Posledním předprázdninovým Sloupkem reprezentanta bude příspěvek Libora Černockého. Za týden ho čekají závody Mistrovství světa juniorů ve finském Tampere. Jaká byla jeho cesta k nominaci na JWOC a jaké tam má cíle? To vše a mnohem víc zjistíte v následujících odstavcích.

V 11 letech jsem začal s kamarádem jedenkrát týdně navštěvovat tréninky, v Luhačovicích populárního sportu, orientačního běhu. Cílem mapáče bylo na první kontrole počkat na ostatní nebo schovat se trenérům. Zima se tráví v hale cvičením a překážkovými drahami. Vysloužil jsem si nejen u trenérů přezdívku „salát“. Nedokážu si to přesně vysvětlit, je možné, že právě toto nastartovalo mé snažení.

Krajské finále přeboru škol 2009, vyhrál Vojta Sýkora (uprostřed), 2. Libor Černocký, 3. Pavel Plášek. Foto: E. Škodová.

Vytvořil jsem si asfaltový okruh a lesní intervalový okruh, ty jsem běhal téměř ob den celé léto. Po týdnu jsem vždy měl zaběhnout okruh a poslední interval o něco rychleji než kdykoliv předtím.

Kamarádi postupně s OB končili. Jako poslední jsem se dostal do žebříčku A, jenže tam to bylo trápení. Přišlo na ultimátum – jestli nezískám licenci na následující rok, končím taky! Vypadalo to špatně. Nastala poslední možnost získat licenci – MČR klasika. V semifinále jsem chyboval a jako poslední postoupil do B-finále. „Je to v háji…“ Z poslední vůle jsem se doplížil do oddílového stanu. „Libe,“ řekl Libe, „poslední možnost je zítra, musíš vyhrát B-finále!“ Věřím v naději. Průběh a poslední kopec závodu (Rejvíz 2013) si pamatuji jako včera. Na posledních kontrolách jsem se dostal do vedení a svůj rozběh tak v poslední chvíli vyhrál. V posledním odstavci jsem možná stylisticky špatně použil vícekrát jedno slůvko, ale tak to bylo ☺.

Nepřišlo mi, že by se má navigace zrovna zlepšovala. I poté jsem to chtěl mnohokrát zabalit. Zlomový okamžik nastal, když jsem zdeptaný v podobné situaci vyhrál svůj první áčkový závod a poprvé porazil Vojtu Sýkoru v relativně důležitém závodě. Represivní relikt o rezignaci v orienťáku tak relativně ustal.

Český pohár, INOV-8 CUP – žebříček A, Odranec (TBM): 1. Černocký, 2. Vandas, 3. Sýkora. Foto: Petr Kadeřávek

V loňské sezóně došlo, obecně jako v každé, na mnoho zásadních změn. Trénink byl už trošku smysluplnější. Běhal jsem, co to šlo. Jenže fakt, že jsem natrénoval nejvíce ze všech juniorů (jako dorostenec), neměl s přímou úměrností předvedených výkonů, zejména v OB, nic společného. Padla na mě také únava z tréninkového stereotypu. Sezónou jsem se po úvodních několika závodech protrápil.

Dostáváme se k roku 2017. Další změny v předsevzetích. Každoročně se snažím více věnovat mapě a dohnat tak své rezervy. Snaha běhat více na kvalitu než na kvantitu. Obecně jsem více pochopil důležitost regenerace, spánku, stravy, … V přípravě čtvrtý týden cyklu obsahoval né slabší tréninky, ale alternativní aktivity, relax nebo pivo.

MČR družstev – bronz – Vopařil – Sýkora – Černocký. Foto: Bára Vavrysová.

Říká se: „Do třetice všeho dobrého.“ Dobrá mi rozhodně nepřišla představa, že bych měl být třetí rok po sobě náhradník na mezinárodní akci. Napadalo mě to po úvodních nominačních závodech. Není tomu tak a již za několik dní se vydám na Mistrovství světa juniorů.

Mé cíle se nemění. Chtěl bych někdy zaběhnout závod, o kterém by se dalo říct: „Dal jsem do toho všechno, běžel čistě a plynule.“ Miluji výzvy (kdyby chtěl někdo pokračovat… Inov-8 Rally) a ty v běhu nacházím. Třeba jsem chtěl ukázat, že i dítě z rodiny „nesportujících“ může předvést výkony. Taky ta, co od začátku přetrvává (chyběly už jen 3s) – „Salát“ vám ukáže a bude jednoho dne mistrem republiky…

Závěrečná příprava na JWOC 2017, Tampere. Foto: Bára Vyhnálková.

Libor Černocký