Autorka dnešního Sloupku je v podstatě identická osoba jako minulý týden, jen v ženském provedení. Autorka je ze stejného klubu, je stejný ročník narození, je novou členkou reprezentace a poslední juniorskou sezónu měla velmi povedenou. Už tušíte, o koho se jedná? Ano, jedná se o Janu Peterovou, závodnici OK Lokomotiva Pardubice, která napsala dnešní Sloupek. Příjemné čtení!

Ahoj všem!

Je tady další pátek, další sloupek, další zhodnocení, další pardubák a mlaďák, který už přestává být mlaďákem juniorem, ale stává se mlaďákem seniorem.

Když se podívám do svého tréninkového deníčku, kouká na mě smutně malé číslo počtu proběhnutých o-závodů, ale zase to přebíjí relativně vysoké číslo počtu naběhaných hodin a kilometrů. Letos se mi podařilo trénovat bez delší nemoci nebo zranění (kolínko si to vybírá až teď) a sama cítím zlepšení jednak po té fyzické stránce, ale i po té mapové, za což vděčím svému skvělému trenérovi Kiplimu, protože si na mě často udělá čas, postaví nějaký supr trénink a probere ho se mnou. A právě díky letošní situaci bylo na jaře víc času jednak na ty mapáče, ale i celkově na trénování. Distanční výuka u nás na škole nebyla na jaře moc promakaná, vlastně to bylo dost na nás, jestli budeme aspoň trošku poctiví a budeme něco dělat nebo ne. Teda takhle nějak si to pamatuju, snad nekecám, najednou mi to přijde jako hrozně dávno a už si ani nevzpomenu, kdy naposled jsem si někam vyšla bez roušky na puse nebo aspoň s sebou v kapse. Zároveň nebyly závody ani soustředka, takže když se pak v létě podařilo uspořádat tradiční delší juniorské VT na severu, byla jsem za to hrozně vděčná. Tentokrát bylo teda jenom na severu ČR, ale i tenhle sever byl a je na běhání fakt dobrej. V září pak člověk konečně mohl zúročit všechno to trénování na pár závodech, kterých jsem si o to víc vážila, i když se mi občas zastesklo po tom, jak u nás závody vypadají normálně. Víc lidí, které chce člověk potkat, po závodě klobáska a pivko a tak. Ale i přesto super, všechno byly povedené závody v zajímavých terénech. Když se přehoupnu do současnosti, tenhle semestr jedeme zase převážně distančně, ale pár praktických předmětů nám naštěstí prezenčně zůstává, protože fyzio je zdravotnický obor a máme tedy výjimku. Když to vezmu trochu odlehčeně, tak jednou až dvakrát týdně nás pouští na praxi do nemocnice, pondělky si ve škole mobilizujeme nožky a úterky si do nich pouštíme elektro. Zbytek je online a nahrávaný a účast není většinou moc hrocená, takže vlastně docela ideální podmínky na trénování a řešení případných bolístek :).

Nechci, aby tady z toho vyznělo něco ve smyslu jakože korona super, aspoň můžu trénovat. To vůbec ne, štve to každýho, to je jasný, ale našla jsem si tady aspoň nějaký kladný pohled na tu dnešní chmurnou dobu.

Ještě bych se ale chtěla vrátit k tomu přechodu do dospělých a dodat, že mě to trošku, malinko bere. Zakončení juniorů v rámci těch několika MČR z mé strany nemohlo být lepší, pozvánka do repre týmu Nadějí tomu nasadila tu nejkrásnější korunku, ale i tak, je to pro mě takový první mezník, který ukazuje, že člověk nemládne, že žákovská družstva za Východočeskou oblast si už nezaběhne, klasiku za hodinu už tam taky nestlačí a že krémy na vrásky se začnou na seznamu Ježíškovi objevovat víc a víc. A jestli si říkáte, že jsem trdlo, že nad tímhle přemýšlím už ve dvaceti, tak to máte teda pravdu. Ale nedá se. Na druhou stranu čekají zas nové věci, těším se už třeba jenom na to, jak bude vypadat soustředění s dospělou repre a jak uvidím ten rozdíl oproti juniorům. Jednak teda v náročnosti programu ale i třeba jestli se tam ráno při vstávání z postele taky tolik mrčí. Protože to mezi náma holkama býval na juniorských soustředěních takový ranní rituál, už po prvním tréninku ráno mrčet, jak všecko bolí, i když třeba ani nebolelo, a jak se nám na trénink nechce, ikdyž ve skrytu duše samozřejmě chtělo 🙂

No dobré, ode mě všecko. Cílem dnešního sloupku bylo prostě něco sepsat, protože to pro mě vůbec není jednoduchá věc, ale doufám, že se vám to aspoň trošku líbilo a mějte se moc fajn a těším se na vás všechny zase někdy na závodech!

Jana Peterová