Přibližně měsíc po návratu z Polska opět balíme kola, dresy a vůbec všecko a vyrážíme ob jednu zemi dál do Lotyšska. Tentokrát většina letmo. Těšíme se na závody v pěkném terénu a vše nasvědčuje tomu, že i s dobrou organizací. Je to “jen” světový pohár, a tak je celá akce zkrácena na minimum aby nikdo moc nemusel ukrajovat z dovolené. V Lotyšském Smiltene se sjíždíme ve čtvrtek kolem deváté večer a první závod nás čeká hned zítra odpoledne. Protože jsme dost severně a světlo je tu dlouho do noci, pár nedočkavců ještě rychle vyráží zkouknout nedalekou modelovou mapu, někdo jede jen tak protočit nohy. Večeře, alberting a spát, zítra je sprint.

Tým se oproti Polsku lehce omladil. Některé stálé týmové hvězdy si brousí zuby až na MS a protože je to nejen světový pohár, ale i MS kategorie U23, o jednoho člena se rozšířila mladší část výpravy. V Ženách nastupují: Valerie Kamererová, Romana Škodová, Vendula Musilová, Rozálie Kuchařová (U23), Lucie Nedomlelová (U23). V mužích nastupují: Vojtěch Ludvík, Kryštof Bogar, Vojtěch Stránský, Martin Kanta, Jan Hašek, Matyáš Ludvík a Jan Moravec (U23).

V pátek v 13:30 se všichni setkáváme v karanténě. Tradičně vytahujeme vařič, moka konvičku a, zatímco členové týmu postupně vyráží na trať, pro udržení pohody rozjíždíme kávičky. Karanténa na atletickém ovále je perfektně vybavená včetně krytých míst na tribuně a oválem k rozjíždění. Protože organizátoři zvolili přilehlý terén pro všechny závody, budeme tu vysedávat ještě dvakrát. Počasí je příjemné, až lehce chladné, ale déšť se nám vyhýbá. Sprint je převážně parkový s občasným vjezdem mezi budovy. Stavbě se nedá nic vytknout. Terén je využit pěkně a povolená jízda všude nabízí zajímavé volby. Místo pro chybování se taky najde a z českého týmu se nějaké té chybě nikdo nevyhnul. Nejlépe se umístil Vojta Ludvík na 6. pozici. V U23 se nejlépe umístila Lucie Nedomlelová na 7. místě.

Sobota přináší Long. Terén je vybrán velmi pěkně. Převýšení 500 m pro Muže a 380 m pro ženy není velké, ale střádá se prudkými výjezdy po zalesněných písečných dunách prokládaných rovinatými úseky. Borovicový les s měkoučkou mechovou podložkou a borůvčím nenabízí tolik možností k ježdění lesem jako nedávno v Polsku, ale dá se využít. Tratě jsou pěkné. Kontroly v komplikovanější části terénu nutí k výrazným změnám tempa oproti dlouhým rovinatým přejezdům mezi “hnízdy”. Členitý reliéf s kombinací kopečků a negativních tvarů je těžké z mapy vyčíst i na gauči, natož z třesoucího se mapníku. Někdy se to dá vyřešit objížděčkou celé komplikované oblasti. S blížícím se cílem mnohé zaskakuje podlouhlé jezero, které se musí dlouze objíždět, pokud nejste jeden ze dvou odvážlivců, co volí fikačku zkrz bažinu. Ano jeden z nich je Kryštof Bogar. Za jezerem čeká ještě bermudský trojúhelník kde není k nalezení zmapovaná tečka a spusta závodníků tam ztrácí celé minuty marným hledáním a broděním bažinou. No jo, chybička se přecijen vloudila a pro zítra už budeme vědět. V celkových výsledcích opět nejvýše dosáhl Vojta Ludvík uzavřením TOP 6. Medaile se zablyštila na krku Rozálie Kuchařové v U23 – ta se krásným výkonem vyšvihla na 2 místo. Lucie Nedomlelová jí sekunduje z 5. pozice.

Mixové štafety, dá se říct již tradičně, v neděli zakončují šampionát. Terén již známe z předchozího dne, tak není čeho se bát. Anebo je? Startují ženy. Dva týmy letos porušili tradici a tak se na úvodním 600m dlouhém úseku snaží mezi děvčaty proskočit na přední pozice Rakušan s Polákem. Český tým nasazuje hned 4 štafety z toho jednu s dvěmi ženami. Menší karambol v úvodu závodu lehce zdržuje CZE1 a 2 a čelo závodu ujíždí v dál. Farsty jsou poměrně dost rozdílné, což je u mixových štafet téma k diskusi. Ale děvčata bojují dál a dojíždí na 16, 17, 22 a 30 pozici 8-11 minut za čelem závodu 6-9 minut za první ženou. Hoši mají v lese co na práci. Na druhých úsecích se skokanem stal Jan Hašek, který své štafetě stáhnul 12 míst. Vojta Ludvík CZE1 pozici udržel. Předává Kryštofovi a ten zapíná svoje turbo. Tratí projíždí v nejrychlejším čase a na finishi bojuje se štafetou Švýcarska a Estonska. Cílem projíždí z této trojice první na 7. pozici, 6. v redukovaném pořadí. Závod poprvé ovládla Litevská štafeta. 

Tím to můžeme uzavřít. Po vyhlášku nakládáme kola a vyrážíme štandopede domu. Po dlouhé době odjíždíme bez elitní medaile, ale s radostí z dobře uspořádaných závodů v pěkných terénech. Lotyšští pořadatelé zvládli premiéru velmi dobře, a tak můžeme jen doufat, že se zase brzy něčeho chopí. Musíme si tady vyřídit pár účtů.