Výběr JRD po vedením Pavla Košárka využil velikonočního volna k tomu, aby se po delší odmlce zase sešel jako tým na reprezentačním soustředění ve Slovinsku. A právě o tomto soustředění nám ve svém Sloupku reprezentanta dnes napíše jedna z jeho účastnic, Majda Škáchová.

Ahoj, jmenuju se Majda, běhám za pražskou Kotlářku a už druhým rokem jsem členem skupiny sledovaných JRD, díky čemuž se mám i v době lockdownu fakt fajnově. Minulý týden jsem se totiž vrátila ze skvělého souska ve Slovinsku, takže místo sezení doma jsem pobíhala po krasových závrtech. Tahle a jí podobné akce mi, a troufnu si tvrdit že i ostatním, hodně pomáhají s motivací k trénování, ale i k učení a škole, protože změna prostředí je důležitá k tomu, abychom se doma z toho všeho úplně nezbláznili…znamená to ale spoustu starostí a vyšťouraných nosů navíc pro všechny zúčastněné, zejména pak realizační tým, kterému jsem za to moc vděčná.

Koncem března jsme tedy vzali čáru směr městečko Divača a týden jsem si užívali nedaleko moře pohodu mimo covidové šílenství, snažili si něco odnést ze svých mapových chyb a učili se, jak správně přeběhnout zídku bez toho, abychom se u toho zabili, což se ne všem povedlo bez úhony. Pokud zrovna nebyla mapová fáze, jsme jak jinak, než běhali, ale pro změnu na asfaltu k dalším dírám (viděli jsme například UNESCem chráněné Škocjanské), neboť nám oboje začalo během oběda chybět.

Když už jsem u těch obědů… tak ty byly někdy i dva, nebo aspoň obsahovaly středomořské lahůdky, jako jsou olihně, mušle a kalamáry. Po večeři zas následoval dezert, o kterém se spekulovalo už od rána a byl téměř nejdůležitější částí dne.

Ve volných chvilkách jsme s ostatními maturanty předstírali horečné studium, hromadně chodili chillovat ven na deky, hráli hry, sledovali GPSky nebo rozebírali individuálně zvláště „povedené“ postupy. Pokud si někdo připadal obzvláště přejetě, byl nám k dispozici Kuba Šrom, který nás všechny ochotně masíroval. Večery byly pak ve znamení kolektivních rozborů, či informací k JMS.

Ze soustřeďka jsem si přivezla spoustu zážitků se skvělou partou lidí, snad i poučení z mapových blikanců, novou motivaci k běhání, ale hlavně pocit, že třeba i karanténa někdy skončí a budeme se zase moc potkávat na závodech nebo soustředěních, protože orienťáčtí kamarádi jsou přece speciální.

Majda Škáchová