Závod Czech O-Tour hned zkraje roku, navíc přímo v Praze, kde žiju, a navíc na ještě tak unikátním místě, jakým je trojská ZOO. Naprosto jednoznačný důvod, proč se hned na startu přihlášek přihlásit a poté se těšit na krásný zážitek. A nyní, 10 dní po závodě, ho vám chci představit ze svého pohledu.

Je neděle, těsně po osmé hodině ráno a vstávám z postele. Hned se tak projevuje výhoda možnosti volby startovního času v aplikaci, kdy si volím čas těsně po půl jedenácté, což je čas, kdy je možné se dostatečně vyspat, ale stále je to poměrně brzy na to, aby zbylo dostatek času na prohlídku ZOO. Rovnou se převlékám do běhacího a těsně po deváté hodině odcházím z domova a jdu pár set metrů na vlak, kterým jsem za 15 minut na Hlavním nádraží. Odtud stačí jet tři stanice metrem na další vlakové nádraží, a to holešovické, a odtamtud již je ZOO vzdálena pouhých pár minut autobusem. Při jízdě autobusem jsem si navíc vzpomněl na doby, kdy jsem do této oblasti jezdil na středeční závody Pražského poháru žactva, které jsem běžel například v přilehlé botanické zahradě či v nádherném zámeckém parku. Dnes ale jedu na závod do ZOO, takže po pár minutách jízdy vystupuji přímo tam. Absolvovat celou cestu na závod městskou hromadnou dopravou, kterou mám ve velké oblibě, navíc v poměrně krátkém čase, naprosto potěší.

Hned za zastávkou se nachází prezentace, kterou musím projít. Průchod je ovšem velmi rychlý, stačí vložit čip do jednotky a hned dostávám vstupenku pro průchod turniketem do ZOO a pásku pro možnost uložit si batoh v úschovně. Poté projdu vstupem, chvíli se rozhlížím v cílovém prostoru a poté si již dávám batoh do úschovny, jelikož se blíží můj startovní čas. Již vyrážím na start, když zjišťuji nečekanou věc – kolem krku mám stále svá oblíbená sluchátka, a tak se vracím do úschovny a do batohu sluchátka přidávám. Poté se již opravdu vydávám na start, kde jsou pohodlnou schůzí za pár minut, a v 10:38 se vydávám na svoji trať H21B. Trať je to poměrně jednoduchá, má tři pasáže, kde jsou kontroly rychle za sebou, mezi těmito pasážemi jsou dva dlouhé postupy, o kterých je nutné trochu přemýšlet. První z těchto postupů vede do kopce, druhý naopak z kopce, přičemž během sbíhání dolů je nádherný výlet na celou Prahu. Zvířata jsem moc neviděl, ovšem během závodu bylo nutné spíše se soustředit na to, jestli dobře běžím, než na zvířata, na to sloužila možnost projít si ZOO po doběhu.

Po doběhu se tedy převléknu a hned vyrážím na prohlídku ZOO. Prohlédl jsem si několik pavilonů, ovšem jelikož v ZOO jsem byl po ne zas tak dlouhé době (dvakrát jsem zde byl na konci školního roku se svojí třídou, když jsem chodil na střední školu), tak jsem nemusel vidět úplně každé místo. Nejvíce se mi líbilo Údolí slonů, Indonéská džungle a pavilon s gorilami. Při procházce jsem potkával kamarády, kteří měli závod taky za sebou, a trochu jsme si povídali. A taky jsem si všiml toho, že do některých pěkných míst vedly delší pánské tratě, a tak jsem si řekl, že jsem se mohl přihlásit do Áček, které nebyly o moc delší. Poté, co jsem se vrátil do centra závodů, jsem se ještě vyfotil ve fotokoutku a chvíli jsem si pokecal s „Matějíčkem“, tedy mým šéfem z redakce a zároveň novým šéfem celého O-Tour seriálu. Poté jsem již odjel k sobě domů a už se můžu těšit na další sprintové zážitky s O-Tour, které proběhnou za dva měsíce v Žacléři, a tam se asi už přihlásím do těch Áček.