Z neorienťácké rodiny a trápení v mladším dorostu až na Světový pohár v Česku a Akademické MS v Bulharsku. Kryštof Hájek, který má za barákem ty nejlepší pískovcové terény ČR, o své orienťácké cestě ve sloupku reprezentanta.

Ahoj,

dostal jsem možnost napsat sloupek a i když už druhý rok závodím mezi muži, je to první, který píšu. Bude to tím, že se mi v juniorech ani první rok v mužích nepovedlo do reprezentace proklouznout.

Pocházím z neorienťácké rodiny, a tak jsem začátky neměl úplně jednoduché. V dětství jsem dělal hodně různých sportů, a tak rodičům přišel dobrý nápad vyzkoušet i orienťák. Vzhledem k terénům kolem Turnova se mi tento sport hned zalíbil a přihlásil jsem se do oddílu SOK Turnov.

V té době vedl dětské tréninky Václav Zakouřil starší a dostal jsem možnost se naučit veškerou teorii a trochu pochopit, jak se orienťák vlastně dělá. Bohužel jsem od narození hodně soutěživý a místo toho, abych se snažil pochopit mapu, tak jsem závod vždy oběhl co nejrychleji po fáborcích a jen se rozhlížel kolem sebe a hledal kontroly.

První problémy nastaly v kategorii H12, když zmizely fáborky a já musel začít používat mapu. Následovaly čtyři roky trápení. Při přechodu do dorostu jsem přestoupil do druhého turnovského oddílu a rozhodl se účastnit více než jednoho společného tréninku týdně. Postupem času jsem se zlepšoval a na trénincích přibližoval kamarádům z tréninkové skupiny. Ve starším dorostu se mi už občas povedlo předvádět slušné výkony na žebříčkových závodech a to mi dodávalo další motivaci trénovat a výkonnostně se posouvat. V juniorech se mi povedlo získat pár medailí z MČR a trochu stabilizovat své výkony. Stále jsem ale nebyl schopný ustát nominační závody, a tak jsem se na JWOC nikdy nepodíval.

Zlomový rok přišel po přechodu do dospělých, když se konal Světový pohár v České Lípě. Vzhledem k možnosti nominovat více lidí a mým slušným výkonům v jarní části sezóny, jsem dostal šanci se zúčastnit své první reprezentační akce…

Pointa měla být taková, že když děláte, co vás baví a obětujete tomu dostatek úsilí, výsledky se časem dostaví (nebo ne).

Na viděnou na štafetách 🙂

Kryštof Hájek