Tradiční páteční reprezentační sloupek má pod taktovkou Vendula Horčičková. Čekali byste bilancování uplynulé sezóny? Nebo naopak plány do té nadcházející? Ale kdeže, dnešním poselstvím bude přítomnost!

Mezi reprezentanty oblíbený úkol připadl tento týden na mě. Napsat sloupek. Ale o čem, když se tento rok z orienťáckého hlediska téměř nic nedělo? Jaképak bilancování po sezóně… Navíc je zřejmé, že originalitou ani aktuálností bych se svým shrnutím jen těžko mohla porovnávat s povedeným sloupkem Křivdiče z minulého týdne.

Že bych se raději dívala do budoucnosti? Jenže jedna z věcí, kterou jsem sI z letoška odnesla, byla neplánovat. Nebo spíš snažit se neplánovat. Všechno se měnilo tak náhle a rychle, že se zkrátka nevyplatilo si nic namýšlet. Přitom já mám plánování tak ráda! Všechny závody a soustředění si dát pěkně do kalendáře na rok dopředu. Mezi to nacpat další důležité akce, s kamarády, s rodinou. A pak už se těšit. Akce za akcí, rok plyne a člověk ani neví jak.

Loni touto dobou jsem si sedla a, stejně jako posledních deset let (? páni to to letí!), jsem si malovala, jaký bude rok 2020, co všechno si oběhám a jak to bude super. Realita úplně jinde, o tom se nemusíme bavit. Co dělám letos? Nakonec něco podobného, zvyk je železná košile. Sumarizuji si v hlavě, co se letos dělo, co se mi podařilo, co naopak ne a proč se to tak dělo. A že je co rozebírat, těch málo závodů, co bylo, nepřineslo úplně zářné výsledky. Zase se dívám na kalendář roku 2021 a črtám si, co by se mohlo dít. To „by“ je ten velký rozdíl. Uvědomuji si, že je to jeden z možných scénářů. Neupínám se na něj. S pokorou přijímám dění kolem sebe a učím se mít radost z jiných věcí, než je plný diář OB akcí.  A snažím se zůstat flexibilní. Ostatně schopnost přizpůsobovat se a reagovat na rychlé změny je základ orienťáku, ne? ?

Jistota, která zůstává, je přítomnost. Žít přítomností. Klišé? Možná jo, ale co na tom, když je funkční. Vidět smysl ve svých každodenních činnostech, mít radost z maličkostí. Lehko se to říká, hůř dělá. Taky pořád hledám a objevuji. Ale třeba to trénování v přírodě, na tom našem stále otevřeném lesním hřišti, je pro mě neustálou radostí. Co na tom, že budoucnost je a cíle v ní jsou možná teď trochu mlhavé. Nebo ne? #woc2021 ?

Užívejte života a udržuje si zdraví, fyzické i psychické. A jak říká Bandaska, na louce čau.

Venda Horčičková