavlík doplňuje: “Ve Zlatých Horách je těžba vidět na všech orienťáckých mapách, protože jsou těžbou překutané od Kristových dob jak na povrchu, tak i v podzemí. Nejzřetelnější jsou propadliny na Starohoří, známé také pod názvem Velké pinky. Vidět jsou ale i sledná žilná důlní díla u Marie Pomocné. Primární zlaté rudy se vyskytují především na nedotěženém ložisku Zlaté Hory – západ. Na úpatí Příčné jsou ze všech stran vidět sejpy a jíloviště – pozůstatky povrchové těžby sekundárního ložiska (četné rýhy, jámy a kupy).”

Že jde o místo, kde se těžilo zlato, kromě důlních map napoví místní názvy. Častá jsou Rýžoviště, Sejpy, Jíloviště nebo názvy přímo se zlatem ve jméně, jako Zlaté hory, Zlatnice, Zlatý lom apod. (Zlatnici u Nové Paky má ke zmapování vyhlédnutou Ondřej Prášil. Sejpy u Oskavy má v merku Luděk Krtička. V Zlatém lomu se běží Skrýše.)

Jedno z historicky nejznámějších zlatých oblastí je povodí Otavy. Zde se dokonce uvažovalo o obnově těžby v 90. letech loužením kyanidu, což naštěstí neprošlo. Pozůstatky těžby jsou zejména vidět v údolních sejpech Otavy. Orieňták se zde zatím neběžel, asi proto že jde o terény zarostlé a víceméně ploché.

Další zlatorudnou oblastí je okolí Jílového. Na existujících orienťáckých mapách je zlatokopeckých geomorfologických změn málo. Ale blýská se na lepší časy. OK Kamenice chystá na podzim kousek od Jílového oblastní žebříček ve zcela novém terénu. A mapa se má jmenovat Klondike!

Dosud pro orienťák neobjevenou zlatou oblastí je hvozd Manětínska. Ve stínování mapy pro letošní Skrýše je dobře vidět, jakými způsoby se zde kdysi zlato těžilo.

1. Rýžování: Při rýžování se voda vypouštěla z horního toku řeky nebo potoka, aby se odhalilo dno, kde se mohlo nacházet zlato. Poté se sedimenty shromažďovaly a vymývaly. Pozůstatkem rýžování jsou hlušinoví hadi – sejpy.
2. Jílování: Dobývání zlata mimo vlastní řečiště na terasách převýšených nad vodotečí.
3. Povrchové lomy: V některých oblastech se těžba zlata prováděla povrchovými lomy, kde se horniny a půda odstraňovaly, aby se získal přístup ke zlatonosným žilám.

• 

• 

• 

O Slovensku píše mapař Bob Háj: “Nad Prievidzou u obce Malinová je oblast, které se říká Roboty. Jde o výsypky po vyplavování zlata ze štěrku. Pěkné kulaté a oválné valouny po vyplavení ukládali zlatokopové do úzkých teras kolem podlouhlých údolíček, nahoře většinou rozvětvených do Y / T.  Je to sice malý prostor, kolem 1,5 km2, ale neuvěřitelně členitý. Je možné vysledovat, kudy byla přivedena voda k plavení z hlavního potoka. Jsou znát i odbočky, které přiváděly vodu nad sejpy. Ten terén nestárne, je to tam moc pěkné.”

Rájem pro orienťák v těžebních terénech je Austrálie. Různorodost, které terény nabývají podle technologie těžby, je ohromující. Australské terény popisuje mapař Neil Barr:

“V Austrálii existují tři hlavní oblasti hornického terénu. Na východním pobřeží Tasmánie se nachází oblast těžby cínu poblíž St Helens. Na severovýchodě státu Victoria je řada důlních oblastí poblíž Beechworthu. Hlavní koncentrace důlních map se nachází v takzvaném Zlatém trojúhelníku – v oblasti přibližně ohraničené městy Bendigo, Ballarat a St. Arnaud. Důlních map je zde příliš mnoho na to, aby šly vyjmenovat. Několik důlních map se nachází v Novém Jižním Walesu v okolí Hill Endu a Orange. Tento terén vytvořili horníci v 50.-90. letech 19. století.

Z orienťáckého pohledu lze rozlišit čtyři typy těžby zlata – útesové, rýžování v korytu, povrchové a vodním bagrem. Útesové terény jsou nejběžnější. Rýžování bylo možné pouze tam, kde byl dobrý přísun vody. Bagrování vyžadovalo ještě více vody.

Nejznámější rýžovací oblastí je Rowdy Flat poblíž Yackandandah. Obecně se má za to, že tento terén je příliš složitý na to, aby se dal čitelně zmapovat pomocí klíče pro lesní mapy. Jak obtížné je čistě běhat v takovém terénu, ukazuje video ze závodů Oceania Carnival.

• 

• 

• 

• 

Psalm Singing Gully poblíž Inglewoodu je možná nejsložitější útesovou oblastí, přičemž navigační problémy zvyšuje porost křovisky mallee. Útesy vznikly hydraulickou těžbou – odkrývkou sedimentů proudem vody, které odkryly srázy. V povrchovém typu terénu byla odstraněna celá svrchní vrstva sedimentu, čímž vznikl velmi členitý povrch. Dobrým příkladem je orientační mapa Blackwood. Vhodné terény vzniklé vodním bagrováním (angl. dredge) jsou vzácné. Nejlepší je zřejmě u obce Tarnagulla na mapě Tappit Hen. Zde se naviguje kolem asi 13 vzájemně propojených bagrovacích pánví.”

Zajímavé zlaté terény se najdou i na Novém Zélandu, v Srbsku, ve Španělsku nebo v Itálii. Za tipy díky mapařům ze skupiny Orienteering Mappers Int.

– Mapa Bannockburn na Novém Zélandu (lokace).

– Mapa Maerewhenua na Novém Zélandu (lokace).

– Mapa Babe v Srbsku (lokace).

– Mapa u Trenta v Itálii (lokace).

– Mapa Cerro del Hierro ve Španělsku (lokace).

– Mapant Las Médulas, pozůstatky starořímské těžby zlata ve Španělsku (lokace).

• 

• 

• 

• 

• 

• 

A jestli jsem nezmiňoval Skrýše, tak tedy naposledy 🙂 Závod Skrýše tentokrát bude stát za to. Jeden z posledních “zlatých” terénů. Jak píše stavitel Jirka Valeš: “Závodníky budou čekat nekonečné borovicové lesy, zlatonosné potoky, bažiny, nespočet lomečků,…” Běží se už v sobotu 11. března.

Aleš Hejna