“Překážky jsou od toho, aby se překonávaly,” své o tom ví i Johanka Šimková, obojživelnice, které se postavila na start letošních vrcholných akcí v LOB, ale také třeba SP v OB 2023.
I na onemocnění na svěťáku se dá najít něco pozitivního. Zkusím vám poodhalit, s jakými všemožnými výzvami se může reprezentant v průběhu sezóny potýkat. Třeba vás to inspiruje jít si za svým a nevzdávat se, i když vše vypadá na 💩.
“Překážky jsou od toho, aby se překonávaly.”
Po téměř bezproblémové přípravě v první půlce loňského roku se mi podařilo nominovat na světáky v OB. Ouha, 4 dny do startu mi při klusu projela kolenem intenzivní bolest. Dle doktorů i fyzioterapeutů (díky za péči) se vše jevilo v pořádku, a tak jsem sprinty na SP odběhla. Ale koleno bolelo. Program na další týdny byl tedy jasný: volno.
Po měsíční pauze jsem zkusila jít běhat. Nulová změna, cca 15 minut běhu kolenem zase začínala projíždět bolest. Bylo mi jasné, že v tomto stavu mohu na Evropu zapomenout. V září jsem tedy odběhala jen sprinty (protože jsou pod 15 minut a tedy koleno dobré) a nominaci na dráhu pro splnění limitu do repre.
Po sprintovém MČR víkendu jsem předčasně ukončila sezonu a zintenzivnila obíhání doktorů a fyzioterapeutů. Dle výsledků magnetické rezonance bylo podezření na problém s meniskem. Jediné cesta, jak to potvrdit/vyvrátit, byla artroskopie kolene (miniinvazivní metoda, kdy do kolene zavedli mini kameru a zjistili stav kolene). Protože nikdo neměl jiný nápad, co by mohlo být s mým kolenem špatně a tedy co dělat pro jeho zlepšení, šla jsem do toho.
Bohužel nejsme olympijský sport, a tak jsou možnosti řešení zdravotních problémů reprezentantů velmi omezené. Najednou to vypadalo, že kvůli časovým prodlevám nestihnu ani LOBacké MS. Velké díky ortopedovi Lujcovi, který mi nakonec sehnal termín o pár týdnů dříve a naděje na start na MS uplně nevyhasla. Artroskopie problém s meniskem vyvrátila, takže hledání příčiny bolesti kolene při běhu bude mít pokračování. Stíhací jízdu směrem k mému pátému startu na MS jsem ale zahájit mohla. Pokud vás zajímá, jak se dá trénovat po operaci s berlemi, mrkněte na reel. Kde je vůle, tam je cesta.
Progres byl sice pomalejší, než jsem doufala, ale nominace na MS jsem tak tak stihla. Na cestu z operačního sálu na MS můžete mrknout tady. Věřím, že k návratu do závodu bylo klíčové poslouchat doktora, poslouchat své tělo a nehledat výmluvy.
Na MS jsem nejela s velkými ambicemi, přece jen příprava od konce července měla k ideálu na kilometry daleko. Konkurence v LOBech je každým rokem větší, i tento sport se čím dál více profesionalizuje a podmínky v Česku LOBům naopak vůbec nepřály. Do MS se u nás kvůli nedostatku sněhu nemohly odjet jediné LOBy. Na MS jsem se tedy snažila soustředit hlavně na své výkony, které měly s každým závodem vzestupnou tendenci. Koleno mi dělalo radost, vůbec mě neomezovalo ani nebolelo (velké díky repre fyzio Jance).
Věřila jsem, že bych během následujících 4 týdnů mohla zvládnout vyladit, aby to bylo na závěrečném kole SP už i na nějaký ten hezký výsledek. Počasí ale stranilo spíše pěšákům/bajkerům, +16 °C pro nás nejsou zrovna top podmínky. Stálo to nemalé peníze, čas a energii, ale podařilo se mi odjet trénovat na jedno z posledních míst, kde se dalo lyžovat. Jenže extra pomalý sníh vedl k otlaku z boty a já si dovezla začínající zánět patní burzy. Následoval týden volna a rehabek (největší díky fyzio Davidovi). Volno/plavání bylo asi skvělou příležitostí, aby k tomu začalo bolet přední koleno (tenhle problém mi v mé bohaté sbírce bolístek doposud chyběl). Můj start na SP v Estonsku dostal otazník. Já tam ale fakt strašně moc chtěla. Estonci pořádají úplně nejvíc nejlibovější závody s famózní sítí čárek. Prostě LOBacký sen.
Do toho jsem řešila, kam na závěrečnou přípravu. Věděla jsem, že pro mapové dobré výkony na SP se potřebuji dostat na mapu. Vzhledem ke všem zrušeným závodům v ČR jsem se spojila se Švýcary a domluvila na společné přípravě v Estonsku. Obleva dorazila i tam, a tak jsme po několikanásobném měnění plánů nakonec skončili ve Finsku.
Zde na nás čekaly libové LOB závody i tréninky. Naprosto perfektní závěrečná příprava, která se pozitivně odrazila hned v prvním závodě SP. Sprint jsem zvládla bez chyb, jen dvě volby by šly lépe. Cítila jsem se velmi dobře a těšila se na stíhačku, do které jsem měla slušnou výchozí pozici.
Stíhačka byla další krásný a po všech stránkách náročný závod. Byť jsem se fyzicky trápila a do cíle dojela uplně vyčerpaná, o to víc jsem byla spokojená, že jsem dokázala udržet koncentraci po celou dobu závodu. Ten den jsem to ještě nevěděla, ale moje tělo už bylo oslabené virem, který se nám v týmu rozšířil.
Sice jsme pro zamezení nemoci udělali maximum, ale scénář z loňského roku se opakoval: přijela jsem zdravá, v průběhu chytla bacil a závěrečnými závody se protrápila. Mrzelo mě to, věřím, že potenciál na slušný výsledek v Estonsku byl.
Nezbývá, než to vyležet, zvednout hlavu a makat dál. Doufám, že se podaří přijít na příčinu bolesti kolene a uvidíme se ještě letos i na běžeckých závodech. Pokud máte někdo nějaký tip nebo doporučení, budu za ně moc ráda. ❤️
Johanka Šimková
Tip na vynikající doktorku mám – MUDr. Martínková, Chironax Invest s.r.o v Brně-Komíně. Mám s ní osobní zkušenost – v roce 2014 mě zbavila bolesti kolena, která vznikla bez zjevné příčiny. Klíčová byla její okamžitá a správná diagnóza – celková dysbalance nohy po opakovaných podvrtnutích kotníku. Spravila to ortopedická vložka do boty, speciální protahování a pár specifických cviků běžecké abecedy.