Začíná březen a to s blížícím se jarem a sluncem znamená pro orienťáky ještě jednu zásadně dobrou zprávu: doba zimní přípravy bude brzy za námi a sezóna již každou chvíli zaklepe na dveře. Jistě každý, kdo chce letos bodovat, se tak snaží od podzimu poctivě trénovat a nabíhat kilometry, na které si pak při tvrdé klasice s radostí vzpomene. Jak ale vypadá příprava z pohledu juniorů, již mají poslední rok či dva před posunem do hlavních kategorií a na které letos čeká velké lákadlo v podobě domácího JMS? Několika jsme se zeptali!

Z odpovědí šesti juniorů jsme pak sestavili pár odstavců, které dávají obecný přehled, pod nimi pak najdete i individuální povídání o každém ze závodníků – Jiřím Dondovi, Emě Černé, Vojtěchu Oranym, Tobiasi Pekárkovi, Markétě Kodejšové a Josefu Kubečkovi.

Systém je základ

Slova, jež jistě nejsou překvapením pro nikoho. Přívlastek juniorská z kategorie nedělá automatickou procházku růžovým sadem a každý poctivě točí, co může. Jednotlivé tréninky pak nesou strukturu známou spoustě orienťáků. Od rychlostí, přes silové kopce, vytrvalost a samozřejmě i jiný pohyb mimo samotný běh – posilování, plavání. Trénink je pak rozdělen kromě týdnů na cykly/období, více či méně individuálně přizpůsobené každého cílům a možnostem.

Škola není překážkou (*)

Co všechny juniory spojuje je studium. Ať už se jedná o poslední rok před maturitou, či už jsou na vysoké škole, nikdo si nemůže dovolit podřídit tréninku úplně vše a zpravidla to chodí naopak. To ale neznamená, že by trénink nějak zanedbávali a každý si více či méně dokáže přizpůsobit čas tak, aby to dokázal – i když musí občas dojít na nějaké tréninkové kompromisy.

Nezapomenout mapu!

Běhání nás v orienťáku samozřejmě dostane jen část cesty k úspěchu a vypilovat mapovou techniku je pro juniory naprosto zásadní. Ať už se jedná o soustředění samotného JRD, oddílů a oblastních SCM, zimní ligy či alternativní metody (Running wild, Virtual-O), plus další čas s mapovou teorií, tahle polovina orientačního běhu není nikým podceňována.

Neduhům se vyhnout nedá

Méně šťastnou realitou aktivního sportu, která někdy potkala všechny orienťáky, jsou různé problémy, jež člověka na kratší či delší dobu vyřadí z tréninku. V zimě se pak tradičně jedná o nemoci, které kromě největších šťastlivců skolí na chvíli snad každého. Tréninkový plán je tomu pak potřeba upravit, místy zpomalit, a podobně.

Tréninkové medailonky

Jiří Donda

Loňský mistr světa na štafetách, letos na domácí půdě také doufá v úspěchy. Přípravu tak směřuje přímo k nominačním závodům a JWOCu na začátku července. Z celkového pohledu, trénujíc pod reprezentantem Danem Vandasem, má tréninkový rok rozdělen na tři období. První trvá od listopadu do února, jeho cílem je hlavně postavit solidní základnu pro další trénink. ,,Běhám vytrvalosti a dlouhá tempa v nižších intenzitách, na mapu a orienťák si mimo soustředění ani nesáhnu.” Další etapy jsou ještě na obzoru – ,,V druhé etapě od února do cca května zařazuju kratší a intenzivnější opakování. Je to takový přechod mezi objemy a závodní formou. Taky začínám s mapovou přípravou, většinou na jarních soustředěních.” Se samotným závoděním pak přijde etapa poslední, doladění závodní formy fyzicky, krátkými opakováními ve vysokých intenzitách, i mapově. ,,A psychicky se s časovým předstihem připravuju, až TO přijde.”

Ema Černá

Loni i předloni na podzim účastnice JMS, letos příprava nezačala úplně ideálně. ,,Začátek nového tréninkového období jsem strávila skákáním z jedné nemoci do druhé, korunku všemu pak nasadila angína a tréninkáč se mi tedy místo naběhanými kilometry začal plnit červenými políčky.” Podobný příběh ale zažila i loni a tak se rozhodla neopakovat chyby a místo toho začít postupně, s cílem propracovat se k lepšímu tréninku. ,,První týdny byly ve znamení dlouhých procházek a volných klusů, postupně jsem začala navyšovat délku, zařadila silový trénink a teprve až tak v polovině února jsem se pustila do trochu rychlejších tréninků.” To poznamenalo i návrat k mapě, který přišel se soustředěním ve Španělsku a nebyl úplně nejlehčí. Hlavu ale nevěší. ,,Upřímně řečeno, mám na čem pracovat. Na druhou stranu, sezóna nezačíná zítra, čas na zlepšení je a mně se zdá, že teď jde vše správným směrem. Tak uvidíme.”

