Na poslední srpnový páteční sloupek reprezentanta přiletěla O-News.cz odpověď až z norského Haldenu, kde žije dlouholetá česká reprezentantka Vendula Haldin (Klechová) se svou rodinou. Milí čtenáři, hoďte před odpolední první etapou PPček nohy na stůl a přečtěte si, jak se vlastně Vendula dostala do Norska, co si představit pod psychomotorickou fyzioterapií nebo co Vendule dal orientační běh na světové TOP úrovni…..

Jak se to vlastně přihodí, že Češka s Finem žijí v Norsku?
Oba jsme s Matsem (manžel Venduly, finský medailista z MS v OB Mats Haldin – pozn. red.) přišli do Haldenu za orienťákem. Seznámili jsme se tu a máme tady společné kamarády, hodně z nich jsou taky ”přistěhovaní” orienťáci z jiných částí Norska nebo z jiných státu. Orienťák, lyžovaní, chození po horách máme oba v srdci, a tak se nám tu v Norsku, na neutrální půdě, moc líbí. Máme spolu tři děti, všechny mají finské a české občanství, tak uvidíme, co si vyberou, až budou velké a jestli je bude sport bavit a jestli zdědily ty správné geny. Zatím to vypadá nadějně (smích – pozn. red.)

Vendula s rodinou doma v Norsku Foto: archiv Venduly Haldin

Jaké byly Tvé začátky na Severu?
Do Haldenu jsem se stěhovala před 12,5 roky. S pár kufry a příslibem  práce fyzioterapeuta v orienťáckém klubu. Začátek ve Skandinávii byl jako pohádka: ty možnosti tréninku, super příroda, noví lidé, super motivace. To vydrželo celou první zimu až do Tiomily, pak přišly nemoci a zranění, byla jsem trochu vyhořelá. Vybila jsem se právě v tu zimu a na jaře. Pak potřebovalo tělo oraz. Bylo o tom se tu zabydlet a k tomu nestačí jen trocha práce v oddíle a podpora rodičů. Musela jsem se naučit jazyk, poznat norský systém ohledně práce, studia, bydlení atd. Trvalo to zhruba 3 roky, než se všechno tak nějak ustálilo a všechno co v životě člověk potřebuje si sedlo. Určitě je to sen hodně orienťáků, pobýt chvíli na Severu. Zvlášť když za dva roky je zase MS pár kilometrů od Haldenu. Tak kdyby to někdo z ČR chtěl zkusit, ať se ozve. Nic ale neslibuju, člověk se musí připravit na to, že to všecko něco stoji (nejen finančně), ale stoji to za to.

Můžeš Váš život v Haldenu (městě i oddíle) trochu popsat našim čtenářům?
Máme tu krásné zázemí, oddílem a orienťákem žijeme. Na organizovaných klubových trénincích  teď moc nejsme, ale pomáháme organizovat norské mistrovství (stavíme tratě na štafety) a Mats pomáhá ještě organizovat soustředěni/závody. Oba tu máme dobrou práci. Já dělám v nemocnici a pro klub. Vystudovala jsem fyzioterapii v Česku a tady si udělala ještě specializaci v psychomotorické fyzioterapii. To mě hodně otevřelo oči a pomáhá mi to v práci s lidmi.

Druhé místo na Jukole 2013, zleva Vendula Haldin, Anne Margrethe Hausken Nordberg, Mari Fasting a další česká reprezentantka Eva Juřeníková Foto: OPN.no

Co si pod psychomotorickou fyzioterapií máme vůbec představit?
Je to o celkovém pohledu na člověka a o tom předat sportovcům vědomosti o svém těle, aby se mu naučili naslouchat. Aby věděli co dělat, když je něco bolí, jak předcházet zraněním, jak na sobě pracovat a proč ne jen po fyzické ale i po psychické stránce. Když jim navrhnu cviky, tak se je snažím naučit, aby si sami zvolili kolikrát a jak často, aby komunikovali se svým tělem každý den. Aby se naučili ptát sami sebe a našli tu správnou odpověď, kterou neznám já, ta je ukryta v jejich těle. Taky se díváme na celkovou zátěž ne jen trénování, ale taky to jestli člověk pracuje/studuje a jaké je to bydlet v cizí zemi a potýkat se s místními zvyklostmi/rozdíly, jaké má člověk sebevědomí, co ho trápí, atd. Jak říkat NE, protože když člověk absolvuje všecky tréninky, co oddíl nabízí a všecky “lákadla” co terén nabízí. Jde do toho vždycky o trochu rychleji, než je psáno…. Jak být pozitivní v každodenním životě, vidět ne jen své chyby, ale i přednosti a pochválit se za ně. Že se člověk nemusí snažit zalíbit všem okolo, protože se mu to stejně nikdy nepodaří. Jak regenerovat, odpočívat, radovat se. Čerpám ze zkušeností, co mi dal  život, práce, knížky, sport. Tahle práce mě vždycky bavila a pomáhat lidem je tak nějak ve mně. Určitě to nebylo vždycky ideální, když jsem sama běhala, protože místo abych si ušetřila energii a starost o sebe, rozdávala jsem ji kolem.

MS 2013 ve finském Vuokatti, Foto: WorldofO.com

Co Ti orienťák na vrcholové úrovni dal?
Vážím si toho, že jsem mohla dlouho reprezentovat CR v orienťáku. Poznala jsem spoustu zajímavých lidi, dalo mi to do života vytrvalost, silu do nepříznivých dní, spoustu radosti, nezapomenutelných zážitků, zkušeností do života a tohle všecko se snažím předávat dál, svým dětem a lidem, kteří přijdou ke mně jako fyzioterapeutce. Uvidíme, jestli se vrhnu na trenéřinu, až mi odrostou děti.

Orienťák  je porad sport na amatérské úrovni. Není hodně orienťáků ve světě, kteří mají svůj tým (trenér, psycholog, fyzioterapeut, kuchař, masér, řidič, technicky trenér atd.) Všichni se snaží, jak nejlíp můžou. Nikdo není perfektní, všichni děláme chyby a jen někdo to dotáhne až na vrchol.

Vendula Haldin

Úvodní foto/courtesy WorldofO.com