Nominoval se na svůj první světový pohár, zúčastnit se nemohl. Od července se na závodech neukázal. Ondřej Hlaváč živě ve sloupku reprezentanta během cesty Uppsala – Kiruna o zranění, motivaci k tréninku a životu ve Švédsku.

Zrovna sedám do nočního vlaku z Uppsaly do Kiruny a zjišťuju, že mám psát sloupek reprezentanta. Cesta trvá 15 hodin, to bych snad mohl stihnout. Tak jdeme na to.

Ondra, člen týmu nadějí. Toho už jsem ve výsledcích dlouho neviděl. Co s ním je Týjo? Jaktože vlastně neběžel na svěťácích v Idre? A jaktože nebyl na vícedenních a ani teď na áčkách nebo akádě? Nestalo se mu něco?

No, bohužel tak trochu stalo. Především jsem si přetrhal vazy v koleni. Jo a taky teď žiju v Uppsale. Vzhledem k zranění jsem si tenhle rok moc nezareprezentoval. Sice se mi podařilo nominovat na svěťáky do Idre, ale týden po nominačkách jsem na MČR blbě došlápnul a už to bylo. V červenci jsem pak byl na operaci, chvíli o berlích a od té doby se tak nějak postupně snažím dostat zpět do stavu před zraněním. Koleno je komplikovaný a trvá to prostě dlouho. Asi nemusím vysvětlovat, že přijít takhle o nominaci na první svěťák hodně zamrzí. Ale dost fňukání. Brzy jsem dostal nohu do použitelnýho stavu a přestěhoval se do Uppsaly.

A tím se všechno změnilo. Koleno má sice pořád svoje dozvuky, ale postupně začínám zase dělat věci, co mě baví. Už koncem července jsem začal běhat a plavat, v srpnu pak kolce a běhání. Sice bych se pořád měl trochu mírnit, ale už můžu dělat prakticky vše. V Uppsale jsem začal život nanovo. Kontaktní škola místo distanční, švédština/angličtina místo češtiny, novej orienťáckej kolektiv, nový městský kolo, práce za barem místo v advokátce, nová mezinárodní parta erasmáků, köttbulary místo svíčkové, polarbröd místo rohliků a Lunsen místo Holedné. Bydlíme v rodinným domku, je nás šest orienťáků (CZE, NOR, SUI), a zatím je to parádní.

Postupně prodlužuju maximum uběhnutých kilometrů (už se blížím deseti!) a znovu se utvrzuju v tom, že tuhle sezónu nemusím vnímat jako nějakou katastrofu. Vždyť přece nedělám orienťák jenom kvůli tomu, abych jel na sveťák. Dělám ho kvůli tomu, že mě baví pohyb, baví mě být mezi skvělýma lidma, trávit čas v přírodě, přemýšlet nad postupama, běhat po horách, zlepšovat se v tréninku, rubat to hustníkama nebo mít radost z dobrých výkonů. Svěťáky, další mezinárodní akce a všechny výsledky pak přijdou samy, o to se nebojím.

PS. Postupně taky rozjíždíme blog, společně s pár dalšíma orienťákama tam budeme zapisovat naše erasmový zážitky. Tak můžete naše počínání sledovat tam 😉

Ondřej Hlaváč