Jonáš Hubáček živě z Keni! … ale nepíše tentokrát o tréninkovém kempu v africké destinaci. Ve sloupku reprezentanta představí svou spanilou jízdu Tureckem, atletické výkony v první lize, neúspěšnou orienťáckou sezónu a hlavně smělé ambice do roku 2021. Přiveze Jonáš medaili z Mistrovství světa?

Tak nějak bych začal tréninkovou sezónou 2020. Už ze začátku jsem měl horší motivaci kvůli škole, která mě dávala hodně zabrat a přesto jsem nenosil domů jedničky. Potom přišly svátky, nový rok a já zjistil, že nejsem ani v kontaktu se svým osobním trenérem Zbyňkem Pozdíškem a až na konci ledna jsem začal běhat podle plánu, což už bylo na reprezentační poměry docela pozdě. V únoru přišla motivační vzpruha ve formě repre kempu v Portugalsku a všechno se začalo vracet do dobrých kolejí… ne však na dlouho.

Přichází začátek března a s ním i nový světový řád – korona je tu. Nikdy neví, co bude zítra, zavírají se školy a pomalu i hranice a moje neutěšené cestovatelské feťáctví se hlásí o slovo. „Musím z tadyma vypadnout, je to jedinečná šance, protože na dlouhou dobu nebude nic jak dřív,“ říkám si. A teď s klidem můžu říct, že jsem měl tehdy pravdu. Za 450 Kč kupuju jednosměrnou letenku do jedné z posledních možných přijatelných destinací a tou je Turecko. Jestli tam budu 2 týdny, 2 měsíce nebo půl roku mi je jedno. Prostě nechci zůstat doma.

Turecko mě přivítalo krásně. Jeden nakažený, žádné zákazy, teplota tak akorát a ceny na minimu, protože turecká lira neskutečně za poslední roky devalvovala. Ze začátku ještě trénuju přesně podle plánu a jsem nejvíc spoko. A říkám si, že opatření nemůžou být horší jak v Česku, kde korona situace má 1-2 týdny náskok, takže můžu přesně odhadovat co se bude dít. Šeredně se mýlím a turecký autokratický režim hází zemi do totálního lockdownu. A všechno se tu začíná dojebávat. Nesmí se cestovat mezi provinciemi, je zrušená veškerá letecká a pozemní hromadná doprava a absolutně přestává fungovat stopování. „Teď už se z Turecka určitě nedostanu, stejně není důvod se vracet, celá orienťácká sezóna je pryč a jestli něco přijde, tak jenom možná na podzim.“ Proto na všechny tyto restrikce odpovídám velmi troufalým krokem, a to koupí motorky, abych mohl nezávisle cestovat. Jestli to bude fungovat? Nevím. Nakonec to funguje. Systematický trénink se postupně mění na sporadické vyhledávání tureckých map (za mapy děkuju Honzu Drbalovi a za tratě Danáčovi <3) s názvem Běhej Turecka po Šuldově vzoru Běhej zahrady, až do úplného netrénování. Na moment se náhodou přidávám k velmi špatnému a neúspěšnému projektu Tatra Kolem Světa 2 (https://zoom.iprima.cz/porady/tatra-kolem-sveta-2/epizody  – 3. díl a 4. díl) a po necelých hodně dlouhý vyčerpávajících 2 měsících se vracím domů. (Více zde: https://web.facebook.com/jonas.hubacek/posts/10217019101616525)

Turecko mě hodně psychicky vysálo, přijel jsem jako totální troska, ale dalo mi to dobrou školu a nelituju toho. V půlce května zase začínám pomaličku běhat, když v tom zjišťuju, že moje atletické plány ze zimy se nakonec naplňují. Úspěšně jsem na jaře přestoupil do VSK Brno, akorát mi o tom jaksi zapomněli říct. Před prázdninama začíná aletická sezóna v 1. lize a já dostávám jasný impulz hodit na chvíli OB za hlavu a začít se narychlo připravovat na atletiku, která by mi mohla pomoct ke kvalitním výsledkům ve sprintovém OB. Nejsem moc v dobré formě, z Turecka jsem si přivezl 7kg kebabu v tucích navíc, ale v přeceněné 1. lize se mi překvapivě daří, aspoň co se týče umístění. Ale hlavně nabírám cenné zkušenosti z ryzí atletiky.

Přichází podzim a s ním i vrchol mé OB sezóny – Sprint. S ambicema na první dvě místa na stupních.

Na závod jsem se připravoval po všech stránkách jak nikdy předtím, a přesto běžím jak totální nýmand a na konci navíc ještě vynechávám kontrolu. Dobrá práce, Jonáši. Zbytek sezóny už mi byl totálně buřt a moje pozornost se ubírala k jiným sociálním aktivitám.

Už po příchodu korony mi bylo úplně jedno, co se bude dít po zbytek roku v běhání. Proto se k tomu ani nějak často nevracím a nehodnotím to. Zaznamenal jsem ale razantní stagnaci, která mě asi bude limitovat v sezóně 2021. Nicméně první dva tvrdé přípravné cykly této sezóny jsem odběhal velmi kvalitně. A momentálně tenhle článek píšu z Keni, kde na repre kempu točíme jak satani. Navíc jsem svůj dlouhý boj s vysokou školou po 4,5 letech prohrál, takže mi už nezbývá nic jiného, než se silně profesionalizovat v běhání a dál pokračovat ve vysoké škole života. Všem orienťákům, kteří mi při studiu jakkoliv pomohli ještě jednou děkuji a nezapomínám.

Už od začátku tréninkové sezóny 2021 cítím velmi silnou motivaci, a ještě silnější ambice. V atletice bych chtěl zatopit těm nejlepším v extralize. A v OB? Tuto sezónu se totiž nechci jenom nominovat na sprinty MS a ME, ale jasně ukázat, že v téhle kategorii se výsledková listina rozdělí na dvě skupiny a to Král, Hubáček, dlouho nic a až potom zbytek českého týmu. Přehnaně ambiciózní? Uvidíme ?

Jonáš Hubáček