V Áčkovém žebříčku je sice až druhá a na shromaždišti byste ji snadno přehlédli, ale i přesto má autorka dnešního Sloupku reprezentanta, Viki Škáchová, na svém kontě letos už 3 dorostenecké medaile republikové (2x stříbro, 1x zlato) a 2 evropské (1x stříbro, 1x zlato). Je to velká vyznavačka především lesních terénů (i když se jí daří i v jiných) a dnes nám ve svém sloupku krátce přiblíží, proč tomu tak je a jak hodnotí svoje letošní zahraniční lesní zkušenosti.

Orientační běh je pro mě úžasný koncept spojení sportu a abstraktního myšlení, kdy je třeba analyzovat rychlost, délku tratě a překážky na daném postupu. Orienťák se přesto, v mém pohledu, od této představy vzdaluje a více se stále upíná na sprintové disciplíny, pro něž, bohužel, Česká republika nenabízí žádné velké množství zajímavých terénů. Jako běžec nepříliš rychlý, a o to méně na sprinty vhodný, se spíše přikláním k lesním tratím, kde pro mě představuje výzvu jak technická, tak fyzická náročnost tratě.

Tento rok jsem měla možnost vyzkoušet si rozdílné cizokrajné prostory s různou mapovou generalizací a stylem mapování, které už samy o sobě poskytují zajímavý pohled na jednotlivá místa. Švédský terén byl zvolený pro O-ringen velmi členitý a vyžadoval vysokou preciznost, ale přestože jsem se nevyvarovala některých chyb, tak mě mrzela převaha snazších postupů pro naši kategorii, pro které si, obzvláště v rámci tréninku, do Skandinávie nejezdím. O to víc mně nadchly norské lesy, kam jsme zavítali s naším TSMkem. Maďarsko pro mě bylo velkým otazníkem. Byla nesnesitelná vedra a neprostupné porosty s náročným převýšením mě zpočátku velmi odradily, přesto jsem se po pár trénincích na závody zase těšila.

Poslední letošní zahraniční zkušeností bylo Polsko. Nevím, jestli to bylo terénem nebo sněhovou situací, ale les mi připadal překrásný. Sníh posunul obtížnost závodu o laťku výš – nejen, že bylo nutné vynaložit více síly pro pohyb vpřed, ale jednotlivé prvky terénu do sebe splývaly. Také ráda upozorňuji na regulérnost závodu, kdy například při štafetách byly v lese komunikace o velikosti rychlostních silnic a dálnic.

S koncem sezóny se už zase těším na tu nastávající, jelikož si vedu ‚filozofii‘, že orienťák mě těší, když předvedu výkon, se kterým jsem spokojená, a umístění je faktor, který mě případně potěší až po závodě. Nejsem závislá na dobrých výsledcích v tabulkách nebo žebříčcích, přestože mi ukazují‚ kam jsem se během tréninku posunula, motivují mě mé chyby, dojmy z tratě a atmosféra závodů.

Viki Škáchová