Sloupek reprezentanta: Rozálie Kuchařová

od Matěj Burda | 24. 5. 2024 | LOB, MTBO, Sloupek reprezentanta

Mistrovství Evropy v MTBO v Polsku začíná již za necelý týden a v českém týmu nechybí Rozálie Kuchařová. Víte kolik let uběhlo od jejího posledního sloupku reprezentanta?

Uběhlo pár let a mám opět možnost se podělit o mé závodní zkušenosti.

Můj první článek mi vyšel už někdy na konci roku 2017, který byl pro mě dost zásadní. Bylo mi 15 let a měla jsem za sebou první mezinárodní závody v LOB a v MTBO, na které nejde zapomenout. První zkušenost, velké očekávání a následné osobní zklamání ve Finsku na MED v LOB. Pak ale vítězství ve štafetě (Králová, Kuchařová, Kubínová) na MEJ v MTBO ve Francii a 4. místo na MED v longu mě povzbudilo a namotivovalo.

V následujícím roce úspěšná obhajoba titulu na MEJ, kde jsem měla opět možnost být součástí juniorské štafety spolu s Vilmou Královou a Veronikou Grycovou, která vystřídala Verču Kubínovou (v té době už eliťačku). Obhajoba je vždy náročnější. Měly jsme ale velkou chuť to dokázat a povedlo se to! Pak další úspěchy jak v dorostenecké, tak v juniorské kategorii.

Štafetová radost (foto: archiv R. Kuchařové)

Nechci zde rozebírat všechny své osobní úspěchy a neúspěchy, které jsem za ta léta zažila, ale chtěla bych zdůraznit, že mě tyto sporty opravdu nabíjejí energií a přinášejí mi skvělá přátelství. Když mám někdy pochybnosti, vzpomínka na tyto chvíle mě vždy povzbudí a dodá mi sílu.

A když jsem byla konečně věkem v juniorské kategorii byla doba covidová. V roce 2020 jsem jela jen na JMS v LOB ve Švédsku, v MTBO byly všechny mezinárodní závody zrušeny. Tak jsem kolo „pověsila na hřebík“ a věnovala se víc lyžím. Chtěla jsem se alespoň nominovat na Zimní univerziádu ve Švýcarsku v lednu 2021, ale byla odložena z důvodu špatné situace ohledně celosvětové pandemie Covid-19. Další motivací bylo JMS v MTBO ve Finsku, jenže jsem se ho po zveřejnění termínů maturit a přijímaček na VŠ, které nám posunuli z důvodu pandemie, nemohla zúčastnit. Termíny jsem měla přesně na dobu probíhajícího JMS. Hodně mě to mrzelo. Při probíhající celodenní online výuce, přípravě na přijímačky na medicínu, jsem si uvědomila, jak mi velmi chybí pohyb, sport, který mě velice dobíjí a dělá mě šťastnou. Na kole jsem začala trénovat až někdy v červenci. Skoro roční výpadek byl hodně znát na MEJ v Portugalsku. Rok 2022 už byl úspěšnější. Bronzová medaile ze štafet a 6. místo na longu. Nejvíce mě mrzel mass start, kde jsem jela na předních místech a má taktika zmást soupeřky nevyšla. Spíš naopak. Ponaučení 🙂

V loňském roce, během mého prvního roku v elitní kategorii, jsem měla příležitost závodit na dospělém MS v Jičíně. Chtěla jsem jet závody tak, abych z nich měla dobrý pocit. Nejvíce se mi povedl mass start, ve kterém jsem si dojela pro 11.místo. Závod jsem jela celý sama, tak jsem vůbec nevěděla, jak na tom jsem. Pak následovalo MS U23 v Itálii, kde jsem dvakrát stála vedle bedny (dvě brambory). A nejvíc mě těší, že jsem pomohla smíšené štafetě (Kuchařová, Kanta, Stránský) na SP ke 2. místu.

Po úspěšném začátku letošní sezóny jsem měla velká očekávání od minulého víkendu, kdy se konaly tři závody, včetně dvou MČR. V sobotu „velký špatný“. Asi jsem byla moc přemotivovaná. Snažila jsem se tím moc netrápit a soustředit se na nový den, nový závod. A vyšlo to. Třetí místo společně s Luckou Nedomlelovou na MČR mass start, před nadcházejícím ME povzbudilo.