Ani v roce 2020 Vás neochudíme o sloupky našich reprezentantů, kteří pro vás již přes 3 roky sepisují své zážitky, názory a tréninkové tipy. A kdo tedy otevře další “sloupkovou” sezónu? Bajker Matěj Tuma, závodník Sportcentra Jičín a nyní již také velice úspěšný reprezentant. Na listopadovém ME dorostu dokázal získat zlato z longu, stříbro ze štafet a ne nadarmo vyhrál anketu ČSOS o nejlepšího dorostence MTBO. 

Jak jsem se dostal k úspěchu na MEDu :

Nevím, kde začít, tak to vezmu pěkně od začátku. K orienťáku mě přivedl můj táta v 8 letech, ten jsem běhal s radostí do 13, ale pak už to nebylo ono, a tak jsem dostal návrh zkusit MTBO. Co si tak pamatuju, můj první závod byl v Hradci Králové v roce 2015 , v tu dobu jsem měl ale OB stále na 1.místě. Zlom přišel rok na to, kdy mě běhání opravdu přestalo bavit a začal jsem se naplno věnovat MTBO, avšak těch 5 let OB mně dalo pěkný mapový základ.

V roce 2016 jsme s rodinou objeli skoro všechny závody, na kterých se mi celkem i dařilo, a tak jsem vyhrál svojí první sezonu a stal jsem se sledovaným závodníkem, což byla motivace začít něco dělat. Přes zimu jsem poprvé zkusil LOB, kde  jsem se však s lyžařema nemohl rovnat a bral jsem to spíše jako příjemnou změnu a zimní trénink s mapou. V sezoně 2017 mě jako sledovaného  pozvali na camp před 5days, kde jsem  poznal zbytek MTBO reprezentace. Závody byly výzvou, neb na 5days  jezdí závodníci i z ostatních koutů Evropy. Hodně jsem se mýlil, že umím jezdit na kole, protože jsem chlapcům z Francie viděl jen záda,to byl asi zásadní zvrat a  motivace začít opravdu trénovat. Na konci sezony  jsem dostal místo  v reprezentaci a vysokou metu – účast na  Mistrovství Evropy dorostenců. Jelikož jsem vůbec nevěděl, jak trénovat, poprosil jsem Vojtu Stránského o pomoc, který souhlasil. V zimě jsem hodně lyžoval a chodil na spinning, ale na kolo jsme se pořádně podíval až na objemovém soustřední v Andalusii, které mi dalo opravdu hodně. Na MED 2018 v Rakousku jsem odjížděl s nadějí že bych mohl být na velké bedně. Nejdříve to vypadalo bledě, ale po diskvalifikaci  finského závodníka na midllu, jsem tam opravdu stál, 6.místo a obrovská radost a motivace do dalšího roku.

Matěj Tuma v akci (foto: archiv MT)

Zimu jsem strávil během, lyžováním a trávil hodiny na trenažéru doma, mapu jsem oprášil  na pár LOBech. V březnu jsme s reprezentací odlétli za sluníčkem na Mallorcu, najezdit pár kilometrů, se sluníčkem a skvělou partou to jezdilo úplně samo. 5days v Plzni se opět vyvedly na jedničku a na tratích jsem si mohl prověřit formu svých budoucích soupeřů. Tři měsíce utekly jako voda a přede mnou byl MED. Sázel jsem na middle, stres udělal své a závod skončil pro mě  nepopulárním 4. místem.  Longu jsem moc nevěřil, ale podpora rodiny a členů týmu mi vrátila  tolik potřebné sebevědomí a tak jsem do  závodu  vyrazil naplno. Udělal  jsem pár malých chybek a tak jsem při průjezdu  cílem  ani  v medaili nevěřil. Po vyčtení čipu přišla neskutečná  radost. Ten pocit stát na nejvyšším stupínku, poslouchat českou hymnu je nezapomenutelný. Po jednodenním odpočinku přišly štafety. Na trojici Kovář, Zrník, Tuma by vsázel jen málokdo. V nelidských  podmínkách, za deště, větru se podařilo nemožné, každý z nás zajel životní závod a bylo z toho úžasné druhé místo. Sprint ten  zamrzel protože být 4. o 1 sekundu a vědět, že jsem v závodě nechal 1 minutu… jak se říká, né vždy se zadaří. Teď se ale už připravuji na přestup do juniorů a můžu jen doufat v další úspěšnou sezonu jako byla tato.

Matěj Tuma

Kromě zlata z longu přidal Matěj na MEDu i 4. místo na middlu (foto: MTBO 2019 Germany)