Vojtěch Orany
Loňský podzim zazářil s dvěma bronzovými umístěními a dvěma dalšími finiši na velké bedně, do letoška tak vstupuje jako sledovaný reprezentačním družstvem. Letošní sezónu by chtěl okořenit kromě dalších úspěchů na domácí půdě i účastí na nějaké mezinárodní akci, ať samotný JWOC nebo pozdější JEC. Tréninkově k tomu má našlápnuto dobře, zimou se probíjí bez výraznějších zdravotních problémů. Systém má postavený na pravidelném běhání v různých intenzitách, profilech a délkách, kromě běhání ale bere jako důležitý i další pohyb. ,,Snažím se o to, abych měl v tréninku co největší pestrost. Jeden den mám od běhaní pauzičku, to chodím do tělocvičny, kde hrajeme basket, fotbálek nebo třeba florbal. Člověk se tam dobře vyblbne a někdy je to fakt záhul.” Menší štěstí má ale v tréninku s mapou, neboť jeho domácí region je sužován kůrovcovou kalamitou. I přesto nezahálí a dokazuje, že když je vůle, je i cesta. ,,Mapu trénuji spíš online. Postupy na Liveloxu, mapová teorie, hra na 3drerunu (RunningWild, hodně doporučuju!!). Když je možnost, tak samozřejmě vyjedu na nějaký sousko nebo zimní ligu.”

Tobias Pekárek

Loni ještě dorostenec, ŽA zakončil na krásném 10. místě, nyní prvním rokem junior. Cílem jsou pro něj jsou samozřejmě domácí mistrovství a áčkové závody, zároveň i nominačky na JWOC. Tréninky má rozdělené do známých čtyřtýdenních cyklů, kdy se dává důraz jak na sílu a rychlost, tak vytrvalost. Přes týden pak především ty první – na dráze, fartleky, kopce.., oproti tomu o víkendu pak dva delší běhy. ,,Běhám tak kolem 60-80 km týdně.” To vše pravidelně prokládá na soustředěních a dalších akcích, například i se severským klubem. ,,Úvodko máme běžecké vždycky celá oblast začátkem prosince, po novém roce jsme byli v Šaštíně a  pak jsem byl ve Španělsku, v březnu budeme mít tradiční oblastní soustředění ve Slovinsku a na Velikonoce jedu ještě na první závody Swedish League.”

Markéta Kodejšová

Na prvním místě lobák, její trénink tomu samozřejmě odpovídá. ,,Moje zima jakožto lobáka vypadá dost jednolitě. Snažím se samozřejmě co nejvíc lyžovat i přesto, že bydlím v Praze. Pražáci a lyžaři? To nejde moc dohromady, ale já zastávám názoru, že když se chce, tak všechno jde.” S lyžováním začala už na podzim v Livignu, zimu pak tráví, když čas dovolí, na Bedřichově. Lyžařská příprava pak samozřejmě vypadá jinak, než ta pěší, prim tu hrají běžecké imitace, kolečkové lyže (když už není sníh) a hodně posilování. S mapou je to ale pro LOB náročnější. ,,Mapová příprava je dosti složitá, během přípravy na závody se moc kvalitních lobů nezvládá uspořádat, takže se to snažím kompenzovat například O-400, kdy běhám po lese s holemi a snažím se zapamatovat si kontroly na lobácké mapě a pak je zakresluji či trénuju pamatování odboček.”  Pomyslnou třešničkou na dortu a odměnou za přežití tréninku v Praze je pak samozřejmě to pravé lyžování. ,,proto se na něj vždy těším a dávám do něj všechno. Doufám tedy, že naježděné objemy se mi nehodily jenom do zimní sezóny, ale využiji je i v té jarní orienťácké.”

Josef Kubeček

Loni třetí v ŽB-Čechy, letos bude závodit v žebříčku A a poctivě trénuje, aby dosáhl k co nejlepším výsledkům. ,,Letošní zimní období je pro mě vlastně první, kdy se nějak více soustředím na to, aby můj trénink dával smysl. Z toho plyne, že nemám moc zkušeností a jelikož si skoro všechny tréninky řídím sám, tak to podle toho taky někdy vypadá.” S tímto úkolem se ale, i přes boj s prvákem na VŠ, vypořádává dobře. Trénování nezlehčuje ani rovina a absence lesů Hané, na které leží Olomouc, kde studuje. ,,Naštěstí jsem se dostal k olomouckým orienťákům a stíhám alespoň jednou týdně dráhu.” Víkendy v domácích kopcích jsou pak odměnou. Přes zimu se vypořádal s několika zdravotními problémy, které ale nikdy nebyly úplně vyřazující. ,,Za celou dobu zimní přípravy jsem byl dvakrát nemocnej, což mě vlastně nepřekvapuje, protože objemy, který týdně běhám jsem nikdy dřív neměl a můžu být rád, že jsem všechno vyležel během tří, čtyř dnů. Někdy kolem Vánoc jsem měl problémy s holenním svalem, a protože si nedám říct, tak jsem to trochu přechodil, a nakonec jsem na tejden vypadnul a nemohl běhat. Od tý doby ale jedu tak jak bych si představoval.” V tréninku si ale alespoň nějaký systém našel a i mapu, ke které se jinak nedostane, se snaží poladit občasnou účastí na zimních ligách. ,,A vzhledem k tomu, že je ještě nějaký čas do prvních závodů, tak těch pár týdnů hodlám využít, a ještě nějaký ty objemy naběhat, pokud škola a tělo dovolí.”

Sečteno a podtrženo…

..se na nadcházející sezónu všichni poctivě připravují a kdo aspoň trochu může, nezahálí. Tak snad to inspirovalo i tebe čtenáři, k tomu se zvednout a naběhat ještě před nočákem pár pořádných tréninků!