Naši reprezentanti jsou právě rozlítaní po celém světě, zúročují dlouholetou dřinu a běhají na vrcholných závodech. Čtenáři O-News.cz ovšem netrpělivě čekají na tradiční páteční sloupek reprezentanta. Co s tím? Máme přeci v záloze “staré bardy”, kteří mají za sebou minimálně stejné množství zkušeností, úspěchů, proher, medailí a natrénovaných kilometrů jako jejich současníci! Proto jsme pro Vás připravili letní sérii pátečních sloupků, kde jsme oslovili naše bývalé úspěšné reprezentanty.

A hned první sloupek bude velmi zajímavý. Jak reaguje mistr světa v OB ve štafetách 2012, Tomáš Dlabaja, když se řekne….

• 5 let od švýcarského zlata

Samozřejmě, samotný den, kdy se to stalo, je nádherná vzpomínka, ale mnohem raději nad tím přemýšlím jako o logickém vyústění celé kariéry – roky dřiny, stovky porážek a  neustále hledání, jak to příště udělat lépe. Byla to hrozně dlouhá cesta na vrchol, ale moc si ji cením, hodně mě naučila. Nevím, jak vidí zákulisí tohoto zlatého úspěchu Bet nebo Šéďa, ale já měl pocit, že ten den jsme byli přesně tak hladoví po úspěchu, motivovaní a zkušení, jak bylo optimálně potřeba. A v ten den to žádný jiný tým na světě nedokázal lépe než my.

Najít tu správnou hladinu těchto maličkostí je velká alchymie. S trenéry a psychology se o tom diskutuje opakovaně a jsou dny, kdy se to sportovcům podaří více nebo méně. Je zajímavé toto zkoumat i v jiných sportovních odvětvích. Recept na vítězství vlastně není teoreticky složitý, ale pak v praxi v den “D” se na startovní čáře někteří podělají strachy a nebo do toho vlítnou po hlavě.

Jednání jsou zajímavá. Nejen tématy, ale i složením komise – trenéři, organizátoři, bývalí vrcholoví závodnici apod. Vzájemná diskuze obohacuje. Navíc řada témat jako nový lesní mapový klíč nebo pravidla přicházejí z jiných komisí a my s nimi musíme najít shodu. Naše jednání jsou myslím věcná a odborná, ale děláme jen doporučení pro “politický” útvar, který je nad námi – tzv. Rada IOF, která rozhoduje mnohdy v rozporu s našimi doporučeními. Naše komise se potkává obvykle 4x ročně – buď osobně nebo po skypu. Velká témata jsou například: komu přidělit MS, jestli se bude MS konat každý rok, obdobně jestli bude každý rok ME, kolik bude světových pohárů, jaké disciplíny se budou běhat, jaký bude systém kvalifikací atd.

Jezdit na soustředění s mladými nadějnými orienťáky mě moc baví. Věřím, že se vzájemně obohacujeme. Já jim dám občas nějakou radu, oni mě psychicky nabíjí svým mladickým elánem. Rád s nimi běhám při tréninku – stínuji je. Takto snadno vidím jejich nedostatky a potenciál ke zlepšení a můžeme na to hned reagovat. Je to další efektivní tréninková metoda mimo přednášek a mluvení u stolu. A naštěstí mi dorostenci ještě neutíkají, takže se nevracím ze soustředění domů tak zničený jako ze závodů elity, na které už fyzicky nemám.

Občas svou spolupráci s SCM přirovnávám k autoškole. Oddíloví trenéři naučí tyto mladé závodníky řídit auto a já jim pak dávám rady, jak vyhrát rallye Monte Carlo. Čili jak co nejefektivněji běhat orienťák a zvládat i těžké terény (naše české závody je toto neučí, jsou příliš lehké a netrestají chyby a oni jsou pak nedůslední a neefektivní)

Pro zájemce jsou některé zajímavé přednášky SCM JO k dispozici zde.

Užívám si ho. Strašně mě baví běhat těžký orientační běh. Ten dřívější tréninkový dril okolo byl jen nutností. Když nebydlíš ve Skandinávii nebo nejsi profík, tak nemůžeš trénovat jen na zajímavých mapách. Takže ve Zlíně, v Brně, v Praze jsem musel naběhat kvanta kilometrů, které mě nebavily. Nyní už jezdím jen tam, kam si vyberu. Naštěstí nejen po Evropě, ale i po Česku je široká nabídka úžasný terénů i podobně zapálených lidí, jako jsem já, které baví dál rozvíjet náš sport.