Někdy v červnu jsme se rozhodli, že se vypravíme na Orienteering Adventure (OA). Terén Ostaše? Wow! Jediná pořádná zmapovaná stolová hora v Česku plná skal a kamenů a navíc 5 etap na programu. Jedeme! Sice zaúřadoval kůrovec a centrum i tratě se nakonec přesunuly k Teplicím nad Metují do již známých pískovcových terénů, i tak to stálo za to.
Na Teplicko(-Adršpašsko) jsme se vypravili už o pár dní dříve, abychom trochu nasáli atmosféru. Počasí sice moc nepřálo, ale vždycky se to nějak vybralo, a tak jsme první den zvládli etapu Inov-8 Trailtour na Broumovsku i druhý den výlet po Adršpachu a tamějších skalních městech. Večer již následoval prolog celého Orienteering Adventure, kde jsme si s klukama v závodě v řece Metuji vyběhli první místo, fajn předzávodní rozběhání.
1. etapa – Jdeme na to
Běžím jednadvacítky áčka, tak snad mě soupeři moc nesedřou, i když naštěstí konkurence vypadá podle startovky přívětivě. Cestou na start už vidím hustníkem probíhat nějaké spoluběžce, parametry 4,4 km a 95 metrů převýšení, to by mohla být rychlovka. Na startu mapa do ruky a jde se na to. Mapa je nějaká plastová, neroztrhne se, nerozmočí, ale trochu špatně se skládá a šustí, ale prý “lepší jak pretex”. Začátek celkem naskakuje, “hlavně si to hlídat,” říkám si. Naskakuje velká chyba na pětku, když v zarostlém nemůžu najít správný srázek, ale pak už to zase jde. Uf, přes údolí, přes údolí, přes údolí a pak už konečně cíl. Výkon fajn, 4. místo a ztráta ani ne 4 minutky. Ale převýšení 200 metrů je o trochu vyšší, než v popisech…
2. etapa – Kdyby takové sprinty byly ve městech
První sprint, “lesní”. Je to jasné, poběží se v jižní části první etapy – brutální kopce, srázy a rozeseté kamení. Dát si pozor na měřítko, je to čtyřka, tak hlavně nepřebíhat kontroly. Za mnou startuje Vask (Václav Komanec), ten byl na E1 druhý, musím to pálit. Když vidím trať, pocity jsou smíšené. Kontroly po 100 metrech, ťukačka a drobná mapařinka, ale do těch brutálních kopců se srázy nejdeme. No nevadí, kontroly naskakují, pár kopečků štípe, ale jde se dál. Po vyčtení zjišťuji, že se to povedlo, s Vaskem jsme ještě na sběrce měli stejný mezičas, ale dvě vteřinky do cíle hrály v můj prospěch. Bereme první a druhé místo a libujeme si, že takové rychlé sprintíky v kamení bychom uvítali častěji.
3. etapa – Ojoj, skály přicházejí
Druhý den závodů a další dvě etapy, tentokrát skalní sprinty. Extrémně členitý terén, promapovaný každý průchod, každý kámen. Mapová lahůdka pro skalní nadšence. Začátek vypadá lehce, ale dalo se zazmatkovat. Na čtyřku vydělali obíhači po cestě, moje přímá varianta se opravdu nevyplatila a každá vyběhnutá vrstevnice navíc byla znát. Velká chyba na pětku, kde hledám kontrolu dřív a místo podle skal se orientuju podle pletiva od plotu, které je v mapě jen částečně. No nic, dál to jde, potrápí ještě zahnutý průchod na K13 a nenaskakuje ani K17. Ale jinak luxus, výkon je však potřeba odpoledne zlepšit.
4. etapa – Teď už jako doma
Na čtvrté etapě mám o motivaci opět postaráno, za mnou jde Olaf (Tomáš Dlabaja), který je nakonec celkovým vítězem OA. Běžím, co to dá a první kontroly hlídám. Terén je zase o trošku přísnější a rozklíčovat klikaté hřbety a průchody mezi skalami chce opravdovou pečlivost. To se nedaří poprvé na K10, kde hledám konec průchodu a vedlejší skály a při odběhu již Olafa vidím. Na K15 prolézám tunýlkem ke kontrole a směle tápajícímu kamarádovi říkám, že asi moc neví, kde je. Karma mi to vrátila hned na další kontrolu, před kterou těsně uhýbám, nezvládám dohledávku a Olaf mě předbíhá a utíká. Volba na poslední shluk kontrol je zapeklitá, ale vyhrává touha ušetřit si vrstevnice a údolí oběhnout.
5. etapa – Dostihy a sázky
Hendikepový start jsou vždy tak trochu dostihy a sázky, kdo koho seběhne, kdo se urve ve finiši nebo kdo potají orazí kontrolu a uteče soupeřům. V H21A se po odstoupení vedoucího Vaska z poslední etapy otevřel souboj o medaile (čti “diplomy”). Standardně dobrými výkony si první dvě místa zajistili turnovští Tomáš Dlabaja a Kuba Dragowski, ale o 3. až 8. místo se svedl pořádný závod. Já jsem startoval z 6. pozice, přede mnou v minutě dva další koně, průběžně třetí ještě asi o minutku vpřed. Za mnou další dva ve dvou minutách. Taktika je jasná, jít pilu od začátku na záda ostatním a lehce to hlídat. Soupeři mírně chybují a na čtyřce už je skupina od 3. až 6. místo pospolu. Kdo by to byl řekl, že rozhodující postup přijde již vzápětí. Spolu s Martinem Melišíkem jdeme traverz až pod kontrolu a před ní vylézáme mezi skalami vzhůru. Ostatní vybíhají dřív a stoupají tak metry navíc. Daří se mi lépe dohledávka, na šestce jsme ještě spolu, ale rychle sbíhám do tmavě zeleného a od té doby sólozávod. Ťukačky a obíhačky, rovinka, taková Vysočina. V cíli radostné třetí místo a spokojenost s pohodovými závody Orienteering Adventure.
0 komentářù